Wikipedista:NoJin/Pískoviště 2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatopluk Kasalý
Narození26. 5. 1944, Pelhřimov
Úmrtí11. 5. 2021, Třešť
VzděláníStřední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Železný Brod
Povoláníšperkař, sklářský výtvarník
OceněníZlaté medaile Jablonec ´71 a ´74
ChoťEva Kasalá
Chybí svobodný obrázek.

Svatopluk Kasalý (* 26. května 1944, Pelhřimov - 11. května 2021, Třešť)[1] byl šperkař a sklářský výtvarník.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1958-1961 se vyučil v oboru sklenář se specializací výtvarného zasklívání do olova u prof. Oldřicha Urbana v odborném učilišti ve Vidnavě. V letech 1961-1965 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě u prof. Stanislava Libenského a Jana Novotného obory malované a pískované sklo.[2] Kvůli tíživé finanční situaci v rodině nemohl pokračovat ve studiu na VŠUP[3] a v letech 1966-1967 absolvoval povinnou vojenskou službu. Pracoval pak do konce 70. let pro podnik Železnobrodské sklo na Pelechově v provozu leptání skla, kde byly realizovány zejména zakázky pro architekturu. Zřídil si zde i vlastní ateliér a brusičskou dílnu. Jeho talent brzy rozpoznali kurátoři sbírek skla a v roce 1971 byly jeho práce vybrány za ČSSR na prestižní výstavní přehlídku současného evropského šperku Internationale Schmuckschau v německém Mnichově. V následujícím roce poprvé samostatně vystavoval roku 1972 v Moravské galerii v Brně. Kasalý byl roku 1976 jedním ze dvou autorů z tehdejšího Československa, kterého vybral Ralph Turner na prestižní výstavu Jewellery in Europe ve Victoria & Albert Museum v Londýně. Jeho šperk na fotografii Tarase Kuščynského tvořil motiv plakátu výstavy.[3]

Roku 1982 navštívil USA při příležitosti své výstavy ve White Gallery v Seattlu. Od roku 1983 vytvářel skleněné šperky ve vlastním ateliéru v Třešti.[4] Spolu se svou ženou Evou byl členem Spolku výtvarných umělců Vysočiny.[5] Po roce 1990 spolupracoval Kasalý se svou dcerou Janou Kasalovou, která k některým autorovým šperkům navrhla a realizovala dlouhé šaty a kostýmy citlivě podporující vyznění šperku. Svatopluk Kasalý zemřel v Třešti 11. května 2021.[6]

Ocenění (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1965 Výtvarná soutěž Železnobrodského skla - 1. cena celé soutěže za kolekci bižuterních závěsů, 1. cena v kategorii bižuterie, 3. cena v kategorii leptaného skla
  • 1966, 1967 1. a 2. cena ASUT (Armádní soutěž umělecké tvořivosti)
  • 1971 Mezinárodní výstava Jablonec 71, Zlatá medaile
  • 1974 Mezinárodní výstava Jablonec 74, Zlatá medaile
  • 1983 Mezinárodní výstava Jablonec 83, Cena poroty
  • 1984 Cena časopisu Ornament, Los Angeles, USA

[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Šperky[editovat | editovat zdroj]

Svatopluk Kasalý začal kromě samostatných skleněných objektů a relizací skleněných mozaik a vitráží pro architekturu vytvářet vlastní šperky kolem poloviny 60. let, po bravurním zvládnutí široké škály sklářských technik. Od přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvářel skleněné přívěsky základních geometrických tvarů převážně z čiré skloviny, s vybroušenými organicky tvarovanými liniemi nebo jemnými bublinkami. Po roce 1970 jako konstrukční součást šperku čiré a barevné sklo vybroušené do čistých tvarů a linií. [7] Kasalého šperky jsou charakteristické vypjatými liniemi zvýrazňujícími kontrast a světlo, dynamikou odkazující na křivky ženského těla.[8] Montáž z barevného kovu pokrývá vrstvou rhodia, které jí propůjčuje chladný stříbřitý nebo zlatavý lesk.

Jeho šperky jsou navrženy pro nahé ženské tělo jako náhrdelník nebo ozdoba paže či nohy,[4] ale mohou být i rozměrnou plastikou, která obtáčí krk a zasahuje až k pasu nebo na záda jako body art.[9][3] Originální šperky Svatopluka Kasalého fotografoval zprvu Jiří Erml a po jeho emigraci např. Taras Kuščynskyj nebo Gabriel Urbánek, kteří je aranžovali jako součást ženských aktů.[8] Kasalého luxusní šperky inspirované ženským tělem jsou nadčasové a pro svůj sochařský charakter mohou sloužit i jako interiérové doplňky. Jejich vytříbeně vybrané tvary v sobě snoubí křehkost, brilanci a hluboký vnitřní prostor skloviny s přirozeně se vlnícími exaktními liniemi lesklého kovu a jsou svým výrazem unikátně nadčasové.[10]

Kasalý vytvořil i celoskleněné broušené náramky bez kovové montáže. V oblasti českého skleněného šperku byl nejvýraznější osobností 70. let[11] a jeho šperky byly prezentovány i v cizojazyčných publikacích.[7]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Gallery Ph. Debray, Riihimaki, Finsko
  • Karin Webster Gallery, Seattle, USA
  • Corning Museum of Glass, New York, USA
  • Dallas Museum of Art
  • Museum of Fine Arts Boston, USA
  • World Jewellery Museum, Seoul, Jižní Korea
  • Moravská galerie v Brně[12]
  • Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
  • Schmuckmuseum Pforzheim, Německo
  • Severočeské muzeum p.o., Liberec
  • Středoevropská galerie a nakladatelství, Bratislava
  • Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • Slovenská národná galéria, Bratislava

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1972 Svatopluk Kasalý: Šperky a objekty ze skla 1968-1972, Moravská galerie v Brně
  • 1973 Svatopluk Kasalý: Šperky a objekty z skla, Galerie d, Praha
  • 1980 Rozen gallery, Amsterdam
  • 1982 Galerie am Graben, Vídeň (s J. Kodejšem a I. Víznerovou)
  • 1982 Foster White Gallery, Seattle, USA
  • 1983 Ivor Kurland Summers Gallery, Los Angeles, USA
  • 1985 Gallery Ph. Debray, Rihimaki, Finsko (s J. Kodejšem)
  • 1988 Deutsche Bank AG Duisburg, Německo
  • 1990 Cafe Galerie, Vídeň
  • 1991 Galerie Jan, Vídeň
  • 1991 Muzeum Pelhřimov
  • 1991 M+K Galerie Jihlava
  • 1992 Galerie Ars Temporis, Klagenfurt
  • 1995 Galerie H. Ledl, Vídeň
  • 1999 Glasgalerie Hitfeld, Hamburk
  • 2000 Svatopluk Kasalý: Šperky, Muzeum a Pojizerská galerie Semily
  • 2000 Sparkasse, Munster
  • 2000 Internationale Glaskunst Ausstellung Rahmen Expo 2000, Německo
  • 2001 International Art Fair Chicago, USA
  • 2003 Galerie Jána Šmoka Jihlava
  • 2011 Galerie Jedné věci Praha
  • 2012 Muzeum Chotěboř, Ústav Umění a Designu, Plzeň
  • 2013 Club Violíno, Praha
  • 2014 Glassgalerie Tom Stölting Hamburg, Německo, Galerie Detesk, Železný Brod

Kolektivní[editovat | editovat zdroj]

Svatopluk Kasalý se v letech 1965-2015 zúčastnil desítek kolektivních výstav doma i v zahraničí. Vystavoval v USA, Japonsku, Jižní Koreji, Kubě, Polsku, Slovensku, Rumunsku, Rusku, Německu, Rakousku, Finsku, Švédsku, Nizozemsku, Belgii, Francii, Španělsku nebo Velké Británii.[2][13]

Práce pro architekturu[editovat | editovat zdroj]

První velkou relaizací Svatopluka Kasalého byly dvě rozměrné stěny z leptaných skleněných tabulí ve vstupním prostoru podnikového ředitelství Železnobrodské sklo (1966-1967). V 70. letech navázal spolupráci s architekty ze Stavoprojektu v Jihlavě. Ve svých návrzích využíval zejména tabulové sklo dotvořené leptáním nebo malbou, ale nevyhýbal se ani sklu tvarovanému do podoby trubic nebo tyčí, které uplatnil v plastických interiérových prvcích, doplněných nosnou kovovou konstrukcí z nerezové oceli.[3] Kromě interiérových skleněných plastik, dělicích stěn, stropních podhledů, svítidel nebo velkoplošných obrazů navrhoval také velkoplošné skleněné mozaiky, které pak většinou realizoval se svou ženou Evou Kasalou.[14]

Realizace[editovat | editovat zdroj]

  • 1965 – Střední průmyslová škola stavební v Liberci – rubínová stěna; Skloexport Liberec – rubínová stěna
  • 1966 -1967 podnikové ředitelství ŽBS – vstupní část, leptané sklo a kov
  • 1973 – Žákovský domov SUPŠ sklářské v Železném Brodě – vstupní část, leptané sklo
  • 1975 – Obřadní středisko v Hradci Králové, kov a sklo; Obřadní středisko v Třebíči – vstupní část, leptané sklo; Obřadní středisko v Třešti – vstupní část, skleněná mozaika, leptané sklo; ŽDS v Hradci Králové – vstupní reliéf, hliník a smalt; Vojenské výpočetní středisko v Bystřici pod Hostýnem – skleněné pískované okno, tónovaný zdvojený elektrofloat
  • 1979 – reliéf na budově zdravotního střediska v Hradci Králové, nerez, smalt; Hotel Jihlava v Jihlavě – skleněný sloup, lustr, svítidlo; Knihovna, čítárna, sídliště Březinovy sady v Jihlavě – skleněný reliéf, pískovaný vrstvený elektrofloat, leštěný hliník
  • 1982 – SČBS Znojmo, skleněná plastika, sklo, nerez; Hotel ve Znojmě – skleněná vitráž, pískované vrstvené sklo; Interiér restaurace v Třebíči – skleněná vitráž, pískované vrstvené sklo; Nemocnice Jihlava- skleněná mozaika, 8 kruhů, ∅ 210 cm; Zdravotní středisko ve Stonařově – skleněná mozaika, 12 m²
  • 1984 – Zakázková místnost Východočeských tiskáren v Havlíčkově Brodě – skleněná světelná vitráž, 200 x 80 x 80 cm; ZŠ Brtnice – skleněná mozaika, 32 m²; Vývoj Třešť – učňovský domov – skleněná mozaika, 15 m²
  • 1985 Jihlava – 2 skleněné mozaiky; Obchodní centrum v Třebíči – skleněná mozaika, 12 m²; Ředitelství plynáren Jihlava, skleněná vitráž, pískované sklo, elektrofloat, 22 m²; Zasedací místnost ředitelství Modeta Jihlava – skleněná mozaika, ∅ 200 cm
  • 1986 Hotel Zlatá hvězda v Jihlavě – skleněná mozaika natavená na skle, 11 m²; Žákovský domov Modeta Jihlava – vstupní prostor – skleněná mozaika natavená na skle, 12 m²; ČKD Blansko – učňovský domov – skleněná mozaika ve vstupním prostoru, 60 m²; Teplotechna Praha – skleněná vitráž do pracovny generálního ředitele, pískované vrstvené sklo, 200 x 250 cm
  • 1988 – Vstupní část knihovny v Třešti – skleněná mozaika, 21 m²
  • 1989 – Dům služeb v Třebíči – 320 x 80 x 80 cm
  • 1990 – Nástupní prostor SOUZ, Znojmo – okno, natavená skleněná mozaika, 12 m²
  • 1992 – Vítěz anonymní soutěže na fontánu pro hlavní kolonádu – jodové lázně, Klimkovice, ∅ 6 m, výška 7 m
  • 2008 – ICOM transport a.s. – skleněné mozaiky do interieru ředitelství 40m2, fontána do vstupní haly ředitelství ICOM transport;
  • 2013 – Hudební škola v Jihlavě – světelný strop – skleněná mozaika 20 m²- koncertní sál

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Kasalý: Šperky a objekty ze skla 1968-1972 (text Lea a Karel Holešovští), Moravská galerie v Brně 1972
  • Svatopluk Kasalý: Šperky a objekty z skla, SČVU 1973

Kolektivní[editovat | editovat zdroj]

  • Věra Vokáčová, Dagmar Hejdová, Bijuterii moderne din R.S. Cehoslovacă, 1973
  • Jiřina Medková, Metamorfózy skla (Přehlídka současné československé skleněné plastiky), Moravská galerie v Brně 1973
  • Arte Checoslovaco - Vidrio, cerámica, joyas y tapices, Sala Cairasco, Las Palmas, Canary Island 1977
  • Věra Vokáčová, Věra Maternová, Soudobý československý šperk, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1978
  • Dušan Šindelář, Užité umění mladých ’79, SČVU 1979
  • Užité umění 70/80, výstava přírůstků Uměleckoprůmyslového odboru Moravské galerie v Brně, 1980
  • Petr Spielmann, Die Kunst Osteuropas im 20. Jahrhundert in öffentlichen Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland und Berlins (West), Museum Bochum, 1980, ISBN 3-8093-0062-4
  • Dagmar Tučná, Jiří Bárta, Věra Vokáčová, Arte Aplicado Checoslovaco (Miniaturas de Vidrio, Ceramica, Textil y Joyas), Havana 1982
  • Karin Webster, Contemporary Czechoslovakian Glass, Foster/White Gallery, Seattle 1982
  • Věra Vokáčová, Marián Kvasnička, Súčasný československý umelecký šperk, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne 1983
  • Věra Vokáčová, Český šperk 1963-1983, Středočeské muzeum, Roztoky 1983
  • Alena Křížová, Moravský šperk, Moravská galerie v Brně 1987
  • Jan Rous a kol., Sto let českého užitého umění (České užité umění 1885-1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea), 244 s., UPM 1987
  • Marián Kvasnička, Danica Lovišková, Súčasná československá sklenená plastika a sklenený šperk, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne 1987
  • Věra Vokáčová, Kov a šperk: Oborová výstava, Unie výtvarných umělců České republiky 1990
  • Alena Křížová, Kov - šperk 1993, Dům umění města Brna 1993
  • Jiří Hyliš, Jiří Jirmus, Sdružení výtvarných umělců Vysočiny Jihlava 1997, ISBN 80-901359-8-6
  • Alena Křížová, Český šperk 1950-2000 / Czech Jewellery 1950-2000, Správa Pražského hradu 2003
  • Milan Jaroš, David Grund, Iva Nesvadbová, Art Prague (6. veletrh současného umění / 6th International Contemporary Art Fair), 2007
  • Veronika Schwarzinger, Jiří Šibor, Glass in Czech Jewelry (Contemporary Jewelry), 2009
  • Lovers from Prague. Czech Jewellery, World Jewellery Museum, Soul 2010
  • Milan Hlaveš, Cena Stanislava Libenského 2010 / Sklo.klasik, FOIBOS Praha 2010, ISBN 978-80-87073-25-4
  • Oskar Brůža, Daniel Novák, Vysočina 2013, Sdružení výtvarných umělců Vysočiny Jihlava 2013
  • Lenka Patková, Umění Pojizeří, Muzeum a Pojizerská galerie Semily 2015, ISBN 978-80-905890-1-8

Souborné publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Věra Vokáčová, Současný šperk, Odeon, Praha 1979
  • Antonín Langhamer, Legenda o českém skle, Tigris, Zlín 1999, ISBN 80-86062-02-3
  • Alena Křížová, Proměny českého šperku na konci 20. století, Academia, Praha 2002, ISBN 80-200-0920-5
  • Iva Knobloch Janáková, Radim Vondráček (eds.), Design v českých zemích 1900-2000, UPM, Acadaemia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2612-5 (Acad.), ISBN 978-80-7101-157-6 (UPM)
  • Zuzana Křenková, Vladislava Říhová, Michaela Čadilová (eds.), Sochy a města: Morava (Výtvarné umění ve veřejném prostoru 1945-1989), Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování, Litomyšl 2020, ISBN 978-80-7560-279-4

Zahraniční publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Schmuck 73 - Tendenzen, Schmuckmuseum Pforzheim 1973
  • Ralph Turner, Jewellery in Europe - an exhibition of progressive work, Scottish Arts Council 1975
  • Schmuck heute, Schwabe Basel 1976, ISBN 3-7965-0654-2
  • Ralph Turner, Contemporary jewellery and critical assessment 1945 – 75, Studio Vista, London – New York, 1976
  • Contemporary Czechoslovakian glass, Foster/White Gallery, Seattle 1982
  • Suzanne K. Franz, Contemporary Glass: A World Survey from the Corning Museum of Glass, New York 1989
  • Michael Erlhoff; Sarah Bodine, Ornamenta 1 internationale Schmuckkunst, München Prestel 1989
  • David Watkins, The Best in Contemporary Jewellery, RotoVision, 1993, ISBN 9782880461898
  • Barbara Cartlidge, Twentieth-Century Jewelry, Harry N Abrams Inc; 1st edition 1985, ISBN 978-0810916852
  • Dona Z. Meilach, Art Jewelry Today, Schiffer Craft 2003, ISBN 978-0764317668
  • Ursula Ilse-Neuman, Cornelie Holzach, Jutta-Annette Page, GlassWear: Glass in Contemporary Jewelry, Arnoldsche 2007, ISBN 978-3897902749
  • Lovers from Prague, Czech Jewellery, Seoul 2011
  • Beyond Liaisons Art jewellery 2011, World Jewellery Museum Seoul 2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]