Lidožraví lvi z Tsava: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Historie: kus analýzy
víceméně hotovo
značky: možné subjektivní formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 1: Řádek 1:
⚫
[[Soubor:Lionsoftsavo2008.jpg|náhled|Rekonstrukce obou lidožroutů na výstavě ve [[Field Museum of Natural History (Chicago)]]]]
{{Pracuje se|24 hod|18. 10. 2020, 11:37 (CEST)}}
⚫
Jako '''lidožrouti z Tsava''' se označuje dvojice [[Lev|lvů]], kteří v roce 1898 zabili několik desítek dělníků pracujících na stavbě železnice mezi [[Keňa|Keňou]] a [[Uganda|Ugandou]].
⚫
[[Soubor:Lionsoftsavo2008.jpg|náhled|Rekonstrukce obou lidožroutů]]
⚫
Jako '''lidožrouti z Tsava''' se označuje dvojice [[Lev|lvů]], kteří v roce 1898 zabili množství dělníků pracujících na stavbě železnice mezi [[Keňa|Keňou]] a [[Uganda|Ugandou]].


== Historie ==
== Historie ==
[[Soubor:Colonel Patterson with Tsavo-Lion.jpg|náhled|Podplukovník Patterson a jím první zabitý lev]]
⚫
V březnu 1898 začali Britové budovat železniční most přes řeku [[Tsavo (řeka)|Tsavo]] jako součást železničního spojení mezi přístavem Kilindini ([[Mombasa]]) a [[Viktoriino jezero|Viktoriiným jezerem]] ([[Uganda]]). Stavbu provádělo několik tisíc převážně [[Indové|indických]] dělníků (tzv. kuliů), kteří bydleli v několika táborech. Celý projekt měl na starost podplukovník [[John Henry Patterson]], jenž na místo stavby dorazil jen krátce předtím, než problém začal. Od března po dalších několik měsíců útočili na dělníky dva bezhříví lví samci. Přicházeli v noci, vytahávali muže ze stanů a požírali. Načas došlo k přerušení útoků, ale jelikož právě v té době bylo napadení lvy zaznamenáno i v další oblasti poblíž, je možné, že samci se dočasně přesunuli tam. Po tomto přerušení se útoky ještě zintenzivnily, prakticky každý den byl někdo usmrcen. Osazenstvo táborů zkoušelo různé metody, jak lvy zastavit: byly rozdělávány ohně, tábory byly ohrazeny trnovými ploty vytvořenými z [[Akácie|akáciových]] větví, ozbrojený Patterson držel hlídku. Bez účinku. Lvi se ohňů nebáli a plot buď přeskočili nebo se po ním podplazili či se prodrali skrz něj. Z počátku útočil vždy jen jeden lev, ale později vstupovali do tábora oba zároveň a každý si odnášel jednu oběť, kterou pak požírali mnohdy velmi blízko tábora.
[[Soubor:Second Tsavo lion.png|náhled|Druhý lev vystavený po usmrcení]]
⚫
V březnu 1898 začali Britové budovat železniční most přes řeku [[Tsavo (řeka)|Tsavo]] jako součást železničního spojení mezi přístavem Kilindini ([[Mombasa]]) a [[Viktoriino jezero|Viktoriiným jezerem]] ([[Uganda]]). Stavbu provádělo několik tisíc převážně [[Indové|indických]] dělníků (tzv. kuliů), kteří bydleli v několika táborech. Celý projekt měl na starost podplukovník [[John Henry Patterson]], jenž na místo stavby dorazil jen krátce předtím, než problém začal. Od března po dalších několik měsíců útočili na dělníky dva bezhříví lví samci. Přicházeli v noci, vytahávali muže ze stanů a požírali. Načas došlo k přerušení útoků, ale jelikož právě v té době bylo napadení lvy zaznamenáno i v další oblasti poblíž, je možné, že samci se dočasně přesunuli tam. Po tomto přerušení se útoky ještě zintenzivnily, prakticky každý den byl někdo usmrcen. Osazenstvo táborů zkoušelo různé metody, jak lvy zastavit: byly rozdělávány ohně, tábory byly ohrazeny trnovými ploty vytvořenými z [[Akácie|akáciových]] větví, ozbrojený Patterson držel hlídku. Bez účinku. Lvi se ohňů nebáli a plot buď přeskočili nebo se po ním podplazili či se prodrali skrz něj. Z počátku útočil vždy jen jeden lev, ale později vstupovali do tábora oba zároveň a každý si odnášel jednu oběť, kterou pak požírali i velmi blízko tábora.


Jak útoky nabíraly na síle, stovky dělníků z oblasti uprchly a celá stavba mostu se zastavila. Až teď se do problému vložily koloniální úřady. Jeden ze lvů nicméně napadl místního okresního důstojníka Whiteheada krátce po jeho příjezdu 2. prosince 1898 a usmrtil jeho asistenta Abdullaha. Whitehead byl zraněn, když mu lev tlapou roztrhl záda. Britské úřady poslaly další lidi včetně 20 ozbrojených indických vojáků (tzv. sepoyů). Patterson nechal nalíčit pasti a podnikl několik pokusů zastřelit lvy ze stromů. Po několika neúspěších se 9. prosince 1898 povedlo zabít prvního lva. Patterson ho nejprve poranil na noze a poté, co se lev snažil na něj zaútočit, zasáhl ho přímo do srdce. Druhý byl zabit o dvacet dní později, když ho postupně zasáhlo 6 kulek v rozmezí dvanácti dnů. Až do poslední chvíle se lev snažil Pattersona napadnout. První lev měřil od nosu po konec ocasu 295 cm a jeho mrtvolu muselo do tábora donést 8 mužů.<ref name=":0">{{Citace monografie
Jak útoky nabíraly na síle, stovky dělníků z oblasti uprchly a celá stavba mostu se zastavila. Až teď se do problému vložily koloniální úřady. Jeden ze lvů nicméně napadl místního okresního důstojníka Whiteheada krátce po jeho příjezdu 2. prosince 1898 a usmrtil jeho asistenta Abdullaha. Whitehead byl zraněn, když mu lev tlapou roztrhl záda. Britské úřady poslaly další lidi včetně 20 ozbrojených indických vojáků (tzv. sepoyů). Patterson nechal nalíčit pasti a podnikl několik pokusů zastřelit lvy ze stromů. Po několika neúspěších se 9. prosince 1898 povedlo zabít prvního lva. Patterson ho nejprve poranil na noze a poté, co se lev snažil na něj zaútočit, zasáhl ho přímo do srdce. Druhý byl zabit o dvacet dní později, když ho postupně zasáhlo 6 kulek v rozmezí dvanácti dnů. Až do poslední chvíle se lev snažil Pattersona napadnout.<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Patterson
| příjmení = Patterson
| jméno = John Henry
| jméno = John Henry
Řádek 21: Řádek 22:
| isbn =
| isbn =
| jazyk = English
| jazyk = English
}}</ref>
}}</ref>


Dělníci se poté vrátili na stavbu a most v lednu 1899 dokončili. Přesný počet lidí zabitých lvy není znám. Jen odhady samotného Pattersona se značně liší. V roce 1908 udával 28 kuliů, plus neznámé množství Afričanů,<ref name=":0" /> později hovořil o 14, případně až 135 mrtvých.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
Dělníci se poté vrátili na stavbu a most v lednu 1899 dokončili. Přesný počet lidí zabitých lvy není znám. Jen odhady samotného Pattersona se značně liší. V roce 1908 udával 28 kuliů, plus neznámé množství Afričanů,<ref name=":0" /> později hovořil o 14, případně až o 135 mrtvých.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Field Museum uncovers evidence behind man-eating; revises legend of its infamous man-eating lions
| titul = Field Museum uncovers evidence behind man-eating; revises legend of its infamous man-eating lions
| periodikum = EurekAlert!
| periodikum = EurekAlert!
| url = http://www.eurekalert.org/pub_releases/2003-01/fm-fmu011303.php
| url = http://www.eurekalert.org/pub_releases/2003-01/fm-fmu011303.php
| jazyk = en
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-10-18
}}</ref> Na základě různých analýz se předpokládá, že celkem tito lvi v kritickém období roku 1898 zabili dohromady asi 35 lidí.<ref name=":2">{{Citace periodika
| příjmení = DeSantis
| jméno = Larisa R. G.
| příjmení2 = Patterson
| jméno2 = Bruce D.
| titul = Dietary behaviour of man-eating lions as revealed by dental microwear textures
| periodikum = Scientific Reports
| datum vydání = 2017-04-19
| ročník = 7
| číslo = 1
| strany = 904
| issn = 2045-2322
| pmid = 28424462
| doi = 10.1038/s41598-017-00948-5
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/s41598-017-00948-5
| datum přístupu = 2020-10-18
| datum přístupu = 2020-10-18
}}</ref>
}}</ref>


== Analýza ==
== Analýza ==
[[Soubor:Tsavo lion skulls.jpg|náhled|Lebky obou lvů. U první z nich jde vidět výrazné poškození chrupu.]]
Tyto útoky nejspíše nebyly izolovaným náhodným incidentem. Lidožravost není u lvů úplně běžná, ale čas od času se objeví (podobně jako u [[Tygr|tygrů]] a [[Levhart skvrnitý|levhartů]]; u [[Jaguár americký|jaguárů]] v podstatně menší míře). Jedná se o naučené chování, které, pokud si lvi osvojí, mohou ho předat i svým potomkům. Naučí se přitom několik postupů, které při útocích na normální kořist neuplatňují. Jedním z nich je nevracet se na stejné místo dvakrát krátce po sobě. Toto napadání lidí pak obvykle nepřestane, dokud nejsou všichni lvi útoků se účastnící a jejich potomci zabiti. Útoky lvů v oblasti Tsava byly zaznamenány již před stavbou mostu v roce 1898 a pokračovaly ještě dlouho potom, minimálně až do [[První světová válka|první světové války]]. V Tsavu tak dlouho existovala unikátní lidožroutská lví „kultura“. Vše zřejmě začalo ve druhé polovině 19. století, kdy územím procházely stezky arabských karavan s otroky (navzdory mezinárodním zákazům). Každý rok zde bylo ztraceno odhadem několik desítek tisíc lidí, většinou šlo o nemocné, zraněné či nosiče, kteří byly ponecháni napospas přírodě. V 90. letech navíc vypukla při stavbě železnice epidemie neštovic, která zabila nezjistitelné množství místních i kuliů. Mnoho mrtvol nebylo řádně pohřbeno. V roce 1898 navíc v oblasti vypukl dobytčí mor, který nejspíše zahubil mnoho divokých zvířat - potenciální lví kořisti. Zmíněné faktory nejspíše způsobily to, že se místní lvi naučili konzumovat lidské maso. Moderní autoři zpochybňují dlouho tradované tvrzení (které velmi prosazoval lovec lidožravých tygrů a levhartů [[Jim Corbett]]), že lidožravé kočkovité šelmy jsou obvykle staré kusy s ulomenými špičáky, jež se přeorientují na snazší kořist v podobě lidí.<ref>{{Citace periodika
Tyto útoky nejspíše nebyly izolovaným náhodným incidentem. Lidožravost není u lvů neobvyklá, v historii bylo zaznamenáno velké množství případů této specializace (podobně jako u [[Tygr|tygrů]] a [[Levhart skvrnitý|levhartů]]; u [[Jaguár americký|jaguárů]] v podstatně menší míře). Jedná se o naučené chování, které, pokud si lvi osvojí, mohou ho předat i svým potomkům. Naučí se přitom několik postupů, které při útocích na normální kořist neuplatňují. Napadání lidí pak obvykle nepřestane, dokud nejsou všichni lvi útoků se účastnící a jejich potomci zabiti. Útoky lvů na lidi v oblasti Tsava byly zaznamenány již před stavbou mostu v roce 1898 a pokračovaly ještě dlouho potom, minimálně do [[První světová válka|první světové války]] (a v omezené míře do 90. let 20. století). V Tsavu a okolí tak dlouho existovala unikátní lví lidožroutská „sociální tradice“. Vše zřejmě začalo ve druhé polovině 19. století, kdy územím procházely stezky arabských karavan s otroky (navzdory mezinárodním zákazům). Každý rok zde bylo ztraceno odhadem několik desítek tisíc lidí, většinou šlo o mrtvé, nemocné, zraněné či nosiče, kteří byli ponecháni napospas přírodě. V 90. letech navíc vypukla při stavbě železnice epidemie [[Neštovice|neštovic]], která zabila nezjištěné množství místních i kuliů. Mnoho mrtvol nebylo řádně pohřbeno. Přibližně v téže době v oblasti vypukl [[Mor skotu|dobytčí mor]], který zahubil mnoho divokých i domácích zvířat, především [[Buvol africký|buvoly]], skot a velké antilopy - vše potenciální lví kořist. Došlo rovněž k zajímavé změně krajiny. Jelikož byla většina [[Slon africký|slonů]] ve východní Keni vybita kvůli [[Slonovina|slonovině]], rozšířil se křovinatý podrost (místní název pro něj zní ''nyika'') takovým způsobem, že poskytoval lvům skvělé úkryty na přepady ze zálohy a rychlé úniky před možným pronásledováním. Všechny zmíněné faktory nejspíše způsobily to, že se místní lvi naučili konzumovat lidské maso. Někteří moderní autoři zpochybnili dlouho tradované tvrzení (které prosazoval lovec lidožravých tygrů a levhartů [[Jim Corbett]]), že lidožravé kočkovité šelmy jsou obvykle staré kusy s ulomenými špičáky, jež se přeorientují na snazší kořist v podobě lidí.<ref name=":1" /><ref name=":3">{{Citace periodika
| příjmení = Peterhans
| příjmení = Peterhans
| jméno = Julian C. Kerbis
| jméno = Julian C. Kerbis
Řádek 47: Řádek 66:
| url = https://bioone.org/journals/journal-of-east-african-natural-history/volume-90/issue-1/0012-8317(2001)90[1:TSOMAL]2.0.CO;2/The-Science-of-Man-Eating-Among-Lions-Panthera-leo-With/10.2982/0012-8317(2001)90[1:TSOMAL]2.0.CO;2.full
| url = https://bioone.org/journals/journal-of-east-african-natural-history/volume-90/issue-1/0012-8317(2001)90[1:TSOMAL]2.0.CO;2/The-Science-of-Man-Eating-Among-Lions-Panthera-leo-With/10.2982/0012-8317(2001)90[1:TSOMAL]2.0.CO;2.full
| datum přístupu = 2020-10-18
| datum přístupu = 2020-10-18
}}</ref> Nicméně právě v tomto konkrétním případě mohl mít tento možný mýtus zčásti opodstatnění, neboť u obou lvů se našly důkazy o poškozeném chrupu. Jeden z dvojice měl zlomený spodní špičák a zánět v oblasti dolních řezáků, což pro něj mohl být výrazný a bolestivý handicap, který mohl mu bránit v zabíjení divokých zvířat. Poškození chrupu druhého lva nebylo vážné.<ref name=":2" /><ref name=":3" /> Jinak ovšem byli lvi v dobré kondici a na vrcholu svých sil, jejich stáří bylo odhadnuto na 6,5 až 8,5 let.<ref name=":3" /> První lev měřil od čumáku po konec ocasu 295 cm, v ramenou měl 112 cm. Druhý měl 290 cm, ale byl vyšší - v ramenou měřil 122 cm. Svými rozměry šlo o výrazně nadprůměrné jedince, běžně měří lví samci okolo 270 cm na délku a v ramenou cca 100 cm.<ref name=":3" />
}}</ref><ref name=":1" />


== Odraz v kultuře ==
== Odraz v kultuře ==
Útoky v Tsavu se staly námětem pro několik filmů a her. Zde je seznam filmů:

=== Filmy ===

* ''[[Men Against the Sun (film)|Men Against the Sun]]'' (1952)
* ''[[Bwana Devil (film)|Bwana Devil]]'' (1952)
* ''[[Killers of Kilimanjaro (film)|Killers of Kilimanjaro]]'' (1956)
* ''The Ghost and the Darkness'' (1996) (česky ''[[Lovci lvů]]'') – [[Val Kilmer]] zde hraje Johna Henry Pattersona.
* ''[[Prey (film)|Prey]]'' (2007)
* ''[[Prooi (film)|Prooi]]'' (2016)


== Reference ==
== Reference ==

Verze z 18. 10. 2020, 17:40

Rekonstrukce obou lidožroutů na výstavě ve Field Museum of Natural History (Chicago)

Jako lidožrouti z Tsava se označuje dvojice lvů, kteří v roce 1898 zabili několik desítek dělníků pracujících na stavbě železnice mezi Keňou a Ugandou.

Historie

Podplukovník Patterson a jím první zabitý lev
Druhý lev vystavený po usmrcení

V březnu 1898 začali Britové budovat železniční most přes řeku Tsavo jako součást železničního spojení mezi přístavem Kilindini (Mombasa) a Viktoriiným jezerem (Uganda). Stavbu provádělo několik tisíc převážně indických dělníků (tzv. kuliů), kteří bydleli v několika táborech. Celý projekt měl na starost podplukovník John Henry Patterson, jenž na místo stavby dorazil jen krátce předtím, než problém začal. Od března po dalších několik měsíců útočili na dělníky dva bezhříví lví samci. Přicházeli v noci, vytahávali muže ze stanů a požírali. Načas došlo k přerušení útoků, ale jelikož právě v té době bylo napadení lvy zaznamenáno i v další oblasti poblíž, je možné, že samci se dočasně přesunuli tam. Po tomto přerušení se útoky ještě zintenzivnily, prakticky každý den byl někdo usmrcen. Osazenstvo táborů zkoušelo různé metody, jak lvy zastavit: byly rozdělávány ohně, tábory byly ohrazeny trnovými ploty vytvořenými z akáciových větví, ozbrojený Patterson držel hlídku. Bez účinku. Lvi se ohňů nebáli a plot buď přeskočili nebo se po ním podplazili či se prodrali skrz něj. Z počátku útočil vždy jen jeden lev, ale později vstupovali do tábora oba zároveň a každý si odnášel jednu oběť, kterou pak požírali i velmi blízko tábora.

Jak útoky nabíraly na síle, stovky dělníků z oblasti uprchly a celá stavba mostu se zastavila. Až teď se do problému vložily koloniální úřady. Jeden ze lvů nicméně napadl místního okresního důstojníka Whiteheada krátce po jeho příjezdu 2. prosince 1898 a usmrtil jeho asistenta Abdullaha. Whitehead byl zraněn, když mu lev tlapou roztrhl záda. Britské úřady poslaly další lidi včetně 20 ozbrojených indických vojáků (tzv. sepoyů). Patterson nechal nalíčit pasti a podnikl několik pokusů zastřelit lvy ze stromů. Po několika neúspěších se 9. prosince 1898 povedlo zabít prvního lva. Patterson ho nejprve poranil na noze a poté, co se lev snažil na něj zaútočit, zasáhl ho přímo do srdce. Druhý byl zabit o dvacet dní později, když ho postupně zasáhlo 6 kulek v rozmezí dvanácti dnů. Až do poslední chvíle se lev snažil Pattersona napadnout.[1]

Dělníci se poté vrátili na stavbu a most v lednu 1899 dokončili. Přesný počet lidí zabitých lvy není znám. Jen odhady samotného Pattersona se značně liší. V roce 1908 udával 28 kuliů, plus neznámé množství Afričanů,[1] později hovořil o 14, případně až o 135 mrtvých.[2] Na základě různých analýz se předpokládá, že celkem tito lvi v kritickém období roku 1898 zabili dohromady asi 35 lidí.[3]

Analýza

Lebky obou lvů. U první z nich jde vidět výrazné poškození chrupu.

Tyto útoky nejspíše nebyly izolovaným náhodným incidentem. Lidožravost není u lvů neobvyklá, v historii bylo zaznamenáno velké množství případů této specializace (podobně jako u tygrů a levhartů; u jaguárů v podstatně menší míře). Jedná se o naučené chování, které, pokud si lvi osvojí, mohou ho předat i svým potomkům. Naučí se přitom několik postupů, které při útocích na normální kořist neuplatňují. Napadání lidí pak obvykle nepřestane, dokud nejsou všichni lvi útoků se účastnící a jejich potomci zabiti. Útoky lvů na lidi v oblasti Tsava byly zaznamenány již před stavbou mostu v roce 1898 a pokračovaly ještě dlouho potom, minimálně do první světové války (a v omezené míře do 90. let 20. století). V Tsavu a okolí tak dlouho existovala unikátní lví lidožroutská „sociální tradice“. Vše zřejmě začalo ve druhé polovině 19. století, kdy územím procházely stezky arabských karavan s otroky (navzdory mezinárodním zákazům). Každý rok zde bylo ztraceno odhadem několik desítek tisíc lidí, většinou šlo o mrtvé, nemocné, zraněné či nosiče, kteří byli ponecháni napospas přírodě. V 90. letech navíc vypukla při stavbě železnice epidemie neštovic, která zabila nezjištěné množství místních i kuliů. Mnoho mrtvol nebylo řádně pohřbeno. Přibližně v téže době v oblasti vypukl dobytčí mor, který zahubil mnoho divokých i domácích zvířat, především buvoly, skot a velké antilopy - vše potenciální lví kořist. Došlo rovněž k zajímavé změně krajiny. Jelikož byla většina slonů ve východní Keni vybita kvůli slonovině, rozšířil se křovinatý podrost (místní název pro něj zní nyika) takovým způsobem, že poskytoval lvům skvělé úkryty na přepady ze zálohy a rychlé úniky před možným pronásledováním. Všechny zmíněné faktory nejspíše způsobily to, že se místní lvi naučili konzumovat lidské maso. Někteří moderní autoři zpochybnili dlouho tradované tvrzení (které prosazoval lovec lidožravých tygrů a levhartů Jim Corbett), že lidožravé kočkovité šelmy jsou obvykle staré kusy s ulomenými špičáky, jež se přeorientují na snazší kořist v podobě lidí.[2][4] Nicméně právě v tomto konkrétním případě mohl mít tento možný mýtus zčásti opodstatnění, neboť u obou lvů se našly důkazy o poškozeném chrupu. Jeden z dvojice měl zlomený spodní špičák a zánět v oblasti dolních řezáků, což pro něj mohl být výrazný a bolestivý handicap, který mohl mu bránit v zabíjení divokých zvířat. Poškození chrupu druhého lva nebylo vážné.[3][4] Jinak ovšem byli lvi v dobré kondici a na vrcholu svých sil, jejich stáří bylo odhadnuto na 6,5 až 8,5 let.[4] První lev měřil od čumáku po konec ocasu 295 cm, v ramenou měl 112 cm. Druhý měl 290 cm, ale byl vyšší - v ramenou měřil 122 cm. Svými rozměry šlo o výrazně nadprůměrné jedince, běžně měří lví samci okolo 270 cm na délku a v ramenou cca 100 cm.[4]

Odraz v kultuře

Útoky v Tsavu se staly námětem pro několik filmů a her. Zde je seznam filmů:

Filmy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tsavo Man-Eaters na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b PATTERSON, John Henry. The Man-eaters of Tsavo: And Other East African Adventures. London: Macmillan, 1908. 371 s. Dostupné online. (English) 
  2. ↑ a b Field Museum uncovers evidence behind man-eating; revises legend of its infamous man-eating lions. EurekAlert! [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b DESANTIS, Larisa R. G.; PATTERSON, Bruce D. Dietary behaviour of man-eating lions as revealed by dental microwear textures. Scientific Reports. 2017-04-19, roč. 7, čís. 1, s. 904. Dostupné online [cit. 2020-10-18]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-017-00948-5. PMID 28424462. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d PETERHANS, Julian C. Kerbis; GNOSKE, Thomas Patrick. The Science of ‘Man-Eating’ Among Lions Panthera leo With a Reconstruction of the Natural History of the ‘Man-Eaters of Tsavo’. Journal of East African Natural History. 2001/01, roč. 90, čís. 1, s. 1–40. [1:TSOMAL2.0.CO;2/The-Science-of-Man-Eating-Among-Lions-Panthera-leo-With/10.2982/0012-8317(2001)90[1:TSOMAL]2.0.CO;2.full Dostupné online] [cit. 2020-10-18]. ISSN 1026-1613. DOI 10.2982/0012-8317(2001)90[1:TSOMAL]2.0.CO;2. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lidožraví_lvi_z_Tsava&oldid=19087188“