Červenobílá, bojová síla
Červenobílá, bojová síla je pokřik, který provolávají příznivci sportovců Slavie Praha po utkáních jako poděkování hráčům za jejich předvedený výkon.[1] Jeho slova představuje vyjádření sounáležitosti fanoušků s klubem a to jak po vítězném zápase, tak také po prohraném. Posléze se pro pokřik vžilo označení děkovačka.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Prvně jeho text, byť ne v konečné ustálené podobě, zazněl 29. října 2006 po utkání fotbalistů Slavie v Mladé Boleslavi, kde pražský tým zvítězil 3:1.[2] Při svém prvním provedení obsahoval pokřik také slova „Smrt Spartě!“ Na videu, které tehdy vzniklo, je patrné, že tato slova vyřkli hráči Stanislav Vlček, Pavel Fořt a Radek Dosoudil, byť k tomu podle záznamu došlo v radostném rozpoložení z dosaženého výsledku.[3] Vlček, jenž v té době dělal ve Slavii kapitána, byl za trest této funkce na rok zbaven a současně se Spartě museli hráči omluvit.[1] Fandové na vzniklou situaci zareagovali úpravou textu pokřiku.[1]
Když fotbalisté Slavie hráli během podzimu 2007 v Lize mistrů zápas na hřišti Arsenalu Londýn, který prohráli 0:7,[4] shromáždili se po jeho konci před tribunou svých fanoušků a ti jim i přes porážku za jejich výkon poděkovali. Tento akt vzbudil pozornost i v zahraničních médiích.[2]
Na přelomu let 2011 a 2012 trénoval fotbalisty Slavie František Straka, jenž předtím dával výrazně na odiv své sympatie vůči Spartě,[5] za níž dříve hrál a také ji trénoval.[6] Jeho angažmá nesli fanoušci nelibě, a když tehdy Slavia absolvovala utkání na stadionu Viktorie Žižkov,[2] kde prohrála 0:1,[7] odmítli hráči před tribunu svých fandů na děkovačku dorazit, neboť se jim nezamlouvala příznivá reakce fanoušků vůči někdejšímu hráči Slavie Davidu Kalivodovi po jeho vstřelení branky během utkání.[8] Diváci ale svým aktem pouze ocenili skutečnost, že se Kalivoda po vstřelení gólu omlouval,[9] neboť ve Slavii strávil třináct let své kariéry a své sympatie vůči klubu udržoval i nadále, ačkoliv už nebyl v jeho kádru.[10] Děkovačky se tak po utkání na Viktorii Žižkov účastnil pouze Kalivoda.[10]
Podoba rituálu
[editovat | editovat zdroj]Na začátku si hráči před tribunou s kotlem domácích fanoušků pokleknou nebo sednou na hrací plochu. Sednou si i diváci. Jeden z diváků či vybraný hráč začne odříkávat jednotlivé fráze ustáleného textu, které po něm ostatní fandové sborově opakují. Až při posledních třech slovech se diváci zvednou a začnou tleskat.[2]
| „ | Červenobílá
Bojová síla Slavie Praha Vždycky jsme s váma Po výhře Po prohře A proto – ať žije Slavie |
“ |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c KÁVA, Michal. Červenobílá bojová síla. Slavii provází už celých deset let. Deník [online]. 2016-11-23 [cit. 2017-09-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e ŠEDIVÝ, Petr. Vždycky jsme s váma! Unikátní děkovačka Slavie probíhá už deset let. iDNES.cz [online]. 2016-11-26 [cit. 2017-09-19]. Dostupné online.
- ↑ SAIVER, Filip. Smrt Spartě! řvali fotbalisté ze Slavie. iDNES.cz [online]. 2006-11-02 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Miloslav. Slavia nestačila a rekordně prohrála. iDNES.cz [online]. 2007-10-23 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online.
- ↑ KALIBA, Jan; POKORNÝ, Štěpán. František Straka a Slavia – nejabsurdnější trenérské angažmá v dějinách českého fotbalu. iROZHLAS [online]. Praha: Český rozhlas, 2012-03-09 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Straka pro Impuls: Sparta nesmí panikařit, Slavia bude dominantní. iDNES.cz [online]. 2017-03-02 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online.
- ↑ ŠEDIVÝ, Petr. Žižkov – Slavia 1:0, Strakovi pokazil premiéru exslávista Kalivoda. iDNES.cz [online]. 2011-10-17 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online.
- ↑ ŠEDIVÝ, Petr. Slávista Blažek: Nelíbilo se mi, že po gólu fanoušci tleskali soupeři. iDNES.cz [online]. 2011-10-18 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online.
- ↑ ŠEDIVÝ, Petr. Děkovačka nebude, dohodli se fotbalisté Slavie se svými fanoušky. iDNES.cz [online]. 2011-10-20 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online.
- ↑ a b ŠEDIVÝ, Petr. Kalivoda, olé! oslavovali slávističtí fanoušci kata svého týmu. iDNES.cz [online]. 2011-10-18 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online.