Wikipedista:Skrin12/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie


Opatovická (Praha)[editovat | editovat zdroj]

Opatovická ulice je ulice v Praze na Novém městě. Vede z Pštrossovy ulice přes Křemencovou, Černou za ní zatáčí, kolem domu Vilímkových, ke kostelu svatého Michala v ulici V Jirchářích a končí v ulici Ostrovní.  Ulice je spojena pěším chodníkem, vedoucím domem Vilímkových, s ulicí Spálenou[1].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mapa stabilního katastru z 1. poloviny 19. století. Opatovická ulice je zde zobrazena jako Opatovitzer gasse.

Opatovická ulice nese název po zaniklé vsi Opatovice, kterou zde založili roku 1115 kladrubští benediktýni, jelikož zde měl příbytek jejich opat. Podle jeho titulu pak ves nesla název Opatovice. [2]Za vlády Karla IV. se tato ves stala součástí Nového města pražského. Název Opatovice či „V Opatovicích“ však přetrval a označovalo se jím místo rozkládající se na území dnešních ulic V Jirchářích, Smetanova a Opatovická. Roku 1111 totiž panovník Vladislav I. vykázal kladrubskému klášteru místo k založení vsi. Jednalo se o místo mezi kostelem svatého Petra a Pavla na Zderaze a kostelem svatého Michala.[3]

První zmínky o kostelu svatého Michala, který je součástí dnešních ulic Opatovická a V jirchářích, pochází z 12. století. Jistě o něm víme z doby krále Jana Lucemburského. Roku 1511 byl kostel nově klenut.  Roku 1717 kostel vyhořel a byl přestavěn, v rámci přestavby byla postavena i kostelní věž. Kostel byl zrušen roku 1787 a později byl odkoupen německou luteránskou církví.  Z románské stavby se nám dodnes zachovaly pouze okrouhlé pilíře a mezilodní arkády. Z doby gotické dodnes stojí žebrová klenba hlavní a pravé lodi. Ke kostelu přiléhá i zahrada, která byla roku 2016 zpřístupněna veřejnosti. Tato zahrada je rozložena na místě bývalého hřbitova.[3]

Samotná ulice Opatovická byla od šestnáctého století rozdělena na tři části. První z nich byla část Malá Jirchářská, později nazývána také Chudých – úsek od Křemencovy k Pštrossově ulici. Druhou částí pak bylo V Opatovicích, později Michalská – úsek ke Křemencově ulici a třetí část ulice patřila k dnešní Černé ulici – jedná se o úsek u Ostrovní ulice[4]. V polovině devatenáctého století však došlo k opětovnému spojení všech tří částí v jednu ulici tzv. Opatovickou.

Významné budovy[editovat | editovat zdroj]

Čp. 154/ 26, Obytný a kancelářský dům[editovat | editovat zdroj]

Funkcionalistická budova postavena podle plánů Aloise Dráka a Jana Mayera z roku 1930, vysvavěná v letech 1932-39, se rozprostírá na místě bývalých budov čp. 154 a 155.  Dům byl navržen jakožto obytná budova Školního nakladatelství. Ve dvoře domu byly vybudovány dvě budovy tiskárny[5]. Dnes se v přízemí domu nachází kavárna Jericho a Antikvariát.

Detail portálu domu U biskupské čepice, který je osazen erbem svatojanského opata a letopočet 1719[6]

Čp. 158/20–U biskupské čepice[editovat | editovat zdroj]

Pohled na dům U biskupské čepice z Opatovické ulice.
Pohled na dům Vilímkových z křížení ulic Opatovická a Černá.

Tento dům patřil k osadě Opatovice, která zde byla založena benediktiny[3]. Z gotické stavby se zachovaly pouze dva samostatné sklepy, které nasvědčují, že zde stály dva různé objekty. Na konci patnáctého století měl dům domovní znamení U pštrosa, které přetrvalo do 19. století. V 16. století prodělal dům renesanční přestavbu, nevíme však, kdo byl v té době jeho majitelem. V roce 1623 dům získal jistý Václav Vratislav Rytce z Mitrovic, který k domu přikoupil a připojil dům čp. 157. Od roku 1687 byl dům majetkem benediktinského kláštera ve sv. Janu pod Skalou. Opat Koterovský nechal dům barokně upravit. Z doby vrcholného baroka pochází hlavní portál domu se znakovou kartuší kláštera a letopočtem 1729. Po zrušení kláštera v roce 1785 měnil dům často majitele. V roce 1819 byla v domě zřízena továrna na potiskování hedvábí, později v roce 1840 byla budova přestavěna na obytnou.[5]

Od roku 1884 vlastnil budovu Josef Richard Vilímek, který zde postavil na zadní části pozemku budovu tiskárny. Další tiskařské objekty byly přistavěny na hranici s domem čp. 160[7]. Dnes se jedná o bytový dům.[5]

Čp. 159/17 Dům U Bezděků[editovat | editovat zdroj]

První zmínky dosvědčují, že na místě dnešního Domu U Bezděků stávaly ve středověku na pozemku tři domy. První zmínky o nich pocházejí z roku 1377. Od roku 1725 víme na pozemku o dřevěném patrovém domě. V pozdním baroku se zde nacházela již kamenná stavba, nejspíše přízemní. Z barokní podoby nám dodnes zbyly pouze sklepní místnosti, obvodové zdi a klenby části přízemí. Dům prošel klasicistní přestavbou v druhé polovině 19. století a v 70. letech téhož století k němu byla přistavěna nadstavba podle plánů Václava Džbánka.[5]  V přízemí domu se dnes nachází restaurace Estrella.

Čp. 160/18 Tiskárna a nakladatelství J. R. Vilímka[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o rozsáhlou stavbu podle návrhů firmy Bohumila Belady z let 1928-1930, která se rozkládá na místě bývalých domů čp. 160 a 161. Nejstarší zmínka o stavbě čp. 160 pochází z roku 1380. Zde také dochází k velkému zlomu celé ulice Opatovická, který je uváděný poprvé v roce 1431 – nejspíše se jedná o pozůstatek předlokace obce Opatovice. Na počátku 20. století zde stály klasicistní pavlačové stavby. V roce 1927 však byly domy zbořeny a J.R. Vilímek ml. zde postavil nový objekt pro svoji tiskárnu a nakladatelství. Původní tiskárna stála na zahradě domu čp. 158. Přestavbou celého komplexu, kam spadala i budova čp. 89, na ulici Spálená vzniklo jedno z nejprestižnějších nakladatelství v Čechách.[5] Dnes tuto přestavbu připomíná vyústění pasáže ve Spálené ulici.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ RYSKA, Autor: Petr. Uličky a průchody Nového Města. www.prahaneznama.cz [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ HOLEC, František. Pražský sborník historický. XXIX. Vyd. 1. vyd. Praha: KLP Dostupné online. ISBN 80-85917-15-7, ISBN 978-80-85917-15-4. OCLC 38296778 Kapitola Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy, s. 117-148. 
  3. ↑ a b c RUTH, FRANTIŠEK, 1854-1926. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Vyd. 2., v NLN 1. vyd. Praha: Lidové noviny 3 volumes (1,244 pages) s. Dostupné online. ISBN 80-7106-130-1, ISBN 978-80-7106-130-4. OCLC 34361534 S. 804-806. 
  4. ↑ BAŤKOVÁ, Růžena. Umělecké památky Prahy. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 4 volumes s. Dostupné online. ISBN 80-200-0538-2, ISBN 978-80-200-0538-0. OCLC 36020044 S. 813. 
  5. ↑ a b c d e BAŤKOVÁ, Růžena. Umělecké památky Prahy. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 4 volumes s. Dostupné online. ISBN 80-200-0538-2, ISBN 978-80-200-0538-0. OCLC 36020044 S. 242-246. 
  6. ↑ dům U Biskupské čepice - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ ZACH, ALEŠ. Stopami pražských nakladatelských domů : procházka mizející pamětí českých kulturních dějin. 1. vyd. vyd. Praha: Thyrsus 89 pages s. Dostupné online. ISBN 80-901774-4-1, ISBN 978-80-901774-4-4. OCLC 36481890 S. 29-34. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

BAŤKOVÁ, Růžena a kol.: Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Praha: Academia 1998

HOLEC, František. Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy. In: Pražský sborník historický. Praha: Koniash Latin Press, XXIX (1996).

RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Lidové noviny 1995

ZACH, Aleš. Stopami pražských nakladatelských domů: procházka mizející pamětí českých kulturních dějin'. 1. vyd. Praha: Thyrsus, 1996.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Skrin12/Pískoviště&oldid=18514271“