Přeskočit na obsah

Reakce štěpu proti nádoru: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: Standardizace
mBez shrnutí editace
Řádek 69: Řádek 69:
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2443016
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2443016
| datum přístupu = 2020-01-31
| datum přístupu = 2020-01-31
}}</ref> Biologie odpovědi GvT stále není zcela objasněna, ale je pravděpodobné, že se jedná o reakci s polymorfními minoritními [[ Histokompatibilita |histokompatibilními]] antigeny exprimovanými buď specificky na hematopoetických buňkách, nebo široce na řadě tkáňových buněk nebo antigenů souvisejících s nádorem.<ref>{{Citace periodika
}}</ref> Biologie odpovědi GvT stále není zcela objasněna, ale je pravděpodobné, že se jedná o reakci s polymorfními minoritními histokompatibilními antigeny exprimovanými buď specificky na hematopoetických buňkách, nebo široce na řadě tkáňových buněk nebo antigenů souvisejících s nádorem.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Baron
| příjmení = Baron
| jméno = Frédéric
| jméno = Frédéric
Řádek 108: Řádek 108:
}}</ref> Tato odpověď je zprostředkována převážně cytotoxickými T lymfocyty (CTL), ale jako efektory mohou zloužit i NK buňky, zejména v případě HLA-haploidentické HSCT s depletovanými T-buněk.
}}</ref> Tato odpověď je zprostředkována převážně cytotoxickými T lymfocyty (CTL), ale jako efektory mohou zloužit i NK buňky, zejména v případě HLA-haploidentické HSCT s depletovanými T-buněk.


'''Reakce štěpu proti leukémii''' (graft-versus-leukemia, GvL) je specifickým typem GvT. Jak již název naznačuje, GvL je reakce proti leukemickým buňkám hostitele. GvL vyžaduje genetickou disparitu, protože účinek je závislý na principu aloimunity. Jedná se o součást [[reakce štěpu proti hostiteli]](GvHD). Zatímco reakce štěpu proti hostiteli má na hostitele negativní dopad, GvL poskytuje pacientům s hematopoetickými malignitami užitek. Po transplantaci [[Hematopoetická kmenová buňka|hematopoetických kmenových buněk]] (HSC) dochází k rozvoji jak GvL tak GvHD. Vzájemnou souvislost mezi těmito dvěma reakcemi můžeme vidět při porovnání relapsu leukémie a vývoje GvHD po transplantaci kostní dřeně - u pacientů, u kterých se rozvine chronická nebo akutní forma GvHD, je nižší pravděpodobnost relapsu leukémie.<ref>{{Citace periodika

| příjmení = Horowitz

| jméno = M. M.
'''Reakce štěpu proti leukémii''' (graft-versus-leukemia, GvL) je specifickým typem GvT. Jak již název naznačuje, GvL je reakce proti leukemickým buňkám hostitele. GvL vyžaduje genetickou disparitu, protože účinek je závislý na principu aloimunity. Jedná se o součást reakce štěpu proti hostiteli. Zatímco reakce štěpu proti hostiteli (GvHD) má na hostitele negativní dopad, GvL poskytuje prospěšný účinek pro pacienty s hematopeetickými malignitami. Po transplantaci HSC dochází k rozvoji jak GvL tak GvHD. Vzájemnou souvislost mezi těmito dvěma reakcemi můžeme vidět při porovnání relapsu leukémie a vývojem GvHD po transplantaci kostní dřeně. Pacienti, u kterých se rozvine chronická nebo akutní GvHD, mají nižší šanci na relapsu leukémie. Pokud je použit transplantát s depletovanými T-buňkami, lze částečně zabránit GvHD, ale současně je také snížen účinek GvL, protože T-buňky hrají důležitou roli v obou těchto reakcích. Reakce štěpu proti leukémii je tedy omezena současně probíhající nepříznivou reakcí štěpu proti hostiteli. Pro účinnou léčbu pacientů s poruchami tvorby kostní dřeně by byla klíčová možnost indukovat GvL, ale nikoli GvH. Existuje několik strategií, jak potlačit GvHD po transplantaci nebo zvýšit reakci štěpu proti leukémii, ale žádná z nich neposkytuje ideální řešení tohoto problému. Pro některé formy hematopoetických malignit, například pro [[Akutní myeloidní leukémie|akutní myeloidní leukémii]] (AML), jsou kromě T lymfocytů podstatné také NK buňky, které interagují s KIR receptory. Ty jsou mezi prvními buňkách, které znovu osídlují kostní dřeň hostitele, hrají tedy důležitou roli v transplantaci transplantátu. Pro jejich roli v GvL efektu je nutná jejich aloreaktivita. Protože KIR a HLA geny jsou zděděny nezávisle, ideální dárce může mít kompatibilní HLA geny a zároveň receptory KIR, které indukují alokaci NK buněk. K tomu dochází u většiny nepříbuzných dárců. Při transplantaci HSC během AML jsou T-buňky obvykle selektivně odstraněny, aby se zabránilo GvHD a NK buňky pomáhají s GvL efektem, který zabraňuje relapsu leukémie. Při transplantaci bez deplece T-buněk se po transplantaci k prevenci GvHD nebo odmítnutí transplantátu podáví cyklofosfamid . Dalšími strategiemi, které se v současné době používají v klinické praxi pro potlačení GvHD a zvýšení GvL, patří například optimalizace transplantačního stavu nebo infúze dárcovských lymfocytů (DLI) po transplantaci. Žádná z nich však neposkytuje uspokojivé univerzální výsledky, a proto jsou stále zkoumány další možnosti. Jednou z nich je například použití cytokinů. G-CSF (granulocyte colony-stimulating factor) se používá k mobilizaci HSC a zprostředkování tolerance T lymfocytů během transplantace. G-CSF může pomoci zlepšit účinek GvL a potlačit GvHD snížením hladin LPS a TNF-a. Použití G-CSF také zvyšuje hladiny Treg, což může také pomoci s prevencí GvHD. K prevenci nebo redukci GvHD bez eliminace GvL mohou být použity i další cytokiny, například KGF, IL-11, IL-18 a IL-35.
| příjmení2 = Gale
| jméno2 = R. P.
| příjmení3 = Sondel
| jméno3 = P. M.
| titul = Graft-versus-leukemia reactions after bone marrow transplantation
| periodikum = Blood
| datum vydání = 1990-02-01
| ročník = 75
| číslo = 3
| strany = 555–562
| issn = 0006-4971
| pmid = 2297567
| poznámka = PMID: 2297567
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2297567
| datum přístupu = 2020-01-31
}}</ref> Pokud je použit transplantát s depletovanými T-buňkami, lze částečně zabránit GvHD, ale současně je také snížen účinek GvL, protože T-buňky hrají důležitou roli v obou těchto reakcích.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kolb
| jméno = Hans-Jochem
| příjmení2 = Schmid
| jméno2 = Christoph
| příjmení3 = Barrett
| jméno3 = A. John
| titul = Graft-versus-leukemia reactions in allogeneic chimeras
| periodikum = Blood
| datum vydání = 2004-02-01
| ročník = 103
| číslo = 3
| strany = 767–776
| issn = 0006-4971
| pmid = 12958064
| doi = 10.1182/blood-2003-02-0342
| poznámka = PMID: 12958064
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12958064
| datum přístupu = 2020-01-31
}}</ref> RPozitivní účinek reakce štěpu proti leukémii a jeho využití je omezeno současně probíhající nepříznivou reakcí štěpu proti hostiteli. Pro účinnou léčbu pacientů s poruchami tvorby kostní dřeně by byla klíčová možnost indukovat GvL, ale nikoli GvH. Existuje několik strategií, jak potlačit GvHD po transplantaci nebo zvýšit reakci štěpu proti leukémii, ale žádná z nich neposkytuje ideální řešení tohoto problému. Pro některé formy hematopoetických malignit, například pro [[Akutní myeloidní leukémie|akutní myeloidní leukémii]] (AML), jsou kromě T lymfocytů podstatné také NK buňky, které interagují s KIR receptory. Ty jsou mezi prvními buňkami, které znovu osídlují kostní dřeň hostitele, hrají tedy důležitou roli v přihojení transplantátu. Pro jejich účinek v GvL efektu je nutná jejich aloreaktivita.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Falco
| jméno = Michela
| příjmení2 = Pende
| jméno2 = Daniela
| příjmení3 = Munari
| jméno3 = Enrico
| titul = Natural killer cells: From surface receptors to the cure of high‐risk leukemia (Ceppellini Lecture)
| periodikum = HLA
| datum vydání = 2019-04
| ročník = 93
| číslo = 4
| strany = 185–194
| issn = 2059-2302
| pmid = 30828978
| doi = 10.1111/tan.13509
| jazyk = en
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/tan.13509
| datum přístupu = 2020-01-31
}}</ref> Protože KIR a HLA geny jsou zděděny nezávisle, ideální dárce může mít kompatibilní HLA geny a zároveň mít receptory KIR, které indukují aloreaktivitu NK buněk. K tomu dochází u většiny nepříbuzných dárců. Při transplantaci HSC během AML jsou T-buňky obvykle selektivně odstraňovány, aby se zabránilo GvHD a NK buňky pomáhají s GvL efektem, který zabraňuje relapsu leukémie. Při transplantaci bez deplece T-buněk se po transplantaci k prevenci GvHD nebo odmítnutí transplantátu podáví cyklofosfamid . Dalšími strategiemi, které se v současné době používají v klinické praxi pro potlačení GvHD a zvýšení GvL, patří například optimalizace stavu transplantátu nebo infúze dárcovských lymfocytů (DLI) po transplantaci.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Warren
| jméno = E. H.
| příjmení2 = Deeg
| jméno2 = H. J.
| titul = Dissecting graft-versus-leukemia from graft-versus-host-disease using novel strategies
| periodikum = Tissue Antigens
| datum vydání = 2013-04
| ročník = 81
| číslo = 4
| strany = 183–193
| issn = 1399-0039
| pmid = 23510414
| doi = 10.1111/tan.12090
| poznámka = PMID: 23510414
PMCID: PMC3645301
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23510414
| datum přístupu = 2020-01-31
}}</ref> <ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Chang
| jméno = Ying-Jun
| příjmení2 = Zhao
| jméno2 = Xiang-Yu
| příjmení3 = Huang
| jméno3 = Xiao-Jun
| titul = Strategies for Enhancing and Preserving Anti-leukemia Effects Without Aggravating Graft-Versus-Host Disease
| periodikum = Frontiers in Immunology
| datum vydání = 2018
| ročník = 9
| strany = 3041
| issn = 1664-3224
| pmid = 30619371
| doi = 10.3389/fimmu.2018.03041
| poznámka = PMID: 30619371
PMCID: PMC6308132
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/30619371
| datum přístupu = 2020-01-31
}}</ref> Žádná z nich však neposkytuje uspokojivé univerzální výsledky, a proto jsou stále zkoumány další možnosti. Jednou z nich je například použití cytokinů. G-CSF (granulocyte colony-stimulating factor) se používá k mobilizaci HSC a zprostředkování tolerance T lymfocytů během transplantace. G-CSF může pomoci zlepšit účinek GvL a potlačit GvHD snížením hladin LPS a TNF-a. Použití G-CSF také zvyšuje hladiny Treg, což také může pomoci s prevencí GvHD. K prevenci nebo redukci GvHD bez eliminace GvL mohou být použity i další cytokiny, například KGF, IL-11, IL-18 a IL-35.<ref name=":0" />


== Související články ==
== Související články ==

Verze z 1. 2. 2020, 02:03

Efekt štěpu proti nádoru (graft-versus-tumor effect, GvT) se objevuje po alogenní transplantaci kostní dřeně (hematopoietic stem cell transplantation, HSCT). Štěp obsahuje dárcovské T buňky (T lymfocyty), které mohou být pro příjemce prospěšné odstraněním reziduálních maligních buněk.[1] GvT se může vyvinout po rozpoznání specifických aloantigenů nádoru, případně příjemce. Může vést k remisi nebo k imunitní kontrole hematopoetických malignit.[2] Tento účinek se projevuje u myelomu a lymfoidních leukémií, lymfomu, mnohočetného myelomu a případně rakoviny prsu .[3] Je úzce spojen s reakcí štěpu proti hostiteli (graft-versus-host disease, GvHD), protože základní princip aloimunity je stejný. CD4 + CD25 + regulační T buňky (Treg) lze použít k potlačení GvHD bez ztráty prospěšného účinku GvT.[4] Biologie odpovědi GvT stále není zcela objasněna, ale je pravděpodobné, že se jedná o reakci s polymorfními minoritními histokompatibilními antigeny exprimovanými buď specificky na hematopoetických buňkách, nebo široce na řadě tkáňových buněk nebo antigenů souvisejících s nádorem.[5] [6] Tato odpověď je zprostředkována převážně cytotoxickými T lymfocyty (CTL), ale jako efektory mohou zloužit i NK buňky, zejména v případě HLA-haploidentické HSCT s depletovanými T-buněk.

Reakce štěpu proti leukémii (graft-versus-leukemia, GvL) je specifickým typem GvT. Jak již název naznačuje, GvL je reakce proti leukemickým buňkám hostitele. GvL vyžaduje genetickou disparitu, protože účinek je závislý na principu aloimunity. Jedná se o součást reakce štěpu proti hostiteli(GvHD). Zatímco reakce štěpu proti hostiteli má na hostitele negativní dopad, GvL poskytuje pacientům s hematopoetickými malignitami užitek. Po transplantaci hematopoetických kmenových buněk (HSC) dochází k rozvoji jak GvL tak GvHD. Vzájemnou souvislost mezi těmito dvěma reakcemi můžeme vidět při porovnání relapsu leukémie a vývoje GvHD po transplantaci kostní dřeně - u pacientů, u kterých se rozvine chronická nebo akutní forma GvHD, je nižší pravděpodobnost relapsu leukémie.[7] Pokud je použit transplantát s depletovanými T-buňkami, lze částečně zabránit GvHD, ale současně je také snížen účinek GvL, protože T-buňky hrají důležitou roli v obou těchto reakcích.[8] RPozitivní účinek reakce štěpu proti leukémii a jeho využití je omezeno současně probíhající nepříznivou reakcí štěpu proti hostiteli. Pro účinnou léčbu pacientů s poruchami tvorby kostní dřeně by byla klíčová možnost indukovat GvL, ale nikoli GvH. Existuje několik strategií, jak potlačit GvHD po transplantaci nebo zvýšit reakci štěpu proti leukémii, ale žádná z nich neposkytuje ideální řešení tohoto problému. Pro některé formy hematopoetických malignit, například pro akutní myeloidní leukémii (AML), jsou kromě T lymfocytů podstatné také NK buňky, které interagují s KIR receptory. Ty jsou mezi prvními buňkami, které znovu osídlují kostní dřeň hostitele, hrají tedy důležitou roli v přihojení transplantátu. Pro jejich účinek v GvL efektu je nutná jejich aloreaktivita.[9] Protože KIR a HLA geny jsou zděděny nezávisle, ideální dárce může mít kompatibilní HLA geny a zároveň mít receptory KIR, které indukují aloreaktivitu NK buněk. K tomu dochází u většiny nepříbuzných dárců. Při transplantaci HSC během AML jsou T-buňky obvykle selektivně odstraňovány, aby se zabránilo GvHD a NK buňky pomáhají s GvL efektem, který zabraňuje relapsu leukémie. Při transplantaci bez deplece T-buněk se po transplantaci k prevenci GvHD nebo odmítnutí transplantátu podáví cyklofosfamid . Dalšími strategiemi, které se v současné době používají v klinické praxi pro potlačení GvHD a zvýšení GvL, patří například optimalizace stavu transplantátu nebo infúze dárcovských lymfocytů (DLI) po transplantaci.[10] [11] Žádná z nich však neposkytuje uspokojivé univerzální výsledky, a proto jsou stále zkoumány další možnosti. Jednou z nich je například použití cytokinů. G-CSF (granulocyte colony-stimulating factor) se používá k mobilizaci HSC a zprostředkování tolerance T lymfocytů během transplantace. G-CSF může pomoci zlepšit účinek GvL a potlačit GvHD snížením hladin LPS a TNF-a. Použití G-CSF také zvyšuje hladiny Treg, což také může pomoci s prevencí GvHD. K prevenci nebo redukci GvHD bez eliminace GvL mohou být použity i další cytokiny, například KGF, IL-11, IL-18 a IL-35.[11]

Související články

Reference

  1. THOMPSON, Linda F.; TSUKAMOTO, Hiroki; CHERNOGOROVA, Petya. A delicate balance: CD73-generated adenosine limits the severity of graft vs. host disease but also constrains the allogeneic graft vs. tumor effect. Oncoimmunology. 2013-01-01, roč. 2, čís. 1, s. e22107. PMID: 23482243 PMCID: PMC3583907. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 2162-4011. DOI 10.4161/onci.22107. PMID 23482243. 
  2. KOLB, Hans-Jochem. Graft-versus-leukemia effects of transplantation and donor lymphocytes. Blood. 2008-12-01, roč. 112, čís. 12, s. 4371–4383. PMID: 19029455. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 1528-0020. DOI 10.1182/blood-2008-03-077974. PMID 19029455. 
  3. CHILDS, R. W.; CLAVE, E.; TISDALE, J. Successful treatment of metastatic renal cell carcinoma with a nonmyeloablative allogeneic peripheral-blood progenitor-cell transplant: evidence for a graft-versus-tumor effect. Journal of Clinical Oncology: Official Journal of the American Society of Clinical Oncology. 1999-07, roč. 17, čís. 7, s. 2044–2049. PMID: 10561256. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 0732-183X. DOI 10.1200/JCO.1999.17.7.2044. PMID 10561256. 
  4. SCHEID, C. R. Beta-adrenergic relaxation of smooth muscle: differences between cells and tissues. The American Journal of Physiology. 1987-09, roč. 253, čís. 3 Pt 1, s. C369–374. PMID: 2443016. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 0002-9513. DOI 10.1152/ajpcell.1987.253.3.C369. PMID 2443016. 
  5. BARON, Frédéric; MARIS, Michael B.; SANDMAIER, Brenda M. Graft-versus-tumor effects after allogeneic hematopoietic cell transplantation with nonmyeloablative conditioning. Journal of Clinical Oncology: Official Journal of the American Society of Clinical Oncology. 2005-03-20, roč. 23, čís. 9, s. 1993–2003. PMID: 15774790. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 0732-183X. DOI 10.1200/JCO.2005.08.136. PMID 15774790. 
  6. REZVANI, Andrew R.; STORB, Rainer F. Separation of graft-vs.-tumor effects from graft-vs.-host disease in allogeneic hematopoietic cell transplantation. Journal of autoimmunity. 2008-5, roč. 30, čís. 3, s. 172–179. PMID: 18242060 PMCID: PMC2329571. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 0896-8411. DOI 10.1016/j.jaut.2007.12.002. PMID 18242060. 
  7. HOROWITZ, M. M.; GALE, R. P.; SONDEL, P. M. Graft-versus-leukemia reactions after bone marrow transplantation. Blood. 1990-02-01, roč. 75, čís. 3, s. 555–562. PMID: 2297567. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 0006-4971. PMID 2297567. 
  8. KOLB, Hans-Jochem; SCHMID, Christoph; BARRETT, A. John. Graft-versus-leukemia reactions in allogeneic chimeras. Blood. 2004-02-01, roč. 103, čís. 3, s. 767–776. PMID: 12958064. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 0006-4971. DOI 10.1182/blood-2003-02-0342. PMID 12958064. 
  9. FALCO, Michela; PENDE, Daniela; MUNARI, Enrico. Natural killer cells: From surface receptors to the cure of high‐risk leukemia (Ceppellini Lecture). HLA. 2019-04, roč. 93, čís. 4, s. 185–194. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 2059-2302. DOI 10.1111/tan.13509. PMID 30828978. (anglicky) 
  10. WARREN, E. H.; DEEG, H. J. Dissecting graft-versus-leukemia from graft-versus-host-disease using novel strategies. Tissue Antigens. 2013-04, roč. 81, čís. 4, s. 183–193. PMID: 23510414 PMCID: PMC3645301. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 1399-0039. DOI 10.1111/tan.12090. PMID 23510414. 
  11. a b CHANG, Ying-Jun; ZHAO, Xiang-Yu; HUANG, Xiao-Jun. Strategies for Enhancing and Preserving Anti-leukemia Effects Without Aggravating Graft-Versus-Host Disease. Frontiers in Immunology. 2018, roč. 9, s. 3041. PMID: 30619371 PMCID: PMC6308132. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2018.03041. PMID 30619371.