Zobrazení zdroje stránky Účel

{{upravit|neencyklopedické}}
'''Účel''' označuje to, „kvůli čemu“ (řecky ''hú heneka'') něco jest, něco se podniká nebo děje ([[Aristotelés]]), hlavní cíl či smysl věci nebo jednání. Předpokládá tedy obecně účelné, zacílené jednání, které lze popsat třemi kroky:
# představa vzdáleného účelu či [[cíl]]e, Aristotelova „cílová příčina“;
# vyhledání, vytvoření, obstarání prostředků a
# dosažení účelu či cíle pomocí těchto prostředků.
V moderní době se stále častěji stává, že konečného účelu dosahujeme prostřednictvím stále složitějších řetězců předběžných, pomocných účelů, které pak slouží jako prostředky na cestě za konečným cílem. O tomto konečném účelu či cíli pak říkáme, že dává smysl celému řetězci.

O prostředcích, které vedou k dosažení účelu, říkáme, že jsou '''účelné'''.

O jednání, které sleduje pouze jediný účel, říkáme, že je '''účelové.'''

== Účel a příčina ==
Účelnost jako schopnost rozvrhovat prostředky ke vzdálenějším cílům je jednou z důležitých charakteristik lidského jednání na rozdíl od jiných, nahodilých nebo naopak nutných procesů. Člověk chodí do práce, aby vydělal peníze; vydělává peníze, aby ... Takové jednání je tedy vedeno a určováno budoucím, zatím pouze představovaným nebo očekávaným účelem. Tím se v moderním pojetí liší od dějství příčinného, kauzálního, které lze naopak vysvětlit z jeho nutných a minulých, předchozích příčin.

Aristotelés, který se teorií příčinnosti zabýval, rozlišuje čtyři příčiny:
# '''''formální''''' (nebo tvarová) lat. ''causa formalis'' – například představa domu;
# '''''látková''''', lat. ''causa materialis'' – materiál na jeho stavbu;
# '''''účinná''''' (nebo působící), lat. ''causa efficiens'' – stavitel, který jej postaví;
# '''''cílová''''' (nebo účelová), lat. ''causa finalis'' – účel domu, totiž bydlení.<ref>Aristotelés, ''Metafysika'' V.2., 1013a. </ref>
Ty se - jak je vidět - velmi podobají krokům účelného jednání, jak byly popsány výše, a to, co bychom dnes popsali jako účel, bylo pro Aristotela cílovou příčinou. Teprve v novověku se význam příčiny (jako toho, co se o nějakou věc či událost „přičinilo“) zúžil pouze na příčinu účinnou, protože předmětem zájmu už nebylo chápat lidské jednání, nýbrž spolehlivě předvídat a případně ovládat nutné posloupnosti příčin a jejich důsledků, zejména v mechanice.

== Účel a prostředky ==
Kauzalita a účelnost však nemusí stát proti sobě: vztah mezi prostředky a účelem bude velmi často právě příčinný, kauzální. Člověk, který si chce uvařit vajíčka (účel), je dá do vody a uvede ji do varu; vařící voda jako příčina způsobí, že vajíčka budou vařená. Pojetí účelnosti a účelového jednání ovšem ve srovnání s kauzalitou obsahuje ještě první krok, totiž představu, plán, záměr. Je to účel, který zdůvodňuje použité prostředky, a vzniká tak otázka, jaký je mezi nimi vztah. Pokud by se jednání mělo řídit výhradně účelem a záleželo by pouze na něm, platilo by patrně že „účel světí prostředky“.

== Účelnost v ekonomii ==
Podle zákona o finanční kontrole (č. 320/2001 Sb.) je účelnost definovaná jako „takové použití [[Veřejné prostředky|veřejných prostředků]], které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění stanovených úkolů“.<ref>§ 2 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole). [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-320#p2 Dostupné online.]</ref> Tedy skutečně účelné je takové jednání, které bude mít nejlepší (nejvyšší) poměr zisku a nákladů. Účelnost je ve veřejných zakázkách brána jako jedna ze tří klíčových podmínek pro korektní veřejné řízení (viz [[Princip 3E]]), v ekonomii je to veličina udávající vlastní výhodnost obchodu.

== Člověk jako účel a prostředek ==
Proti tomu se ohradil [[Immanuel Kant]], podle něhož lidská důstojnost vyžaduje, aby se s člověkem nikdy nejednalo jen jako s prostředkem, nýbrž vždy bral ohled na to, že je sám také cílem.<ref>I. Kant, ''Základy metafysiky mravů''. Praha 1992, str. 91. </ref> Tato druhá formulace [[Kategorický imperativ|kategorického imperativu]] předně vylučuje otroctví, kde se otrok skutečně chápe jako „oživený nástroj“ (Aristotelés), zároveň však připouští, že člověk může prodávat svůj čas jako zaměstnanec, musí ovšem mít i volný čas, kdy žije sám pro sebe jako účel.

== Účel a účelnost dnes ==
Představa účelu a účelnosti je samozřejmě i dnes běžná v rozhovoru a řeči, stejně jako v úvahách konstruktérů, manažerů atd. Biologové se proti ní většinou brání, protože odmítají [[antropomorfismus|antropomorfní]] představu záměru a cíle. Chování živých organismů se však těžko dá bez této kategorie popsat: pavouk dělá síť, aby chytal mouchy, pes běží, aby chytil zajíce. Velkou roli hraje ovšem představa účelu a smyslu v moderní psychologii a terapii, která chápe, že „touha po smyslu je primární motivací lidského života“ ([[Viktor Frankl]]).

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Účelnost. Sv. 26, str. 5

=== Externí odkazy ===
* {{Wikicitáty|téma=Účel}}
* {{Wikislovník|heslo=účel}}
* {{en}} [http://xtf.lib.virginia.edu/xtf/view?docId=DicHist/uvaBook/tei/DicHist1.xml;chunk.id=dv1-42;toc.depth=1;toc.id=dv1-42;brand=default ''Dictionary of the History of Ideas'': Causation in the Seventeenth Century: Final Causes]

{{Autoritní data}}
{{Portály|Filozofie}}

[[Kategorie:Filozofie]]