Zrakové postižení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zrakové postižení je důsledek zdravotního postižení jedince, který i po korekci vady má narušené zrakové vnímání takovým způsobem, že mu činí problémy v běžném životě. Počet nevidomých osob na Zemi se odhaduje na cca 45 milionů, počet osob s těžkým zrakovým postižením se odhaduje na cca 138 milionů[1]. Devět z deseti nevidomých žije v rozvojových zemích. Zrakové postižení negativně ovlivňuje schopnost uspokojovat základní životní potřeby, způsobuje komplikace při prostorové orientaci a samostatném pohybu. Postižený jedinec má problém se získáváním a zpracováním informací, se začleněním do společnosti a s navazováním mezilidských vztahů. Poškození nebo ztráta zraku v pozdějším věku (v důsledku nemoci nebo úrazu) představuje pro jedince náročnou životní situaci. Zrakové postižení jedince ovlivňuje i lidi, kteří s ním přicházejí do styku – typicky rodinní příslušníci a přátelé, ale nejen oni.

Se zrakovým postižením souvisí i pojem zraková defektivita. Defektivita je důsledek zrakové vady, který se projevuje poruchami v psychické výkonnosti, poruchami ve vztahu k sobě a k prostředí, a může dojít i ke změnám ve vývoji osobnosti. Defektivita představuje nevyrovnanost se zrakovou vadou a její příčinnou je nevhodná reakce na poškození zraku. Defektivita není stavem trvalým, může se zhoršovat, zlepšovat, nebo i úplně vytratit.[2]

Výchovou, vzděláváním a rozvojem osob se zrakovým postižením se zabývá speciální pedagogika osob se zrakovým postižením (synonyma tyflopedie, oftalmopedie). Moderní společnost se snaží o to, aby se osoba (nejen) se zrakovým postižením v co největší míře úspěšně zapojila do společenského života. Aby se zrakově postižený i jeho okolí navzájem pochopili a přizpůsobili.

Klasifikace osob se zrakovým postižením[editovat | editovat zdroj]

Vymezení jednotlivých kategorií zrakového postižení se v různých oborech liší. Nejčastěji je základním kritériem zraková ostrost (vizus), která se značí tzv. Snellenovým zlomkem.

  1. normální zrak – zraková ostrost je větší než 6/18,
  2. zrakové postižení – zraková ostrost je v intervalu 6/18 až 6/60,
  3. vážné zrakové postižení – zraková ostrost je v intervalu 6/60 až 3/60,
  4. slepota – zraková ostrost je menší než 3/60.[3]

Podle doby vzniku postižení.

  1. vrozené – prenatální (např. vlivem dědičnosti), perinatální (v souvislosti s porodem, např. při předčasném porodu),
  2. získané – postnatální (např. vlivem úrazu, nemoci).

Členění zrakového postižení podle etiologického hlediska.

  1. genetické příčiny,
  2. působením teratogenu v průběhu nitroděložního vývoje (rentgenové a gama záření, infekce, chemické látky)
  3. perinatální faktory (předčasné narození),
  4. postnatální faktory (úraz, onemocnění)
  5. nezjištěná příčina (souběh různých faktorů).[4]

Členění podle toho, co je postiženo:

  1. orgánové postižení,
  2. funkční postižení.

Podle doby trvání vady:

  1. akutní,
  2. chronické,
  3. recidivující.

Speciální pedagogika používá čtyřstupňovou klasifikaci podle stupně narušení zrakového vnímání. Kromě zrakové ostrosti je v ní zohledněno omezení zorného pole.

  1. osoby nevidomé,
  2. osoby se zbytky zraku,
  3. osoby slabozraké,
  4. osoby s poruchami binokulárního vidění.[5]

Sportovci se zrakovým postižením jsou s ohledem na závažnost a stupeň zrakové vady (především podle zrakové ostrosti, zorného pole a schopnosti rozlišovat světlo) rozdělováni do tří kategorií tak, aby spolu soutěžili sportovci, jejichž možnosti si jsou co nejvíce podobné.

  1. B1 – Bez světlocitu obou očí až po světlocit, ale neschopnost rozeznat tvar ruky z jakékoliv vzdálenosti nebo v jakémkoliv směru – úplná slepota.
  2. B2 – Od schopnosti rozeznat tvar ruky až po zrakovou ostrost 2/60 nebo zorné pole menší než 5° – praktická slepota.
  3. B3 – (Od zrakové ostrosti nad 2/60 až po zrakovou ostrost 6/60 nebo zorné pole větší než 5° a menší než 20° – schopnost samostatné orientace a pohybu na speciálně upraveném a bezpečnostně zajištěném závodišti.[6]

Zrakově postižení v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice proběhlo v roce 2013 druhé výběrové šetření osob se zdravotním postižením (první proběhlo v roce 2007), z něhož vyplývá, že v ČR žije cca 100 000 osob se zrakovým postižením[7]. Další šetření v této oblasti proběhlo v roce 2018. Z něho vyplývá, že přibližně 250 tis. lidí v ČR se cítí být nedostatky ve zrakovém vnímání omezováno v běžném životě (nárůst počtu osob je v důsledku změny metodiky sběru dat).[8]

Komplexní služby pro zrakově postižené v ČR[editovat | editovat zdroj]

Komplexními službami se rozumí nejen lékařská péče poskytovaná při zrakovém postižení, ale i zajištění služeb k uspokojení všech potřeb a k ucelené rehabilitaci postiženého jedince. Komplexní služby jsou poskytovány v rovině jak vertikální, tak horizontální. Vertikální rovina zahrnuje služby poskytované jedinci a jeho blízkým od doby zjištění vady až do smrti. Horizontální rovina pak zahrnuje služby institucí v gesci jednotlivých ministerstev a neziskový sektor.[9]

Ministerstvo práce a sociálních věcí[editovat | editovat zdroj]

  • Stanovuje podmínky pro zaměstnávání postižených osob.
  • Vyplácí dávky:
    • příspěvek na mobilitu
    • příspěvek na zvláštní pomůcky

Ministerstvo zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Zdravotnická péče je poskytována ve všech etapách lidského života.

  • Preventivní péče:
    • genetické poradenství
    • péče o matku a dítě v těhotenství
    • sledování rizikových těhotenství
    • péče o matku a dítě během porodu
    • sledování rizikových dětí – děti zrakově postižených rodičů, předčasně narozené děti
    • preventivní prohlídky u pediatra v jednom roce, třech letech a před zahájením povinné školní docházky
  • Oftalmologická péče:
    • prevence
    • poradenství
    • léčba
  • Specializovaná pracoviště, např.:

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy[editovat | editovat zdroj]

Zabývá se procesem vzdělávání zrakově postižených ve speciálních školách nebo formou integrace v běžných školách.

  • Speciálně pedagogické centrum (SPC) - metodická pomoc učitelům, podpora integrace.
  • Speciální MŠ, MŠ se speciální třídou.
  • Speciální škola pro zrakově postižené, ZŠ + spec. třídy.
  • Gymnázium pro ZP, Konzervatoř Jana Deyla, další SŠ a nematuritní obory.
  • Odborná vysokoškolská centra pro podporu vzdělávání zrakově postižených

Neziskový sektor[editovat | editovat zdroj]

Doplňuje nabídku státního sektoru.

  • Střediska rané péče (narození až MŠ) – diagnostika, pomoc rodině, stimulace, rozvoj sluchového a hmatového vnímání.
  • SONS – Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, která dále zřizuje např.:
    • Tyflokabinet – komplexní informace a konzultace v oblasti pomůcek.
    • Tyfloservis – nabídky výukových kurzů, např. nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu, čtení a psaní Braillova písma, kurzy domácí sebeobsluhy (úklid, vaření, žehlení), kurzy práce na počítači.
    • Metodické středisko pro informatiku a BraillNet – digitalizace textů, kurzy práce s počítačem, poradenská činnost při výběru hardware a software pro zrakově postižené, správa webu pro zrakově postižené.
    • Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s., Centrum sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně-Chrlicích
  • Palata – Domov pro zrakově postižené
  • Česká unie zrakově postižených sportovců
  • a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ROZSÍVAL, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 373 s. ISBN 80-7262-404-0. OCLC 85548667 
  2. JESENSKÝ, Ján. Tyflologické minimum a základy komplexního zabezpečení zrakově postižených. 1. vyd. Praha: Horizont, 1988. 208 s. 
  3. KUCHYNKA, Pavel. Trendy soudobé oftalmologie. Svazek 1. Praha: Galén, 2000. 191 s. ISBN 80-7262-043-6. 
  4. FINKOVÁ, Dita; LUDÍKOVÁ, Libuše; RŮŽIČKOVÁ, Veronika. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 158 s. ISBN 9788024418575. OCLC 237073229 Kapitola 3.1, s. 40. 
  5. Universita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta. Ústav speciálněpedagogických studií. Tvorba a realizace kurzů zaměřených na práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pro pedagogické pracovníky středních škol a druhého stupně základních škol [online]. Příprava vydání Jiří Langer. Olomouc: 2012 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  6. Český svaz zrakově postižených sportovců. Klasifikace zrakového postižení ČSZPS [online]. 14.5.2015 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. 
  7. ČSÚ. Výběrové šetření osob se zdravotním postižením - 2013 [online]. 30.04.2014 [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. 
  8. ČSÚ. Výběrové šetření osob se zdravotním postižením - 2018 [online]. 16.12.2019 [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. 
  9. FINKOVÁ, Dita; LUDÍKOVÁ, Libuše; RŮŽIČKOVÁ, Veronika. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 158 s. ISBN 9788024418575. OCLC 237073229 Kapitola 6, s. 72. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROZSÍVAL, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 373 s. ISBN 80-7262-404-0. OCLC 85548667 
  • RENOTIÉROVÁ, Marie. Speciální pedagogika. 2., dopl. a aktualizované vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 313 s. ISBN 80-244-0873-2. OCLC 320486889 
  • KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, Lea. Oftalmopedie. 1. vyd. Brno: Paido, 1998. 66 s. ISBN 80-85931-50-8. OCLC 84949841 
  • FINKOVÁ, Dita; LUDÍKOVÁ, Libuše; RŮŽIČKOVÁ, Veronika. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 158 s. ISBN 9788024418575. OCLC 237073229