Cihelny v Trnavě
Počátek pálených cihel se v Trnavě datuje již od 12. století. Dokazují to mnohé archeologické výzkumy.[1] Ke konci 19. století v oblasti města fungovaly až 4 cihelny. V 30. letech 20. století zaměstnávaly trnavské cihelny 200 dělníků. Výroba pálených cihel setrvala v Trnavě i po II. světové válce a zanikla až v 70. letech 20. století.
Připomínkou po více než osm století trvající cihlářské výrobě v Trnavě je rozsáhlá nížina za východním městským opevněním táhnoucí se až ke dnešní ulici Vladimíra Clementisa.
Cihelny
Za jednu z nejstarších značek trnavské městské cihelny považujeme znak na cihle z konce 16. století s vystouplým znakem kříže na jedné a negativním znamením kříže v plastickém kruhu na druhé straně.
Později ho nahrazuje vystouplý znak čtyřšpicového kola, což byla stylizovaná forma trnavského městského znaku. Tento znak se objevuje jak na cihlách, tak i na dlaždicích. Koncem 16. a začátkem [17. století]] se setkáváme se značkou šestišpicového kola v průběhu 17. století se znakem čtyřšpicového kola s iniciálami IE. Všechny tyto cihly se pravděpodobně produkovaly v cihelně v místě dnešního sídliště Kopánka (Reidnerova).
Paxyho a Reidnerova cihelna
Dobové dokumenty uvádějí založení této cihelny v roce 1600. Vedle těchto cihel se setkáváme i s cihlářských značkami trnavské cihelny Juraje Paxyho - cihla s vystouplým nápisem G.PAXY 1743 a cihla s vystouplým nápisem Paxi 1746. V druhé polovině 19. století se začínají objevovat značky Reidnerovy cihelny v Trnavě: čtyřšpicové kolo a vystouplý nápis REIDNER, městský znak Trnavy s hlavou Krista v osmišpicovém kole a písmenem R a zabroušený nápis REIDNER.
Demeterova cihelna
Demeterova cihelna byla postavena v r. 1863 na místě prvního cukrovaru v Trnavě. Byla umístěna severně od zimního stadionu na Hluboké ulici. Nezděné přístřešky v jejím areálu sloužily na dosušování surových cihel před jejich vypálením. Po roce 1948 byla zestátněna. Používala vhoubenou značku Dömötör, nebo značku Dömötör N. Szombat.
Diamantová iihelna
Cihelna ze začátku 20. století, která se specializovala zejména na výrobu patentovaných na všech stranách uzavřených a dutých cihel Hexa. Sídlila na Bučianské cestě a stála na místě současného sídliště Družba. Majitelem byl Heinrich Diamant, který se jako jeden z mnoha výhodně dostal k židovskému majetku jako arizátor cihelny, kterou předtím vlastnili Fridrich Matzner a Alexander Adler.
Schenk-Rothova Cihelna
V roce 1906 byla založena parní cihelna Schenk a Roth, která vyráběla ruční, strojní a duté cihly i dlaždice. Používala značku SCHENK ROTH NAGY Szombathy. Výrobky z této cihelny byly pro svou kvalitu mimořádně žádané, zejména nejjemnější obkladové cihly, tzv. lícovky, se dodávaly do Vysokých Tater jako obkladový materiál hotelů a chat.
Mitáčekova a Jurkovičova cihelna
V 19. století se vyráběly cihly se značkami MP 1889 a M & amp; R ' z roku 1887. Jde o produkty cihelny Pavla Mitáčka, která působila od druhé poloviny 19. století až do roku 1905. Z mladších variant jsou cihly s nápisem MITTACSEK P. a číslem výrobní série. Od Pavla Mitáčka ji v roce 1913 koupil Ing. Dušan Jurkovič. Cihlářským mistrem zde byl Juraj Vyskočil, pozdější starosta Trnavy. Používala značku písmeno J na levé straně a sériovou číslici na pravé straně. Firma vyráběla slovenskou patentovanou cihlu Aristos, ruční, strojní, prolisované cihly, tašky ruční, strojní, šupinové a falcové, dlaždice a korýtka. V 50. letech byla cihelna znárodněna a pojmenována jako Západoslovenské cihelny, n. p., výrobna č. 3. Cihelna byla zrušena začátkem 80. let 20. st. a všechny ostatní v letech předtím.
Zdroje
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tehelne v Trnave na slovenské Wikipedii.
