Xénia Hoffmeisterová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Xénia Hoffmeisterová
Xénia Hoffmeisterová.jpg
Narození 13. června 1958 (61 let)
Trenčín
Alma mater Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání malířka, sochařka, grafička, scénografka a kostýmní návrhářka
Webová stránka www.xeniahoffmeisterova.cz/zivotopis.htm
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Xénia Hoffmeisterová (* 13.6.1958, Trenčín) je česká malířka, sochařka, grafička, scénografka a kostýmní návrhářka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Xénia Hoffmeisterová vystudovala v letech 1973-1977 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bratislavě u Rudolfa Fily. Později se odstěhovala do Prahy a v letech 1981-1986 studovala scénické a kostýmní výtvarnictví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze a malbu u Oldřicha Smutného. Do roku 1989 pracovala jako scénografka a kostýmní návrhářka v kamenných divadlech v Českých Budějovicích, Ústí nad Labem a Praze, ale prakticky zaměřená divadelní profese jí připadala příliš svazující a rozhodla se plně věnovat volné výtvarné tvorbě. Zabývá se především malbou a tvorbou soch a objektů, vytváří ale i volnou a užitou grafiku a keramiku. Od roku 2001 je členem výtvarného spolku Mánes a od roku 2004 je členkou výtvarného spolku Hollar.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Večerní vánek (2011)

Historik umění Jan Kříž zařazuje dílo Xénie Hoffmeisterové do oblasti fantazijního expresionismu, který v jejím případě: „…vychází z hlubinné symboličnosti alegorických, většinou dějově rozvedených představ.“[1] Tyto představy převážně zakládají existenciální úvahy a kritický vztah k současnému světu. V jejím vnímání stojí svět lidí permanentně ve svárlivém, mnohovrstevnatém napětí s přírodou, jejími pevnými zákonitostmi a nevyčerpatelnou plodivou silou.

V malířské tvorbě Xénie Hoffmeisterové převládá expresivní složka „se znatelným štětcovým rukopisem, výraznou barevností a racionalistickou konstrukcí, s důrazem kladeným na detail (…) této základní podobě zůstane Xénia Hoffmeisterová vlastně věrná.“[2]

Obrazy z let 1989-1994[editovat | editovat zdroj]

Malířská díla z tohoto období: „…jsou prostoupena vláčným, plynulým rytmem linií, prozrazujícím dynamické cítění. Linie a barva se společně uplatňují při vytváření určitého detailu; mohou a také se rozvíjejí nezávisle na sobě. Jejich střetáváním a odlučováním vniká do obrazu zvláštní napětí, které evokuje vlastní dějovou osnovu jednotlivých obrazů.“[2] Obsahově se již v tomto počátečním období ustanovují narativní schémata, postupy a témata, která v dalších letech postupně dozrávají a jsou rozvíjena. „Hluboká symboličnost, kořenící ve sféře intimních prožitků světa i autora sebe samého, se spojuje s alegoricky vyjádřenými úvahami o smyslu a aktuálních problémech lidského bytí. Výsledkem jsou alegorické scény s několika vrstvami významu.“[1]

V tomto období se Xénia Hoffmeisterová soustřeďuje na niterná „beckettovská“ témata „pocity odcizení, marnosti a nemožnosti vzájemného porozumění“.[3] Svou specifickou úlohu v autorčiných pracích hraje příroda, přicházející k divákovi v „…morfologii zárodečných organických útvarů (…) elementárních přírodních procesů růstu, bujení, páření a plození…“,[2] ale i v alegorickém zpracovávání autorčiných témat prostřednictvím zvířecích a rostlinných figur a interakcí. V hlubším smyslu její intimní vztah k přírodě „přerůstá v mýtus přírody jako jediného, byť z našeho hlediska rozporuplného základu světa“.[1] Přičemž jeho rozporuplnost je nejzřetelněji spatřována v nezpochybnitelné úloze přírody v procesu geneze lidského trápení a násilí, ke kterému se autorka stále vrací.

V díle se od počátku objevují prvky ironizující satiry, které „… se jednak podílejí na budování ironické konstrukce přístupu ke světu i umění, ale zároveň – jako prvek zlidšťující odtažitou myšlenku, podstatně přispívají k obecné srozumitelnosti díla“.[1]

Autorka v rámci velkých vyprávění o závažnosti dějů ve světě akcentuje drobné příběhy s důrazem na intimní detail, jejichž mikrokosmos věrně odráží struktury makrokosmických témat.

Asambláže (1990 – 1996)[editovat | editovat zdroj]

Asambláže hlav na plátně, sestavené ze zbytků temperových barev, cínových obalů, zbytků dřeva, kovů a nejrůznějších „odpadních“ materiálů, zastupují první ucelenější cyklus méně závažné autorčiny tvorby, která představuje do dnešních dnů paralelní linku k její ústřední tvorbě. Jedná se o „…dětsky hravé objekty, asambláže a objektové skříňky z náhodně nalezených věcí. Tyto objekty nevznikají z přetlaku imaginace podvědomí, jak tomu bylo u surrealismu, ani jako extravagantní východisko z prožitých sociálních otřesů, jako v případě dadaismu. Dadaistické zvolání, c’est mon dada‘ (tj. má záliba) pro tyto věci se jeví jako přiléhavé.“[4]

Obrazy z let 1997 – 2002[editovat | editovat zdroj]

Z technického hlediska se malířská tvorba Xénie Hoffmeisterové proměnila. „O něco později je potemnělá, střídmá barevnost vystřídána intenzivnějším koloritem, téměř syrovou malbou, vyznačující se četnými barevnými disonancemi a dramaticky exaltovaným rukopisem.“[2] Objevuje se i „..,zvláštní druh lyrismu, který se prezentuje ze splývavého i vzrušeného rukopisu, promlouvá z měkké, někdy až melodické modelace fantaskních tvarů a linií.“[2]

Autorka i nadále rozpracovává již načrtnutá témata, nicméně přírodní tematika zesiluje na významu, kdy „Příroda a její kosmos se stávají dynamickou, plodivou a určující silou a samotný člověk součástí jejího řádu (…) V něm obnažuje svou animalitu a podmíněnost základními životními pochody.“[2] Ve větší míře se rovněž objevuje lidská figura, která stále výrazněji zasahuje do obrazového děje a zesiluje přímočarost jinak stále metaforického vyjadřování.

Ježibaba (2000)

Čarodějnice a Andělé[editovat | editovat zdroj]

Výraznou úlohu v průběhu autorčiny výtvarné činnosti na přelomu tisíciletí zastupují postavy „lidských modů“ andělů a čarodějnic, přičemž andělé v různých variacích zůstávají předmětem jejího zájmu natrvalo. V malbách, objektech, sochařských instalacích a grafikách dostává člověk hlavní úlohu. „Odcizení člověka přírodě, civilizaci, kterou si vytvořil, odcizení člověka člověku a sobě samému a z toho rostoucí pocit úzkosti, absurdity a znechucení(…). Člověk ztrácí totalitu své bytosti, místo něho se objevují postavy andělů.“[2]

Věci – obrazy a objekty (2000 - 2007)[editovat | editovat zdroj]

Radostný zájem Xénie Hoffmeisterové o banální, běžné a jako odpad chápané předměty profánní každodennosti propojuje volný cyklus „věcí“ se závažnější a osudovější tematikou její ústřední tvorby. Své hravé uchopování banalit a vynášení jejich antropomorfizované ojedinělosti k pozornosti nevšímavého člověka staví do kontrastu se závažností fenoménů pomíjivosti, tísně a opuštěnosti, které vévodí v atmosféře světa rozporuplných, smrtelných bytostí. K této výtvarné linii se autorka s výkyvy zájmu přiklání i v dalších letech, například ve formě relikviářů nebo se svým cyklem tzv. „krabiček“ z let 2011 – 2012. Shodné náměty se opakují v malbě a objektech.

V pozdějších letech se zabývá výtvarnými možnostmi, které nabízí užití drátu. Tento materiál dovoluje přidání pohybové dimenze jinak statickým objektům a jednak se sám stává tvůrčím základem pro splétání „hnízd“, hlav a dalších objektů, které ve trojrozměrném světě zhmotňují obrazy, případně doplňují alegorické narace, jež Xénia Hoffmeisterová předestírá na plátnech.

Botičky (2007)[editovat | editovat zdroj]

Instalace Každý den je jiný (2007)

Od ostatních prací se výrazně odlišuje cyklus prací pop-artově uchopeného tématu bot. Konkrétně „dámské střevíčky, představené v jednotném typovém střihu, pojednané v páru, případně v různých obrazových konfiguracích“.[5] Není zřejmé, zda dané obrazy jsou „..výzvou k vykročení do nekonfliktního světa konzumu a povrchní zábavy, anebo zda byly odloženy před vstupem na posvátnou půdu…“[4] V tomto smyslu téma Botičky vyzývá k reflexi lidských perspektiv v návaznosti na výše zmíněné „věci“.

Traviny (2005 – 2007)[editovat | editovat zdroj]

Obrazy travin odrážejí radostné prožívání času autorky z jejích pobytů v krajině Lehnic-Vodic u Prachatic. Ukládá se v nich „…dětská nostalgie, vášeň léta a bezpečí domova, a to i v ontologickém smyslu“[4] Díla z tohoto cyklu akcentují přirozenost pobytu v přírodě, a to nikoliv ve smyslu glorifikace monumentálních a romantických krajin, ale ve smyslu intimního prodlévání v trávě.

Sen v seně (2006)[editovat | editovat zdroj]

Sen v seně (2006)

Autorka vytvořila monumentální drátěnou instalaci „Sen v seně“, která se v roce 2011 stala součástí permanentní exteriérové expozice slovenského centra moderního umění Danubiana. Sen v seně představuje tvůrčí vyvrcholení ikonografického ztvárňování sena (trávy). „Původní kupka sena se postupně proměňuje až v téměř organický útvar ohromných hnízd, připomínající obrovité mořské sasanky, s otvorem-tunelem kamsi do hlubin či do útrob těchto podivných živočichů.“ [6] Kupky sena – sasanky si udržují a zdůrazňují podvojnost přírody, jako domova na jedné straně a určité pasti na straně druhé.

Zátiší s mým obrazem (2010)

Obrazy z let 2008 - 2011[editovat | editovat zdroj]

Malířskou tvorbu Xénie Hoffmeisterové z těchto let lze rozdělit dle místa jejich vzniku a odpovídajících proměn v autorčině naladění. „…zátiší a pohledy do ateliéru a malířské záznamy stavů, vjemů a nálad, zachycené v pražském a venkovském ateliéru.“[7] Jestliže „venkovská“ tvorba je charakteristická klidem, řádem a harmonickým usebráním, ta pražská ukazuje na chaotičnost a zmatek, který je ovšem z hlediska autorky oním místem, kde se berou drobné příběhy všedního ruchu, na jejichž pozadí se objevují tematizace předešlých let.

Specifickým tématem se mimoto stávají tzv. „vetřelci“, již zmiňované relikvie a relikviáře, a všeobecně „kabinety kuriozit“, které zdůrazňují paralelní momenty dlouhotrvajícího zájmu Xénie Hoffmeisterové o jedinečnost věcí v provázaném světě s renesanční tradicí vytváření sbírkového mikrokosmu, jenž reflektuje „divadlo světa“.

Zajíci (2011 – 2015)[editovat | editovat zdroj]

Obrazy, asambláže a objekty tohoto rozsáhlého volného cyklu rozpracovávají v rozličných materiálových variacích několika základních kompozičních konfigurací zaječí symboliku a mytologii. Zajíc zde figuruje především jako symbol přírodní plodnosti, která se ukazuje v přímé souvislosti s výtvarnou kreativitou. Portréty zajíců se rovněž stávají „kryptoportréty“ žijících lidí.

Paralelně k této tvorbě vzniká cyklus zaječích kožek, ve kterém se tyto kožky stávají ústředními postavami autorčiných narativních, symboly a odkazy zahuštěných obrazových scén, které dále variují již ustálené tematizace autorčiných prací.

Eugéniové (2013)[editovat | editovat zdroj]

Xénia Hoffmeisterová výtvarně zpracovává předlohy k animaci dokumentárního filmu Pavla Štingla Eugéniové (Eugenic Minds), který rozebírá tematiku eugeniky s důrazem na její uplatňování nacistickým režimem.

Lebky (2015 - 2016)[editovat | editovat zdroj]

V návaznosti na formální uchopení tematiky „zajíců“ a obsahové vytyčení tematiky Holocaustu a hrubého násilí projektem Eugéniové, vytváří autorka rozsáhlý cyklus asambláží a objektů lebek. Za užití nábojnic jako klíčového materiálu pro sestavování asambláží na plechových deskách se koncentruje na tematiku násilné smrti a dějinné paměti.

Instalace Stíny, Památník Terezín, 2016

Stínohra (2015 – 2016)[editovat | editovat zdroj]

Technologickou novinkou v díle Xénie Hoffmeisterové se stává užití stínohry v rozsáhlých instalacích, kde autorka užívá své scénografické zkušenosti. V úzké propojenosti s tematikou smrti, násilí a paměti využívá pohyblivé choreografie stínů vlastních objektů ke zpřítomňování existenciálního fenoménu prožívání „stinné minulosti“.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 2006 - Amor vincit omnia, Saarländische Galerie – Europäisches Kunstforum e.V., Berlín, Německo (účast)
  • 2006 - Grenzenfresser (Požírači hranic), Kunstverein Simonetta - Kulturfabrik, Helfenberg, Rakousko (účast)
  • 2008 - Malba, sochy, Umelecká Beseda, Bratislava, Slovensko
  • 2009 - Hasen u.a. (Zajíci mj.), GALERIE am schwarzen meer, Brémy, Německo
  • 2009 - Pretty, pretty shoes, dogs and others (Pěkné, pěkné boty, psi a další), Palast UNESCO, Paříž, Francie
  • 2012 - L’avaleur de couleurs (Požírač barvy), České centrum, Paříž, Francie
  • 2014 - Prague, City of Eugenic Minds (Praha, město eugeniků), Katzen Arts Center, Washington D. C., USA
  • 2015 - Shoah in us (Šoa v nás), České centrum, New York, USA

Společné (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 2000 - Konec světa?, NG – Palác Kinských, Praha
  • 2006 - Amor vincit omnia, Saarländische Galerie – Europäisches Kunstforum e.V., Berlín, Německo (účast)
  • 2006 - Grenzenfresser (Požírači hranic), Kunstverein Simonetta - Kulturfabrik, Helfenberg, Rakousko (účast)
  • 2010 - Czech Art - 20 rokov po..., Danubiana Meulensteen Art Museum, Bratislava, Slovensko

Exteriérové realizace[editovat | editovat zdroj]

  • 2009 – Instalace sochy „Vítězství tmy“, Muzeum hl. m. Prahy - Zámek Troja, Praha
  • 2011 – Instalace sochy „Sen v Seně“, Danubiana Meulensteen Art Museum, Bratislava, Slovensko

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Kříž J, in: Xénia Hoffmeisterová, 1999. s. 4
  2. a b c d e f g Tetiva V, in: Xénia Hoffmeisterová, 2004, s. 1
  3. Hucl Ivo, in: Xénia Hoffmeisterová, 2012, s. 2
  4. a b c Hucl Ivo, in: Xénia Hoffmeisterová, 2012, s. 6
  5. Kříž J, in: Xénia Hoffmeisterová, 2008, s. 180
  6. Šiklová L: in: Xénia Hoffmeisterová, 2013, s. 138
  7. Šiklová L: in: Xénia Hoffmeisterová, 2013, s. 22

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Xénia Hoffmeisterová, Jan Kříž: Xénia Hoffmeisterová. 1. vyd., Praha, 1999
  • Xénia Hoffmeisterová, Vlastimil Tetiva: Xénia Hoffmeisterová: obrazy z let 2000-2004 / paintings 2000-2004, Galerie U prstenu, Praha, Wortnerův dům AJG, katalog výstavy. 1. vyd., Alšova jihočeská galerie České Budějovice, 2004, ISBN 80-858-5775-8.
  • Jan Kříž: Xénia Hoffmeisterová. 1. vyd., Kalich, Praha, 2008, ISBN 978-80-7017-078-6.
  • Xénia Hoffmeisterová: Požierač farby = požírač barev = color eater. 1. vyd., Klenová, Galerie Klatovy-Klenová, 2012, ISBN 978-80-87013-40-3.
  • Xénia Hoffmeisterová: Příběhy hravé a dravé = stories playful and unmerciful, 1. vyd., Praha, Kalich ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií v Hluboké nad Vltavou a Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích, 2013, ISBN 978-80-7017-188-2.
  • Xénia Hoffmeisterová, Eugenikové: obrazy k dokumentárnímu filmu Eugéniové = Eugenic Minds / paintings for the documentary Eugenic Minds = Die Eugeniker / Bilder zum Dokumentarfilm Eugenic Minds. 1. vyd., Kalich, Praha, 2015, ISBN 978-80-7017-214-8.
  • Xénia Hoffmeisterová: Stíny / Shadows. 1. vyd., Adam Hoffmeister, Praha, 2016, 2. vyd. 218, ISBN 978-80-906542-0-4.
  • Xénia Hoffmeisterová: Zánik a vzkříšení, text Ondřej Novotný, 46 s., Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, ISBN 978-80-87784-34-1
  • Xénia Hoffmeisterová: Rychleji a více / Faster and More, texty Ondřej Novotný, Terezie Zemánková, 200 s., Adam Hoffmeister Praha 2018, ISBN 978-80-906542-1-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]