Wikipedistka:Zorka Sojka/Pískoviště/5

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Malé Versailles
/dříve hostinec Cihelna/
stav v prosinci 2020
stav v prosinci 2020
Účel stavby

původně cihelna, později slavný hostinec
nyní restaurace a hotel

Základní informace
Slohbaroko
Architektineznámý[1]
úpravy 1996 Michal Kares
Výstavbakolem roku 1780[1]
Přestavbakolem 1880[1]
1996[1]
Stavitelneznámý[1]
Stavebníkneznámý[1]
Současný majitelTUNA KV s. r. o.[2][3]
Poloha
AdresaKarlovy Vary – Westend[1], ČeskoČesko Česko
UliceKřižíkova 420/2
Souřadnice50°13′25,66″ s. š., 12°52′24,25″ v. d.
Malé Versailles, Karlovy Vary
Malé Versailles, Karlovy Vary
Malé Versailles, Karlovy Vary, Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky20420/4-4548 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webhotel a restaurace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Někdejší slavný hostinec a oblíbené místo vycházek lázeňských hostů i místních obyvatel Malé Versailles, nyní restaurace a čtyřhvězdičkový hotel, se nachází na území Městské památkové zóny ve čtvrti Westend v Karlových Varech v ulici Křižíkova 420/2. Stavba objektu vznikla z původní cihelny z 18. století.

Dům je prohlášen kulturní památkou, památkově chráněn je od 20.  května 1991, rejstř. č. ÚSKP 20420/4-4548.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stavba objektu Malé Versailles vznikala od druhé poloviny 18. století v několika stavebních etapách.

Po roce 1759[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. května 1759 krátce po poledni vypukl v centru města v domě U tří mouřenínů velký požár. Během následných šesti hodin zničil dvě třetiny z tehdy existujících 224 karlovarských domů.

Na západním okrajem města byla poté postavena cihelna, která vyráběla stavební materiál pro obnovu zničených obydlí. Ta je základem pro stavbu Malých Versailles. Ve východní části objektu je zachována původní pilířová sušárna cihel.[1][5]

Po roce 1780[editovat | editovat zdroj]

Zřejmě kolem roku 1780, kdy cihelna již přestala plně sloužit svému původnímu účelu, byl objekt rozšířen a proměněn v romantický výletní hostinec se zahradou pro podávání pohoštění. Hostinci se říkalo Cihelna. Přízemí bylo vyzděno ze smíšeného zdiva a patro vyzdviženo z hrázděné konstrukce. Jednoduchá fasáda měla pozdně klasicistní charakter, hlavní vstup s předsazeným schodištěm měl jednoduchý klasicistní kamenný portál, okna byla rámována pouze rýhou v omítce.[1][5]

V roce 1807 byla v areálu hostince postavena střelnice a později kuželková dráha, oba tyto objekty se však nedochovaly.[5]

Poznámka: Roku 1820 zde byl hostem J. W. Goethe, když měl svatbu jeho sluha a dcera paní Heilingötterové, u níž Goethe v domě U tří mouřenínů bydlel.[1][5]

1. polovina 19. století[editovat | editovat zdroj]

V období do první poloviny 19. století byl objekt rozšířen východním směrem. Byla postavena nová štítová stěna s vložením půlkruhových oken. Kolem roku 1850 došlo k rozšíření směrem severním, do stráně. Byl přistavěn salónek vyčnívající severně z protáhlého obdélného půdorysu.

80. léta 19. století[editovat | editovat zdroj]

Malé Versailles v listopadu 2020

Již v polovině 19. století došlo k přístavbě objektu, kdy byly zřízeny prostory pro ustájení koní a přechování bryčky. Ty prostory byly v této etapě přestavěny do pozdější podoby. V téže době byl na zahradě postaven litinový prosklený pavilon (Glasspavilon) a zbudován rybníček pod terasami, který hostinci zajistil, díky rozmáhajícímu se bruslení, návštěvnost i v zimním období.[5]

Kolem roku 1880 byl objekt rozšířen severovýchodním směrem o přístavek pozdějších skladů.[5]

Dne 29. srpna 1894 propachtovalo město objekt Josefu Hablovi za roční poplatek 1200 zlatých.[1]

1995–1996[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlá rekonstrukce celého areálu. Navrhl architekt Michal Karas [1]

2015–2016[editovat | editovat zdroj]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

xxxxxxx

V současnosti (únor 2021) je stavba evidována jako objekt občanské vybavenosti v majetku společnosti TUNA KV s. r. o.[2][3]





xxxxxxxxxxxxxxx rok 1899



Název hostince[editovat | editovat zdroj]

Název „Malé Versailles“ je žertovného rázu.[1][5][6] V době, kdy ve Francii vypukla revoluce, hovořilo se i v hostinci Cihelna o těchto událostech. Kdosi tehdy v žertu označil Cihelnu za Malé Versailles a název se ujal.[1]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

xxx

xxx





Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola Malé Versailes, s. 167–168. 
  2. ↑ a b Informace o pozemku [online]. Praha: ČÚZK – Nahlížení do katastru nemovitosti, 2021-02-11 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Informace o stavbě: Karlovy Vary [554961], č. p. 420. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-02-11]. 
  4. ↑ Dům Malé Versailles [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g ZEMAN, Lubomír. Karlovy Vary – Architektura baroka a klasicismu. Karlovy Vary: Klub Za krásné Karlovarsko ve spolupráci s Karlovarským krajem v knižnici EGERIA v edici Dějiny, památky, příroda a regionální vlastivěda česko-německého pohraničí, 2006. 127 s. ISBN 978-80-254-2815-3. Kapitola 20. Zahradní hostinec „Malé Versailes“, s. 104. 
  6. ↑ ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Zahradní restaurace Malé Versailles, s. 300. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. 1. vyd. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola Malé Versailles, s. 167–168. 
  • ZEMAN, Lubomír. Karlovy Vary – Architektura baroka a klasicismu. Karlovy Vary: Klub Za krásné Karlovarsko ve spolupráci s Karlovarským krajem v knižnici EGERIA v edici Dějiny, památky, příroda a regionální vlastivěda česko-německého pohraničí, 2006. 127 s. ISBN 978-80-254-2815-3. Kapitola 20. Zahradní hostinec „Malé Versailes“, s. 104. 
  • ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Zahradní restaurace Malé Versailles, s. 300. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedistka:Zorka_Sojka/Pískoviště/5&oldid=22294200“