Přibyšice: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
113 777 editací
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016
Řádek 27: Řádek 27:
== Historie ==
== Historie ==
Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se ves stala součástí [[Výcvikový prostor Waffen-SS na Benešovsku|vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov]] a její obyvatelé se museli [[31. prosinec|31. prosince]] [[1943]] [[Vysídlení Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska|vystěhovat]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Staněk | jméno = Stanislav | autor = | odkaz na autora = | titul = Evakuace území mezi Vltavou a Sázavou za okupace| odkaz na titul = | příjmení sestavitele = | jméno sestavitele = | sestavitel = | sborník = Sborník vlastivědných prací z Podblanicka | odkaz na sborník = | vydavatel = | místo = Praha | rok vydání = 1973 | isbn = | url = | kapitola = | strany = | jazyk =}}</ref>
Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se ves stala součástí [[Výcvikový prostor Waffen-SS na Benešovsku|vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov]] a její obyvatelé se museli [[31. prosinec|31. prosince]] [[1943]] [[Vysídlení Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska|vystěhovat]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Staněk | jméno = Stanislav | autor = | odkaz na autora = | titul = Evakuace území mezi Vltavou a Sázavou za okupace| odkaz na titul = | příjmení sestavitele = | jméno sestavitele = | sestavitel = | sborník = Sborník vlastivědných prací z Podblanicka | odkaz na sborník = | vydavatel = | místo = Praha | rok vydání = 1973 | isbn = | url = | kapitola = | strany = | jazyk =}}</ref>

'''Zemanská tvrz v Přibyšicích''':

Nejstarší zmínka o Přibyšicích: Uváděn roku '''1318 Radek z Přibyšic,''' viz Místní jména v Čechách, Dr. A. Profous, Praha r.1949-1951, díl III, str. 475, '''Přibyšice''' (lid.v Přibyšicích, do Přibyšic, přibyšickej), ves 6km zjz od Benešova: '''1318 Radek de Przibyssycz''', Tab. vet. n. 116.

 Později se uvádí 8 statků svobodníků, zbytek patřil ke Konopišťskému panství ( viz A. Sedláček: Místopisný slovník historický Království českého). Také v díle Antonína Pinkase „Dějiny Benešova a rychty benešovského panství“ se uvádí, že „kolem r. 1500 byly v Přibyšicích 4 selské statky a svobodnický dvůr čp.1, který patřil Mlíkovským ze Lhot a ti měli svůj statek ve Vysoké Lhotě. Později byly ze dvora Mlíkovských učiněna stavení č.p. 1, 3, 4, 8, 15, 2, 22, 19, 20 a všechny tyto usedlosti byly svobodnické.“

Z těchto skutečností se dá odvodit, že ves Přibyšice byla založena starými českými zemanskými rody, ke kterým patří  i rod svobodníků Mlikovských, kteří vlastnili čp.1, tvrz, která je zřejmě původu staršího a byla asi vystavěna již při zakládání vsi  anebo v době první zmínky z r. 1318.

V současné době se z tvrze zachovala celá spodní část ( sklep a jedna místnost ) se zachovanou klenbou, která je zajištěna z vnější části betonovou stěnou a z horní části betonovou deskou s armaturou. Bylo také provedeno odvodnění celého objektu. Tyto práce provedl současný majitel objektu pan Marek Fulín z Prahy.

Pro stanovení, zda spodní část tvrze čp.1 v Přibyšicích má skutečně historickou hodnotu, jako zachovalá část původního zemanského sídla,  by bylo nutné provést archeologický průzkum o který zažádali Městský úřad Neveklov 20.11.2010 Josef Mlíkovský a Jan Fulín. Neveklov však tuto žádost zamítnul.

Ves Přibyšice měla v r. 1604 vlastní rychtu. V r. 1674, dle Tereziánského katastru patřily Přibyšice k rychtě Václavické. Po zrušení roboty v r. 1848 patří Přibyšice trvale do katastru obce Václavice, kterou tvoří vesnice Václavice, Vatěkov, Přibyšice a Kožlí.

'''Odloučení Přibyšic od obce Václavice'''

V r. 1922 zažádaly Přibyšice katastrální obec Václavice o stavbu silnice Přibyšice-Tisem jako stavbu nouzovou, protože v té době připlácel stát na nouzové veřejné stavby 60%, 40% měla hradit obec. Právě tento náklad byl příčinou, že někteří václavští občané namítali, že se jim zvýší přirážky na silnici, kterou nebudou nikdy používat. Rozpočet na silnici byl 160 tisíc Kčs a po odpočtu 60% subvence se jednalo o 64 tisíc. Katastrální výnos Václavické obce byl v té době více než 13 tisíc Kč, takže by stavba silnice zatížila uvedený katastrální výnos méně než 500% a přitom by odpadl náklad na neustálé udržování stávající veřejné cesty do Tismi. Obec Václavice vyřešila tyto problémy tím, že v r. 1924 požádaly Václavice o rozdělení obce na samostatnou obec Václavice a Vatěkov a Přibyšice a Kožlí. Proti nevůli přibyšických a na vzdor všem protestům na ministerstvu vnitra byla rozluka provedena. Musel být vyměřen pro Přibyšice a Kožlí katastr, to však nehradila obec Václavice, ale ministerstvo vnitra, které bylo v té době v rukách Agrární strany. Celý tento spor měl politický podtex. Při volbách do parlamentu neměla Agrární strana ve Václavicích většinu, byla však stranou vládnoucí. Při zmíněných volbách v Přibyšicích byla nejsilnější strana Lidová. Dle odevzdaných hlasů pro stranu Lidovou v Přibyšicích a ve Václavicích za pomoci stran socialistických bylo nebezpečí, že v příštích obecních volbách agrární starosta Škvor neprojde a bude starosta lidově- socialistický. Aby tomuto politickému nebezpečí agrárníků bylo zabráněno, byla obětována vesnice Přibyšice.

'''Období 2. svět. války'''

Za německé okupace bylo vytvořeno v prostoru západně od Konopiště cvičiště německých jednotek SS. Do tohoto prostoru spadala i obec Přibyšice. Bylo stanoveno několik etap, podle kterých se postupně obyvatelé museli ze svých domovů vystěhovat. Na Přibyšice připadlo vystěhování ve III. etapě ke konci roku1943. Vystěhovalecký dekret dostali pouze obyvatelé z čp. 6,7a17. Ostatní zůstali a pracovali na tzv. SS-dvoru, který byl vytvořen pro zajišťování potravin pro jednotky SS. Správcem tohoto dvora se stal František Štěpánek, majitel usedlosti čp. 13. Po válce se všichni vystěhovaní vrátili do svých domovů. V srpnu 1946 podalo šest obyvatel Přibyšic na MNV žádost, aby nebyla Františku Štěpánkovi udělena Národní spolehlivost, protože na něj bylo z rozkazu ONV v Benešově podáno trestní oznámení, které nebylo ještě ukončeno. V žádosti bylo konstatováno, že „Jmenovaný byl po dobu války správcem SS dvora a choval se vůči českým lidem příliš brutálně.“ Po skončení stíhání byla nakonec jmenovanému Národní spolehlivost udělena. Přibyšický občan Josef Růžička majitel hostince otec 6-ti dětí byl na udání zatčen gestapem a zemřel na tyfus v koncentračním táboře Dachau. Ne všichni obyvatelé se v prostorách dvorů chovali lidsky. Svědčí o tom i zápis v Kronice obce Chrášťan ( str.74) „Jací lidé zůstali lze soudit z tohoto. Při stěhování druhých občanů dělali si jen posměšky a pomáhali Němcům kde mohli.“

'''Pokus o založení JZD – násilná kolektivizace zemědělství'''

Přípravou na zahájení této akce bylo vypracování charakteristiky a popisu vesnických boháčů. Tento dokument stanovil,  že ve vesnici jsou čtyři vesničtí boháči a to Fulín čp.17, Havlíček čp.6, Sejka čp. 2 a Fialka čp.18. Jednalo se o hospodářství s výměrou kolem 20 ha. Nebyl mezi nimi Štěpánek čp. 13, který byl ve vězení v Jáchmově.  Tento dokument vypracovali : Bohumil Simůnek-předseda MNV, František Havlíček-za KSČ a Jiří Tůma-za MAV NF. Protože dodávky se staly již neúnosnými, rozhodli se všichni malí i velcí hospodáři, že založí JZD. Na podzim večer v r.1952 se sešlo v hostinci všech 22 hospodářů a všichni byli rozhodnuti podepsat přihlášku do JZD. Z okresu byl přítomen předseda František Drda z Lešan a tajemník Rosa z Benešova. Na úvod prohlásil soudruh Drda na adresu sedláků: „Tak co kulaci, jste sražený na kolena, co si tak myslíte?, kdybyste měli kulomet a postříleli nás.“ Když sedláci žádali přihlášku, řekl soudruh Drda: „Kulakům přihlášku nedávejte, družstvo se staví bez nich a proti nim.“ Drda malé hospodáře přinutil založit přípravný výbor, který však družstvo vůbec nerozjel. Jeden z hlavních iniciátorů založit JZD byl Josef Fulín z čp. 17, který byl za první republiky aktivním členem Lidového hospodářského družstva v Benešově. Ten byl v červnu 1953 odsouzen Lidovým soudem v Benešově za neplnění dodávek ke dvěma letům vězení, propadnutí majetku a zákazu pobytu v rodné obci. Jeho trest se amnestií snížil na jeden rok. V dubnu 1955 převzaly sedláky Státní statky Benešov ředitel Havránek a později Rys. Základem byla konfiskace majetku Josefa Fulína čp.17, Štěpánka čp.13 a Haška čp.8. Poslední dva byli ve vězení. Ostatní sedláky předal Národní výbor podle § 55 Státním statkům jako hospodářství úpadkové. Koncem r. 1955 obdržel Josef Fulín čp.17 příkaz z prokuratury, podle kterého se má z Přibyšic vystěhovat. Příkaz nedošel poštou, ale byl doručen osobně tehdejším předsedou MNV Bohumilem Simůnkem. V r. 2007 vyšetřoval tento příkaz Ústav pro vyšetřování zločinů komunismu, protože nemohl být vydán prokuraturou, stěhování sedláků bylo již od září 1953 zastaveno. Vyšetřováním se zjistilo, že příkaz byl padělek vytvořený pravděpodobně Státními statky Benešov za přispění některých občanů z Přibyšic. Příkaz byl koncipován tak, že vystěhování požaduje soudce Judr.Něměc, který Fulína odsoudil v r. 1953. Ten však nemohl být stíhán, protože soudci byli z vyšetřování vyjmuti . Veškerou zodpovědnost za rozsudky neslo prý pouze vedení prokuratury.

'''Referendum o oddělení Přibyšic od Neveklova'''

V době normalizace po r. 1968 (v r. 1970)  došlo k vytvoření konglomerátu obcí od Přibyšic a Tismi na západ až k Vltavě, které byly přičleněny k Obecnímu úřadu v Neveklově. Dalo se očekávat, že MNV v Neveklově převezme agendu MNV Přibyšice, který měl svou kancelář čp. 17. Nic takového se však nestalo a poslední předseda MNV v Přibyšicích rozhodl, aby se dokumenty daly do sběru. Dvě nejcennější knihy: Protokoly obecního ( osadního) úřadu v Přibyšicích z let 1911-1949 a Protokoly valné hromady Reiffeisenovy záložny pro Václavice a okolí od r.1912-1942, byly předány do Okresního archivu v Benešově. Po roce 1989 se pokusilo několik obcí osamostatnit, mezi nimi byly i Přibyšice . Obec Neveklov však na toto odloučení nepřistoupila. Proto bylo vypsáno referendum. V referendu se pro odloučení vyjádřilo 53 z celkového počtu 63 oprávněných občanů. Ministerstvo vnitra toto oddělení neschválilo. Petiční výbor podal proti tomuto vyjádření rozklad na ministerstvo vnitra. V rozkladu bylo mimo jiné uvedeno …“ naši občané považují za trvající nespravedlnost být součástí jiné obce na základě násilného, politickými motivy vedeného, rozhodnutí bývalého režimu. Nechce se nám věřit, že by se k tomuto postupu dnešní okresní úřad i ministerstvo vnitra v čele s ministrem hlásily.“  Ministerstvo vnitra na tento rozklad rozhodlo, že oddělení Přibyšic od Neveklova odmítá. V rozhodnutí je i sděleno, že ministr tak rozhodl na návrh zvláštní komise ustanovené podle správního řádu ( § 61 odst. 2 zákona  č. 71/1967 sb). Dále se uvádí, že jde o nepřístupný rozklad a že v tomto případu je jediným účastníkem řízení obec Neveklov.  V rozkladu je také uvedena možnost připojení  Přibyšic k Václavicím, ale tehdejší starosta Václavic k tomu lakonicky prohlásil: „Ono vám bude lepší pod Neveklovem.“


== Pamětihodnosti ==
== Pamětihodnosti ==

Verze z 15. 1. 2017, 19:13

Šablona:Infobox - sídlo Přibyšice je malá vesnice, část města Neveklov v okrese Benešov. Nachází se asi 5 km na východ od Neveklova. V roce 2009 zde bylo evidováno 34 adres.[1] V roce 2001 zde trvale žilo 55 obyvatel.[2] Působí zde dobrovolní hasiči SDH Přibyšice.

Přibyšice je také název katastrálního území o rozloze 4,15 km2.[3] V katastrálním území Přibyšice leží i Kožlí.

Historie

Za druhé světové války se ves stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. prosince 1943 vystěhovat.[4]

Zemanská tvrz v Přibyšicích:

Nejstarší zmínka o Přibyšicích: Uváděn roku 1318 Radek z Přibyšic, viz Místní jména v Čechách, Dr. A. Profous, Praha r.1949-1951, díl III, str. 475, Přibyšice (lid.v Přibyšicích, do Přibyšic, přibyšickej), ves 6km zjz od Benešova: 1318 Radek de Przibyssycz, Tab. vet. n. 116.

 Později se uvádí 8 statků svobodníků, zbytek patřil ke Konopišťskému panství ( viz A. Sedláček: Místopisný slovník historický Království českého). Také v díle Antonína Pinkase „Dějiny Benešova a rychty benešovského panství“ se uvádí, že „kolem r. 1500 byly v Přibyšicích 4 selské statky a svobodnický dvůr čp.1, který patřil Mlíkovským ze Lhot a ti měli svůj statek ve Vysoké Lhotě. Později byly ze dvora Mlíkovských učiněna stavení č.p. 1, 3, 4, 8, 15, 2, 22, 19, 20 a všechny tyto usedlosti byly svobodnické.“

Z těchto skutečností se dá odvodit, že ves Přibyšice byla založena starými českými zemanskými rody, ke kterým patří  i rod svobodníků Mlikovských, kteří vlastnili čp.1, tvrz, která je zřejmě původu staršího a byla asi vystavěna již při zakládání vsi  anebo v době první zmínky z r. 1318.

V současné době se z tvrze zachovala celá spodní část ( sklep a jedna místnost ) se zachovanou klenbou, která je zajištěna z vnější části betonovou stěnou a z horní části betonovou deskou s armaturou. Bylo také provedeno odvodnění celého objektu. Tyto práce provedl současný majitel objektu pan Marek Fulín z Prahy.

Pro stanovení, zda spodní část tvrze čp.1 v Přibyšicích má skutečně historickou hodnotu, jako zachovalá část původního zemanského sídla,  by bylo nutné provést archeologický průzkum o který zažádali Městský úřad Neveklov 20.11.2010 Josef Mlíkovský a Jan Fulín. Neveklov však tuto žádost zamítnul.

Ves Přibyšice měla v r. 1604 vlastní rychtu. V r. 1674, dle Tereziánského katastru patřily Přibyšice k rychtě Václavické. Po zrušení roboty v r. 1848 patří Přibyšice trvale do katastru obce Václavice, kterou tvoří vesnice Václavice, Vatěkov, Přibyšice a Kožlí.

Odloučení Přibyšic od obce Václavice

V r. 1922 zažádaly Přibyšice katastrální obec Václavice o stavbu silnice Přibyšice-Tisem jako stavbu nouzovou, protože v té době připlácel stát na nouzové veřejné stavby 60%, 40% měla hradit obec. Právě tento náklad byl příčinou, že někteří václavští občané namítali, že se jim zvýší přirážky na silnici, kterou nebudou nikdy používat. Rozpočet na silnici byl 160 tisíc Kčs a po odpočtu 60% subvence se jednalo o 64 tisíc. Katastrální výnos Václavické obce byl v té době více než 13 tisíc Kč, takže by stavba silnice zatížila uvedený katastrální výnos méně než 500% a přitom by odpadl náklad na neustálé udržování stávající veřejné cesty do Tismi. Obec Václavice vyřešila tyto problémy tím, že v r. 1924 požádaly Václavice o rozdělení obce na samostatnou obec Václavice a Vatěkov a Přibyšice a Kožlí. Proti nevůli přibyšických a na vzdor všem protestům na ministerstvu vnitra byla rozluka provedena. Musel být vyměřen pro Přibyšice a Kožlí katastr, to však nehradila obec Václavice, ale ministerstvo vnitra, které bylo v té době v rukách Agrární strany. Celý tento spor měl politický podtex. Při volbách do parlamentu neměla Agrární strana ve Václavicích většinu, byla však stranou vládnoucí. Při zmíněných volbách v Přibyšicích byla nejsilnější strana Lidová. Dle odevzdaných hlasů pro stranu Lidovou v Přibyšicích a ve Václavicích za pomoci stran socialistických bylo nebezpečí, že v příštích obecních volbách agrární starosta Škvor neprojde a bude starosta lidově- socialistický. Aby tomuto politickému nebezpečí agrárníků bylo zabráněno, byla obětována vesnice Přibyšice.

Období 2. svět. války

Za německé okupace bylo vytvořeno v prostoru západně od Konopiště cvičiště německých jednotek SS. Do tohoto prostoru spadala i obec Přibyšice. Bylo stanoveno několik etap, podle kterých se postupně obyvatelé museli ze svých domovů vystěhovat. Na Přibyšice připadlo vystěhování ve III. etapě ke konci roku1943. Vystěhovalecký dekret dostali pouze obyvatelé z čp. 6,7a17. Ostatní zůstali a pracovali na tzv. SS-dvoru, který byl vytvořen pro zajišťování potravin pro jednotky SS. Správcem tohoto dvora se stal František Štěpánek, majitel usedlosti čp. 13. Po válce se všichni vystěhovaní vrátili do svých domovů. V srpnu 1946 podalo šest obyvatel Přibyšic na MNV žádost, aby nebyla Františku Štěpánkovi udělena Národní spolehlivost, protože na něj bylo z rozkazu ONV v Benešově podáno trestní oznámení, které nebylo ještě ukončeno. V žádosti bylo konstatováno, že „Jmenovaný byl po dobu války správcem SS dvora a choval se vůči českým lidem příliš brutálně.“ Po skončení stíhání byla nakonec jmenovanému Národní spolehlivost udělena. Přibyšický občan Josef Růžička majitel hostince otec 6-ti dětí byl na udání zatčen gestapem a zemřel na tyfus v koncentračním táboře Dachau. Ne všichni obyvatelé se v prostorách dvorů chovali lidsky. Svědčí o tom i zápis v Kronice obce Chrášťan ( str.74) „Jací lidé zůstali lze soudit z tohoto. Při stěhování druhých občanů dělali si jen posměšky a pomáhali Němcům kde mohli.“

Pokus o založení JZD – násilná kolektivizace zemědělství

Přípravou na zahájení této akce bylo vypracování charakteristiky a popisu vesnických boháčů. Tento dokument stanovil,  že ve vesnici jsou čtyři vesničtí boháči a to Fulín čp.17, Havlíček čp.6, Sejka čp. 2 a Fialka čp.18. Jednalo se o hospodářství s výměrou kolem 20 ha. Nebyl mezi nimi Štěpánek čp. 13, který byl ve vězení v Jáchmově.  Tento dokument vypracovali : Bohumil Simůnek-předseda MNV, František Havlíček-za KSČ a Jiří Tůma-za MAV NF. Protože dodávky se staly již neúnosnými, rozhodli se všichni malí i velcí hospodáři, že založí JZD. Na podzim večer v r.1952 se sešlo v hostinci všech 22 hospodářů a všichni byli rozhodnuti podepsat přihlášku do JZD. Z okresu byl přítomen předseda František Drda z Lešan a tajemník Rosa z Benešova. Na úvod prohlásil soudruh Drda na adresu sedláků: „Tak co kulaci, jste sražený na kolena, co si tak myslíte?, kdybyste měli kulomet a postříleli nás.“ Když sedláci žádali přihlášku, řekl soudruh Drda: „Kulakům přihlášku nedávejte, družstvo se staví bez nich a proti nim.“ Drda malé hospodáře přinutil založit přípravný výbor, který však družstvo vůbec nerozjel. Jeden z hlavních iniciátorů založit JZD byl Josef Fulín z čp. 17, který byl za první republiky aktivním členem Lidového hospodářského družstva v Benešově. Ten byl v červnu 1953 odsouzen Lidovým soudem v Benešově za neplnění dodávek ke dvěma letům vězení, propadnutí majetku a zákazu pobytu v rodné obci. Jeho trest se amnestií snížil na jeden rok. V dubnu 1955 převzaly sedláky Státní statky Benešov ředitel Havránek a později Rys. Základem byla konfiskace majetku Josefa Fulína čp.17, Štěpánka čp.13 a Haška čp.8. Poslední dva byli ve vězení. Ostatní sedláky předal Národní výbor podle § 55 Státním statkům jako hospodářství úpadkové. Koncem r. 1955 obdržel Josef Fulín čp.17 příkaz z prokuratury, podle kterého se má z Přibyšic vystěhovat. Příkaz nedošel poštou, ale byl doručen osobně tehdejším předsedou MNV Bohumilem Simůnkem. V r. 2007 vyšetřoval tento příkaz Ústav pro vyšetřování zločinů komunismu, protože nemohl být vydán prokuraturou, stěhování sedláků bylo již od září 1953 zastaveno. Vyšetřováním se zjistilo, že příkaz byl padělek vytvořený pravděpodobně Státními statky Benešov za přispění některých občanů z Přibyšic. Příkaz byl koncipován tak, že vystěhování požaduje soudce Judr.Něměc, který Fulína odsoudil v r. 1953. Ten však nemohl být stíhán, protože soudci byli z vyšetřování vyjmuti . Veškerou zodpovědnost za rozsudky neslo prý pouze vedení prokuratury.

Referendum o oddělení Přibyšic od Neveklova

V době normalizace po r. 1968 (v r. 1970)  došlo k vytvoření konglomerátu obcí od Přibyšic a Tismi na západ až k Vltavě, které byly přičleněny k Obecnímu úřadu v Neveklově. Dalo se očekávat, že MNV v Neveklově převezme agendu MNV Přibyšice, který měl svou kancelář čp. 17. Nic takového se však nestalo a poslední předseda MNV v Přibyšicích rozhodl, aby se dokumenty daly do sběru. Dvě nejcennější knihy: Protokoly obecního ( osadního) úřadu v Přibyšicích z let 1911-1949 a Protokoly valné hromady Reiffeisenovy záložny pro Václavice a okolí od r.1912-1942, byly předány do Okresního archivu v Benešově. Po roce 1989 se pokusilo několik obcí osamostatnit, mezi nimi byly i Přibyšice . Obec Neveklov však na toto odloučení nepřistoupila. Proto bylo vypsáno referendum. V referendu se pro odloučení vyjádřilo 53 z celkového počtu 63 oprávněných občanů. Ministerstvo vnitra toto oddělení neschválilo. Petiční výbor podal proti tomuto vyjádření rozklad na ministerstvo vnitra. V rozkladu bylo mimo jiné uvedeno …“ naši občané považují za trvající nespravedlnost být součástí jiné obce na základě násilného, politickými motivy vedeného, rozhodnutí bývalého režimu. Nechce se nám věřit, že by se k tomuto postupu dnešní okresní úřad i ministerstvo vnitra v čele s ministrem hlásily.“  Ministerstvo vnitra na tento rozklad rozhodlo, že oddělení Přibyšic od Neveklova odmítá. V rozhodnutí je i sděleno, že ministr tak rozhodl na návrh zvláštní komise ustanovené podle správního řádu ( § 61 odst. 2 zákona  č. 71/1967 sb). Dále se uvádí, že jde o nepřístupný rozklad a že v tomto případu je jediným účastníkem řízení obec Neveklov.  V rozkladu je také uvedena možnost připojení  Přibyšic k Václavicím, ale tehdejší starosta Václavic k tomu lakonicky prohlásil: „Ono vám bude lepší pod Neveklovem.“

Pamětihodnosti

  • Vodní mlýn čp. 2
  • Usedlost čp. 4

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-09-01 [cit. 2003-09-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ STANĚK, Stanislav. Evakuace území mezi Vltavou a Sázavou za okupace. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Praha: [s.n.], 1973.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Město Neveklov

k. ú. Neveklov (Neveklov • Tloskov část • Dubovka) • k. ú. Zádolí u Neveklova (Zádolí • Hůrka Kapinos • Zárybnice • Spolí) • k. ú. Mlékovice u Neveklova (Mlékovice • Heroutice • Tloskov jen Cihelna • Borovka • Lipka • Ouštice • Radslavice) • Dalešice • Bělice včetně ZSJ Kelce • Blažim • k. ú. Jablonná nad Vltavou (Jablonná • Nebřich) • k. ú. Neštětice (Neštětice • Chvojínek • Doloplazy) • k. ú. Přibyšice (Přibyšice • Kožlí)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Přibyšice&oldid=14576502“