Zápalka (iniciátor palných zbraní)

Zápalka je primární, roznětný iniciátor malé mohutnosti. Používá se k zážehu výmetných náplní nábojek malorážního střeliva a některých druhů střeliva speciálního. U dělostřeleckého střeliva se zápalky používají v sestavě zápalkových šroubů a pouzder.
Podle způsobu aktivace lze zápalky rozdělit na zápalky iniciované mechanicky a zápalky iniciované elektricky.

Zápalky iniciované mechanicky

Tento druh zápalek se aktivuje výhradně nárazem úderníku na dno zápalky. Zápalky s mechanickou aktivací se rozdělují na zápalky určené pro nábojky s okrajovým zápalem a zápalky pro nábojky se středovým zápalem. Zápalky pro nábojky se středovým zápalem dále dělíme na zápalky bez kovadlinky a zápalky s kovadlinkou.
V nábojkách s okrajovým zápalem, se aktivace zápalkové slože dosahuje nárazem úderníku na okraj nábojky, kterým tato dosedá v komoře zbraně. U některých druhů malorážového střeliva malého výkonu, tvoří zápalková slož zároveň i výmetnou náplň nábojky.
V nábojkách se středovým zápalem, dochází k aktivaci zápalky nárazem úderníku do středu dna nábojky, kde je zalisována zápalka.

Konstrukce mechanických zápalek

Zápalka s okrajovým zápalem

Zápalka s okrajovým zápalem je tvořena pouze zápalkovou zloží, která je zalisována do výdutě okraje dna nábojnice.

Zápalka se středovým zápalem

Zápalka se středovým zápalem se skládá z kalíšku, zápalkové slože, krycí fólie, a případně z kovadlinky. Zápalka bez kovadlinky mají kovový kalíšek, do kterého je nalisována zápalková slož, která je krytá fólií. Použití těchto zápalek je omezeno na nábojnice, které mají ve svém dnu prohlubeň pro zápalku , kovadlinku a šlehové otvory. Zápalka s kovadlinkou mají kovadlinku, ketrá je do kalíšku zalisována či zalemována. Zápalky tohoto typu se laborují do lůžka nábojnice, ve kterém je šlehový otvor.
Kalíšek je dutinka válcového tvaru, která spojuje jednotlivé části zápalky v jeden celek. Nejčastěji se vyrábí z mosazi, mědi, případně oceli, která je galvanicky pozinkována, nebo plátována tombakem. Hotové kalíšky se mohou mořit, přičemž vnitřní strana se následně lakuje šelakovým lakem. Dosahuje se tak značného lesku, ale i dobré přilnavosti zápalkové slože ke kalíšku. Zároveň se zabrání případné reakci kovového materiálu se zápalkovou složí při dlouhodobém skladování. Konstrukčním znakem kalíšku je síla dna kalíšku, která se volí s ohledem na odolnost dna při výstřelu a zárověň dostatečnou citlivost zápalky k aktivaci. Dosahuje hodnot několika desetin milimetru.
Zápalková slož zjednodušeně obsahuje třaskavinu, okysličovadlo, hořlavinu a pojivo, případně i zdrsňovadlo. Množství zápalkové slože je u pistolových zápalek 10-20 mg u puškových pak 30-200 mg.
Krycí fólie slouží k ochraně zalaborované zápalkové slože před vlhkostí a mechanickým působením. Používá se fólie vyrobené z cínu nebo olova, jenž je po obou stranách pokovené cínem. U některých druhů zápalek je krycí fólie prolisována, do takto vzniklé dutiny zasahuje kovadlinka dna nábojnice. K dosažení hermetičnosti je krycí fólie po sesazení do kalíšku přelakována lakem. Tloušťka krycí fólie je podle druhu a použití zápalky 0,05-0,1mm.

Požadavky na zápalky

Hlavními požadavky na zápalky jsou:

• bezpečnost při manipulaci
• bezpečná iniciační citlivost a funkce
• pravidelná zážehová mohutnost
• produkty vzniklé přeměnou zápalkové složé nesmí mít korozivní, nebo erozivní účinky
• dlouhodobá chemická stálost

Použití

Samostatná zápalka se používá jen u zbraní menšího kalibru (pistole, puška). U větších kalibrů (dělo) se používá zápalkový šroub, který ale také obsahuje zápalku. Zápalka se také využívá jako roznětka zapalovače u dělostřelecké, letecké a ženijní munice při dopadu na cíl.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zápalka (zbrane) na slovenské Wikipedii.