Zvon (skála)
| Zvon (skála) | |
 | |
|
| |
 | |
| Souřadnice | 50°51′59″ s. š., 15°7′25″ v. d. |
|---|---|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zvon je skála v Jizerských horách, součást Ostrého hřebene, který se nachází na severozápadním úbočí Poledníku (864 m n. m.). Řadí se mezi známé horolezecké lokality na severní straně těchto hor.[1] Je rovněž označována za nejhezčí horolezeckou věž a současně za symbol jizerskohorských horolezců.[2]
Horolezecké dobývání vrcholu[editovat | editovat zdroj]
Roku 1913 se o zdolání Zvonu pokoušeli horolezci z Frýdlantu pod vedením Franze Haupta.[2] Ovšem neuspěli, neboť nepřešli přes první takzvanou polici.[2] O osm let později (26. června 1921)[3] se skupina kolem Haupta, jejímiž členy byli Rudolf Kauschka, Emil Löppen a Rudolf Tham, pokusila o výstup znovu a tentokrát uspěli.[2] Téhož roku se navíc jinou cestou na vrchol dostali Bruno Ullrich a Ernst Hütter.[2] Když lezci popáté stoupali na vrchol Zvonu (2. července 1922), osadili na vrcholu skály cepín s květem plesnivce alpského (Leontopodium alpinum) na štítu,[2] na němž jsou uvedeny iniciály horolezců, jenž jako první dobyli tohoto vrcholu.[4] Pomník vyrobil frýdlantský řemeslník Rudolf Fischer.[2] Pod cepínem je uložena vrcholová kniha, v níž se každým rokem objevuje více než tři sta nových zápisů.[5]
Na vrchol vede (podle údajů z roku 2004) celkem patnáct lezeckých cest.[5] Dne 19. července 1952 Němec Wolfgang Ginzel spolu s Gustavem Ginzlem jako první slezli takzvanou severní stěnu.[2] O pět let později, 21. dubna 1957,[3] Josef Čihula premiérově úspěšně zvládl výstup obtížnou údolní cestu spárou, která od té doby nese jeho jméno.[5] Alternativní trasou odvozenou od Čihulovy varianty dosáhli v roce 1986 vrcholu Zvonu Jan Mertlík a Hynek Mareš.[2] Vlivem ulomení bloku na západní hraně skály, k němuž došlo působení vody a mrazu dne 25. února 1998, již ovšem tato cesta neexistuje. Místem, odkud se blok odlomil, vylezl na vrchol skály Petr Prachtel a stanovil tak novou cestu pojmenovanou „Výlom 98“ mající obtížnost VIb.[5] Další z cest na vrchol, takzvaná Česká spára (klasifikována úrovní VIc), se řadí mezi nejobtížnější výstupy těchto hor.[1] Dne 31. října 2004 navíc Zvon zlezli Luděk Šlechta, Václav Šatava a Petr Slanina novou trasou zvanou Bukolit mající obtížnost IXc.[6]
Od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století se poslední den v roce pořádá na skálu výstup vždy přesně o půlnoci na přelomu starého a nového roku.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Skála Zvon [online]. Hradec Králové: Turistika.cz [cit. 2014-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i FAJGL, Pavel; SIMM, Otokar; VRKOSLAV, Milan. Jizerské hory: horolezecký průvodce. 1. vyd. Jablonec nad Nisou: Milan Vrkoslav, 1999. 303 s. Kapitola Zvon, s. 98. [Dále jen Jizerské hory: horolezecký průvodce].
- ↑ a b Jizerské hory: horolezecký průvodce, s. 99.
- ↑ Jizerské hory: horolezecký průvodce, s. 212.
- ↑ a b c d e HUŠEK, Jiří. Výstupy na Zvon. Krkonoše – Jizerské hory [online]. 2009 [cit. 2019-05-05]. Čís. 4. Dostupné online. ISSN 1214-9381.
- ↑ Bukolit [online]. Praha: Český horolezecký svaz [cit. 2019-05-06]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FAJGL, Pavel; SIMM, Otokar; VRKOSLAV, Milan. Jizerské hory: horolezecký průvodce. 1. vyd. Jablonec nad Nisou: Milan Vrkoslav, 1999. 303 s. Kapitola Zvon, s. 98–99.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Skalní oblasti ČR [online]. Zdeněk Strnad [cit. 2019-05-06]. Kapitola Zvon. Dostupné online.