Přeskočit na obsah

Země Erika Rudého

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mapa

Země Erika Rudého (Eirik Raudes Land) je označení, které používali Norové pro oblast na východě Grónska, na kterou si činili nárok.

Norská vlajka nad Myggbukte

Prvními evropskými osadníky v Grónsku byli Norové, které vedl Erik Rudý. Přesto v roce 1814, když se rozdělili království Dánsko-Norsko, přiřkla Kielská smlouva Dánům zámořská území: Grónsko, Island, Faerské ostrovy a Panenské ostrovy. Když se v roce 1905 rozpadla Švédsko-norská unie, objevily se v norské politice snahy o znovupřipojení Grónska. V roce 1919 norský ministr zahraničí Nils Claus Ihlen potvrdil svrchovanost Dánska nad Grónskem výměnou za to, že Dánové podpořili norský nárok na Špicberky. Roku 1921 vypověděli Dánové z Grónska všechny cizince, ale v roce 1924 dovolili Norům provozovat lov zvěře a velrybářství na severovýchodním pobřeží.

27. června 1931 norský polárník a lovec Hallvard Devold založil v Myggbuktě (Komáří záliv) rozhlasový vysílač a vztyčil nad ním norskou vlajku. Argumentoval tím, že Dánové území nijak nevyužívají, takže z hlediska mezinárodního práva je to země nikoho. 12. července 1932 byla vyhlášena Země Erika Rudého mezi 71° 30' a 75° 40' severní šířky jako součást Norského království (západní hranice nebyla oficiálně stanovena, běžně se za ni pokládal okraj ledovce). Guvernérem se stal cestovatel a spisovatel Helge Ingstad. Dánsko podalo žalobu a 5. dubna 1933 rozhodl Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti v jeho prospěch a nařídil Norům, aby území vyklidili. Za druhé světové války znovu vznesl nárok na Zemi Erika Rudého Vidkun Quisling, ale nacistické Německo ho nepodpořilo.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]