Ruchovci
Ruchovci (takzvaná škola národní) byli čeští básníci a spisovatelé narozeni mezi lety 1845-1855. Pocházejí vesměs ze zámožnějších středních vrstev nebo inteligence. Almanach Ruch, který poprvé vyšel roku 1868 při příležitosti položení základního kamene Národního divadla, se nápadně odlišoval od almanachu Máje. Vanulo z něho nadšení, odhodlané vlastenectví. U ruchovců znovu ožívá myšlenka slovanské jednoty a do její utopické vize proniká ohlas soudobého sociálního anarchismu (Svatopluk Čech). Přispívali do časopisu Osvěta.
Program ruchovců
Požadovali účinné vlastenectví, obraceli se k slovanskému východu,zejména k Rusku a sledovali se sympatiemi osvobozovací boje balkánských Slovanů (Eliška Krásnohorská, Josef Holeček). Zdůraznili i potřebu užšího svazku se slovenským národem (Adolf Heyduk, Rudolf Pokorný, Frantíšek Táborský). Horlivě překládali ze slovenských literatur, přičemž převažuje zájem o romantickou poezii. Obnovují ve své tvorbě historickou tematiku. Silný je zájem o venkov a selství, vněmž se shledává základ národa a ochrana před rostoucí diferenciací národní společnosti. Vlastenecká poezie této generace mívá podobu reflexivní lyriky nebo epiky s historickými či alegorickými látkami, horlí pro národní jednotu a vyzývá k politické aktivitě. Formu i umělecké prostředky čerpají básníci částečně z lidové písňové formy, v epických útvarech napodobují baladu. Vedle toho však vytvářejí i vzrušený patetický sloh, zatížený rétorikou(Čech, Krásnohorská). Ve srovnání s májovci jsou básníci sdružení kolem almanachu Ruch tradičnější v látce i formě. Redaktorem almanachu byl J.V.Sládek, který později z Ruchu vystoupil a přidal se k lumírovcům. Asi nejhodnotnější báseň, Husita na Baltu, tam vložil Svatopluk Čech. Jedinou kritickou osobností byla Eliška Krásnohorská. Almanach měl asi dvacet přispěvatelů, z nichž zůstalo literatuře věrných jen několik.
