Wikipedista:Wranovam/Pískoviště

Česko

Zákon č. 166/2024 Sb. trestního zákoníku, kterým se mění zákon č.40/2009 Sb. znásilnění definuje následovně: "Kdo s jiným proti jeho seznatelné vůli vykoná soulož nebo jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, kdo jiného donutí k souloži nebo jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží s jinou osobou, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let."

Novela zákona z roku 2024 tak rozšířila definici znásilnění o jakýkoliv pohlavní styk vykonaný proti seznatelné vůli oběti nebo zneužitím její bezbrannosti. Bezbrannost zákon specifikuje jako stav, kdy oběť není schopna utvářet nebo projevit svou vůli nebo je její schopnost utvářet nebo projevit svou vůli podstatně snížena z důvodu bezvědomí, spánku, ovlivnění návykovými látkami, nemoci, zdravotního postižení, duševní poruchy, silného ochromujícího stresu, nízkého nebo vysokého věku, překvapení nebo jiného obdobného důvodu. Za bezbranné z důvodu nízkého věku se vždy považuje dítě mladší dvanácti let.

V případě znásilnění kvalifikovaného jako § 185 hrozí pachateli trest odnětí svobody na dvě léta až deset let. V případě spáchání činu na dítěti, těhotné ženě nebo takovým činem způsobí těhotenství ženy, s další osobou, nebo se zbraní, se trestní sazba zvyšuje na tři až dvanáct let. V případě spáchání činu na osobě omezené na osobní svobodě ve věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence nebo ze zákonného důvodu umístěné ve zdravotnickém zařízení, školském zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo pro preventivně výchovnou péči anebo v jiném místě, kde je omezována její osobní svoboda, nebo způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, se sazba zvyšuje na na pět až patnáct let odnětí svobody. Způsobí-li takovým činem smrt oběti, bude pachatel potrestán na deset až osmnáct let odnětí svobody.

Vedle znásilnění identifikuje novela zákona také sexuální útok (§ 185a) a sexuální nátlak (§ 186), přičemž sexuální útok zahrnuje jiný pohlavní styk než soulož, pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování proti vůli oběti nebo zneužitím její bezbrannosti. Trestní sazba je až pět let, v závažnějších případech dva až dvanáct let. Sexuální nátlak zákon označuje za situaci, kdy pachatel přiměje oběť k pohlavnímu styku, pohlavnímu sebeukájení, obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho tísně, závislosti nebo svého postavení. Trestní sazba je až čtyři léta, v závažnějších případech jeden rok až deset let, podle okolností.

Do roku 2001 bylo možno spáchat trestný čin znásilnění pouze na ženě a pouze v případě, že mělo charakter klasického pohlavního styku. Přinucení k orálnímu či análnímu sexu se neklasifikovalo jako znásilnění, nýbrž většinou jako omezování osobní svobody, které se trestalo mnohem nižšími tresty. Do roku 1950 se znásilnění označovalo souslovím násilné smilstvo (nezahrnovalo násilné vynucení sexu na manželce) a tento pojem se vyskytuje v některých dosud platných mezinárodních smlouvách o extradici (např. Smlouva mezi republikou Československou a Spojenými státy o vzájemném vydávání zločinců ze dne 2. července 1925 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 29. dubna 1935).

Před novelou zákona, která vstoupila v platnost 19.6.2024, nespadalo do definice znásilnění až 70 % případů, kdy dochází k zamrznutí oběti. Z toho důvodu probíhaly v Česku snahy o redefinici trestného činu znásilnění v českém zákoně tak, aby byla definice založená na absenci souhlasu. Od roku 2021 neziskové organizace (Konsent, Amnesty International) vedly kampaň s názvem Chce to souhlas, která měla za cíl dosáhnout změny definice znásilnění. Součástí kampaně byly mimo jiné i petice, které podepsalo přes 17 tisíc lidí. Už 13 zemí Evropy má definici znásilnění v zákoně založenou na absenci souhlasu.