Zoja Trofimiuk

Zoja Trofimiuk
	Zoja Trofimiuk, Melbourne (1998)
Narození	17. února 1952 (72 let); Praha
Vzdělání	Akademia Sztuk Pieknych v Krakově
Alma mater	RMIT University; Akademie výtvarných umění v Krakově
Povolání	grafička, sklářská výtvarnice a sochařka
Manžel(ka)	Jurek Trofimiuk
Děti	Zbych Trofimiuk
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoja Trofimiuk, roz. Sulková (* 17. února 1952, Praha) je grafička, sklářská výtvarnice a sochařka žijící v Austrálii.^[1]

Životopis

Zoja Sulková pochází z kulturně založené pražské rodiny, která se přátelila se Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou. V letech 1969-1972 absolvovala střední Výtvarnou školu Václava Hollara a pokračovala studiem sochařství u prof. Hajdeckiho na Krakovské Akademii (Akademia Sztuk Pięknych im. Jana Matejki w Krakowie), kterou absolvovala roku 1977. Provdala se za Jurka Trofimiuka, se kterým má syna Zbycha Trofimiuka (* 1979).

Roku 1983 emigrovala rodina Trofimiukových do Austrálie.

Zoja Trofimiuk zde v letech 1986 - 1990 absolvovala doktorské studium oboru sklo u prof. I. Kinga na Royal Melbourne Institute of Technology. Pracuje jako sochařka a sklářská výtvarnice.

Ocenění

1981, 1990 Honorary Award, Dante's Biennale, Ravenna
1999 Award, Print Council of Australia
2005 Honorary Award, First Art Biennal, Londýn
2005 nominace na Woman of the Year 2005, American Biographical Institute, USA
2005 nominace na International Peace Prize, UCC, USA
2006 The World of Art Award for the Best Practices in Art and Culture
2006 finalist, Ranamok Glass Prize^[2]
2016 Print Council of Australia Award
2018 Mildura Print Triennial finalist
2020 Winner, VAS Sculpture Award, Melbourne^[3]

Dílo

Zoja Trofimiuk se svou volnou tvorbou jako sochařka prosadila již roku 1981 na Bienále v Ravenně. Její sochy zkoumají prchavé okamžiky lidské existence a emoce jako láska, vášeň, erotická přitažlivost, osamělost, strach, pocit bezpečí, rovnováha, harmonie a klid. Subjektivní interpretace těchto pocitů mohou být zachyceny jako figury nebo symbolizovány abstraktním objektem.

Při práci se sklem objevila Zoja Trofimiuk novou techniku, kterou nazvala "Graverre". Nemá nic společného s rytím (gravírováním) ve skle, ale vychází z kresby uhlem nebo grafitem, která je následně zatavena mezi dvě vrstvy skla. Nasvícením pak vznikají optické efekty, které vytvářejí stíny a prohlubují kresbu do třetího rozměru. Trofimiuk ovládá veškeré horké i studené techniky zpracování skla, ale jejímu způsobu práce nejvíce vyhovuje tavení skla ve formě.^[1]

Jarní milenci
Zimní milenci
Ledová (2006)
Time capsule (2001)
Pas de Deux, Graverre (2001)
Stojící, bronz (1998)
Tři Grácie, bronz (2007)
Black Madonna, Bush Fire series (2009)

Autorské výstavy (výběr)

1990 Torso, Hugo Gallery, Canberra
1996 Works on paper, George Gallery, Melbourne
1999 Millenium collection, Adam Galleries, Melbourne
2001 Ocean Gallery
2005 Sculpture and Graverre, Adam Galleries, Melbourne
2006 Ranamok Glass Award, putovní výstava, Austrálie
2006 Works on paper, Nová síň, Praha

Kolektivní výstavy

2006 IX International Glass Symposium, Nový Bor
2007 Czech and Slovak Glass in Exile, Moravská galerie v Brně

Reference

↑ ^a ^b Petrová S, 2007, s. 56-57
↑ Ranamok: Zoja Trofimiuk, Spring Lovers
↑ Winner-VANITY, VAS Sculpture Award 2020, Melbourne

Literatura (výběr)

Sylva Petrová, České a slovenské sklo v exilu, Moravská galerie v Brně a nakladatelství KANT, Praha 2007, MG ISBN 978-80-7027-165-0, KANT ISBN 978-80-86970-49-3

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zoja Trofimiuk na Wikimedia Commons
Zoja Trofimiuk v informačním systému abART
Fine Art America: Zoja Trofimiuk Art
Saatchi Art: Zoja Trofimiuk
Gravitram Famous Works: Zoja Trofimiuk, pp. 498, 499
Famous Fix: Zoja Trofimiuk
Artists of Czech and Slovak origin living in Australia Archivováno 24. 6. 2021 na Wayback Machine.

[Petrová-1] Petrová S, 2007, s. 56-57

[2] Ranamok: Zoja Trofimiuk, Spring Lovers

[3] Winner-VANITY, VAS Sculpture Award 2020, Melbourne

[1]

[2]

[3]