Wikipedistka:Helena Dvořáková/Pískoviště1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pavel Wiener byl český tyfloped, zaměřený na prostorovou orientaci zrakově postižených. Je autorem nové metody výchovy prostorové orientace a několika publikací s touto tematikou, řadu let vedl Institut rehabilitace zrakově postižených a stál za založením projektu Přátelská místa.

Život a pracovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pavel Wiener vystudoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy obor speciální pedagogika - tyflopedie. Již v době studií se věnoval problematice prostorové orientace nevidomých, vedl kurzy pro později osleplé a vyučoval prostorovou orientaci v pražské škole pro nevidomé. Byl jedním z prvních zastánců používání dlouhé bílé hole u nás a již ve své diplomové práci v roce 1979 formuloval první ucelený systém výchovy k prostorové orientaci a samostatnému pohybu těžce zrakově postižených v ČR. Tato jeho práce vycházela na pokračování v časopise Zora.[1]

Po absolvování vysoké školy nastoupil v roce 1979 jako vychovatel do základní školy pro nevidomé v Praze na Hradčanech, kde se zaměřil opět na tuto problematiku, ale setkal se s nepochopením a byl přeložen do základní školy pro slabozraké v Praze na Vinohradech. V roce 1982 ho postihl zákaz působení ve školství, protože jeho matka i manželka byly farářkami Církve Československé husitské, a tak dalších osm let pracoval jako sociální pracovník ve výrobním podniku SI META Praha. I v této době pokračoval ve své činnosti pro těžce zrakově postižené v rámci dlouhodobého výzkumu Ministerstva zdravotnictví - bezplatně, pouze za pomoci dobrovolníků.[1]

V roce 1990 se stal vedoucím oddělení pedagogiky zrakově postižených na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UK. V roce 1993 mu bylo uznáno autorství nové vyučovací metody výchovy prostorové orientace lege artis Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a byl uznán jako profesionální instruktor pro tuto problematiku. Po změně vedení katedru v červnu 1993 opustil a působil až do podzimu 1994 jako nezávislý expert bez stálého pracovního poměru. Poté založil Školicí centrum základní rehabilitace zrakově postižených na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Centrum připravovalo odborníky pro práci s těžce zrakově postiženými, zavádělo výchovu k prostorové orientaci do škol pro nevidomé a slabozraké žáky a zajišťovalo supervizi této činnosti.[1]  Roku 2001 bylo toto pracoviště, stále vedené Wienerem,  převedeno pod Fakultu humanitních studií UK a změnilo název na Institut rehabilitace zrakově postižených. V roce 2006 udělilo Ministerstvo školství Pavlu Wienerovi medaili za dlouholetou vynikající práci, ale dva roky poté přestalo Institut dotovat. Jiný zdroj financování se nenašel což vedlo k jeho zániku.

Poslední aktivitou Pavla Wienera byl projekt Přátelská místa, který založil v roce 2009 ve spolupráci s Českým červeným křížem. Cílem projektu bylo vytvořit národní síť certifikovaných poskytovatelů služeb, u kterých by klienti, zákazníci či návštěvníci s nejrůznějšími typy omezení měli garanci profesionálního přístupu a přístupnosti služeb. Vedl ho až do své předčasné smrti společně se svou druhou manželkou Renatou Ruckou, kterou poznal, když jí jako nevidomé pomáhal s rehabilitací. Přátelská místa pořádají školení ve správné komunikaci s handicapovanými lidmi a seniory.

Publikační, přednášková a propagační činnost[editovat | editovat zdroj]

Pavel Wiener zpracoval osnovy učebního předmětu "Prostorová orientace zrakově postižených", které v roce 1998 vydalo MŠMT.

Napsal (sám nebo se spolupracovníky) několik knih, některé vyšly i v dalších vydáních:

  • Prostorová orientace a samostatný pohyb zrakově postižených.1986
  • Praktická výchova zrakově postižených. 2006
  • Terapie zrakového handicapu. 2006 (spolu s Renatou Ruckou)
  • Základy komunikace se zrakově postiženými. 2007

Věnoval se i přednáškové činnosti, působil jako hostující profesor na univerzitě v Dortmundu a na Humboldtově univerzitě v Berlíně, příležitostně vystupoval v Česku i v zahraničí.

V letech 1990–1995 byl ředitelem Diakonie a misie Církve Československé husitské, zajímal se o zlepšení sociálních služeb. Měl také několik vystoupení v televizním pořadu Sváteční slovo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Tyflopedický lexikon - WIENER, Pavel. www.apogeum.info [online]. [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]