Wikipedistka:Paxleena/Pískoviště
William C. Stokoe (21. června 1919, New Hampshire – 4. dubna 2000, Maryland) vyučoval na Gallaudetově Univerzitě a zkoumal americký znakový jazyk. V roce 1960 vydal studii s názvem Sign Language Structure, která byla úplně první lingvistickou analýzou znakového jazyka - v tomto případě amerického znakového jazyka (ASL).[1]
| William C. Stokoe | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. června 1919 Lancaster, New Hampshire, USA |
| Úmrtí | 4. dubna 2000 Chevy Chase, Maryland, USA |
| Alma mater | Cornell University |
| Povolání | lingvista |
| Choť | Ruth Stokoe |
Na americkém znakovém jazyce dokázal, že znakový jazyk má stejné rysy jako mluvené jazyky, tj. arbitrárnost a dvojí členění.[2] Poprvé použil pojmy cherologie a cherémy (název odvozen z řeckého slova pro ruku), které jsou ve znakovém jazyce obdobou výrazů pro fonologii a fonémy.[3] Ale později od používání těchto termínů sám upustil. Pravděpodobně k tomu vedla snaha zdůraznit podobu mezi mluvenými a znakovými jazyky.[1]
V roce 1972 založil pro publikaci vědeckých článků o znakových jazycích časopis Sign Language Studies.[4]
Parametry znaku[editovat | editovat zdroj]
Definoval tři základní parametry (komponenty/aspekty) znaku znakového jazyka a to: tvar ruky, místo artikulace a pohyb. Později byly definovány i další parametry, tj. orientace dlaně a prstů a kontakt. Tyto komponenty existují simultánně, tzn. že se vrší na sebe a jsou prováděny všechny najednou. NA rozdíl od toho v mluvených jazycích řadíme komponenty za sebe. "Např. slovo "muž" se skládá ze tří lineárně řazených fonémů M - U - Ž. Naproti tomu u znaku MUŽ vnímáme (nebo produkujeme) v jednom okamžiku všechny komponenty znaku: Pravá ruka s nataženou dlaní směřující dolů a prsty orientovanými doleva se hřbetem dotýká brady a vykonává krátké pohyby ze strany na stranu."[1]
Pro americký znakový jazyk vymezil 19 tvarů ruky, 12 míst artikulace znaku a 24 pohybů.[5]
Notační systém[editovat | editovat zdroj]
Protože jsou komponenty znaků produkovány najednou a nelze je oddělit, vytvořil Stokoe pro jejich zápis vlastní notační systém (Stokoe's Notation System - SNS). Tento systém se stal základem pro další notace, které byly modifikovány podle výzkumů různých národních znakových jazyků.[3]
Z modifikace pro britský znakový jazyk vytvořila roku 1996 Alena Macurová notaci pro český znakový jazyk.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Sign Language Structure
- A Dictionary of American Sign Language on Linguistic Principles
- Semiotics and Human Sign Languages
- Sign and Culture: A Eeader for Students of American Sign Language
- Language in Hand: Why Sign Came Before Speech
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c BÍMOVÁ, P. Fonetika a fonologie znakového jazyka. ruce.cz [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online.
- ↑ MACUROVÁ, A. Poznáváme český znakový jazyk I.. ruce.cz [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c OKROUHLÍKOVÁ, L. Notace znakových jazyků. [s.l.]: Karolinum, 2015. 301 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2944-5.
- ↑ STOKOE, W. Founder of Sign Language Linguistics: 1919-2000. Gallaudet University Press News [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MACUROVÁ, A.; ZBOŘILOVÁ, R., a kol. Jazyky v komunikaci neslyšících. [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press, 2019. 316 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-3412-8.