Mohoua: Porovnání verzí
novy značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 19. 5. 2020, 02:37
 Mohoua | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Mohouidae |
| Rod | Mohoua |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mohoua ja malý rod ptáků, kteří jsou endemité Nového Zélandu. Jméno rodu pochází z maorského jména pro pištce žlutého, které zní mōhua.[1]
Taxonomické zařazení rodu bylo předmětem vědeckých debat. Rod byl po dlouhou dobu řazen mezi pištcovité, avšak v roce 2013 byl přeřazen do monotypické čeledi Mohouidae.[2] Tato čeleď se tak zařadila po bok dalších přežívajících endemických čeledí Nového Zélandu, kterými jsou kiviovití, pokřovníkovití, kakapovití, laločníkovití a Notiomystidae.[3]
Rod Mohoua zahrnuje 3 druhy pištců:
- pištec žlutý (Mohoua ochrocephala, maorsky mōhua)
- pištec šedokrký (Mohoua novaeseelandiae, maorsky pipipi)
- pištec bělohlavý (Mohoua albicilla, maorsky pōpokotea)
Podle Geoffa Normana přiletěl prapředek pištců před 30 miliony lety z Austrálie a rozšířil se po Novém Zélandu, který byl tehdy tvořen jen jedním ostrovem. Když geologické procesy daly vzniknout Cookově průlivu a pevnina se rozdělila na dva ostrovy, začal se tento původní prapředek vyvíjet do samostatných druhů, které Norman pojmenovává jako proto-pipipi (prapředek pištce šedokrkého, rozšířen na Jižním ostrově) a proto-pōpokotea (prapředek pištce bělohlavého, rozšířen na Severním ostrově). Když došlo k opětovnému spojení obou ostrovů, proto-pōpokotea se rozšířil i na Jižní ostrov. Poté, co došlo k dosud konečnému rozdělení pevniny na dva ostrovy, z proto-pōpokoteay se vyvinul pištec žlutý.[4]
Vedle genetické a morfologické příbuznosti spojuje všechny tři pištce i to, že jsou výhradními hostiteli kukačky dlouhoocasé.[2]
Reference
- ↑ HIGGINS, P. J.; PETER, J. M., 2002. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic birds. Svazek 6. Melbourne: Oxford University Press. ISBN 0-19-553762-9. (anglicky)
- ↑ a b AIDALA, Zachary; CHONG, Nicola; ANDERSON, Michael G.; ORTIZ-CATEDRAL, Luis; JAMIESON, Ian G.; BRISKIE, James V.; CASSEY, Phillip. Phylogenetic relationships of the genus Mohoua, endemic hosts of New Zealand’s obligate brood parasitic Long-tailed Cuckoo (Eudynamys taitensis). S. 1127–1133. Journal of Ornithology [online]. 2013-06-27 [cit. 2020-05-19]. Roč. 154, čís. 4, s. 1127–1133. DOI https://doi.org/10.1007/s10336-013-0978-8. (anglicky)
- ↑ NORMAN, Geoff. Birdstories: a history of the birds of New Zealand. Nelson: Potton & Burton, 2018. 388 s. ISBN 9780947503925. S. 296. (anglicky)
- ↑ Norman 2018, s. 293−294.
Literatura
- AIDALA, Zachary; CHONG, Nicola; ANDERSON, Michael G.; ORTIZ-CATEDRAL, Luis; JAMIESON, Ian G.; BRISKIE, James V.; CASSEY, Phillip. Phylogenetic relationships of the genus Mohoua, endemic hosts of New Zealand’s obligate brood parasitic Long-tailed Cuckoo (Eudynamys taitensis). S. 1127–1133. Journal of Ornithology [online]. 2013-06-27 [cit. 2020-05-19]. Roč. 154, čís. 4, s. 1127–1133. DOI https://doi.org/10.1007/s10336-013-0978-8. (anglicky)
- NORMAN, Geoff, 2018. Birdstories: a history of the birds of New Zealand. Nelson: Potton & Burton. 388 s. ISBN 9780947503925. (anglicky)