Wikipedista:Karina Kapounová/Pískoviště

Čínský sen (čínsky v českém přepisu Čung-kuo meng, pchin-jinem Zhōngguó mèng, znaky 中国梦) je termín v čínské sociopolitické teorii a propagandě, který popisuje směřování všech složek čínské společnosti pod vedením Komunistické strany Číny k prosperitě a k „velkolepé obrodě čínského národa“. 

Historie

„Čínský sen” je základním programovým heslem generálního tajemníka Si Ťin-pchinga od jeho nástupu k moci na konci roku 2012. V této funkci nahradil  „harmonickou společnost” předchozího generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa. Si Ťin-pching jej poprvé použil při svém projevu u příležitosti návštěvy výstavy „Cesta obrody“ v listopadu 2012, kde prohlásil:

„Myslím si, že uskutečnění velkolepé obrody čínského národa je tím největším snem čínského národa moderní doby. […] Historická zkušenost nám říká, že osud člověka je pevně spojen s osudem státu a národa. Teprve když je dobře zemi a národu, je dobře všem. Uskutečnit velkolepou obrodu čínského národa je čestným a náročným úkolem, na který je potřeba píle mnoha generací Číňanů."

O několik měsíců později v březnu 2013 v projevu na prvním zasedání dvanáctého Všečínského shromáždění lidových zástupců vytyčil Si Ťin-pching takzvané „tři nezbytnosti“ pro uskutečnění čínského snu:

1. Je nezbytné držet se čínské cesty.
2. Je nezbytné rozvíjet čínského ducha.
3. Je nezbytné upevnit sílu Číny.

Je nezbytné držet se čínské cesty

Si Ťin-pching čínskou cestu charakterizuje jako cestu socialismu s čínskými rysy, která pramení a má pevný historický základ v ekonomických reformách započatých na začátku 80. let 20. století, ve vývoji ČLR od jejího založení v roce 1949, ve složité kombinaci historických procesů, kterými prošel při svém vývoji čínský lid za posledních více než 170 let a v dědictví 5000 let čínské civilizace. Je třeba, aby lid všech národností Číny věřil v teorii socialismu s čínskými rysy, jeho cestu a systém a z této cesty neuhnul.

Je nezbytné rozvíjet čínského ducha

Podle generálního tajemníka Si se jedná o národního ducha, v jehož jádru je vlastenectví, a ducha doby reforem a inovací, duši obrody státu a duši velmoci. Důležitá je jednota národa, neustálé sebezlepšování, vytrvalost a nadšení pro cestu do budoucnosti.

Je nezbytné upevnit sílu Číny

Si Ťin-pching v projevu zdůraznil, že jde o sílu velké jednoty všech čínských národností. Čínský sen je snem národa a také snem každého Číňana. Pouze společnými silami, pouze pokud se bude každý jednotlivec snažit, lze dosáhnout prosperity pro všechny. Spojením moudrosti a síly 1,3 miliardy lidí se dosáhne neporazitelné, všeobjímající síly [státu].

Označení „sen“ se pak začalo používat pro další, dílčí cíle rozvoje různých aspektů čínské společnosti. Několik jich, vždy doplněné o datovanou citaci generálního tajemníka, uvádí průřezový článek Takto generální tajemník Si Ťin-pching popisuje ‚čínský sen‘ agentury Nová Čína. Jedná se například o „sen o obrodě národa“, „sen o silné armádě“, „sen mladých“, „sen o míru“, „společný sen Macaa, Hongkongu a Tchaj-wanu“, „sen všech lidí podél Jednoho pásu a jedné cesty“ apod.

Rozdíly mezi čínským snem a americkým snem

Z hlediska čínských teoretických analýz leží rozdíl mezi čínským a americkým snem především v rozdílné historické zkušenosti formování státu a v rozdílných hodnotových systémech, ze kterých pak vyplývá to základní: čínský sen je snem celospolečenským, národním, zatímco ten americký je pouze snem jednotlivce.

V tomto duchu píše také profesor Singapurské univerzity Š‘ Jü-č‘ ve svém článku na webu deníku Žen-min ž’ -pao, ústředního orgánu KS Číny. Popisuje sedm základních rozdílů mezi čínským a americkým snem. Pět z nich se týká právě toho, že americký sen je záležitostí jednotlivce a jeho osobního prospěchu, zatímco jeho čínský protějšek se týká „prosperity a síly státu“, „rozkvětu národa“, kolektivního harmonického štěstí apod. Jeden z těchto sedmi bodů se ale také dotýká toho, co generální tajemník Si popisuje oněmi „třemi nezbytnostmi“ zmíněnými výše, tedy nacionalistického ducha a jakési uzavřenosti či výhradnosti čínského snu: „Čínského snu musí Číňané dosáhnout sami, zatímco amerického snu se lze dosíci využitím lidských zdrojů jiných zemí“. Profesor Š‘ se odkazuje na americkou Deklaraci nezávislosti a v ní vyjádřenou myšlenku, že nezávisle na tom, odkud pochází, každý člověk má dostat šanci prosadit se na základě svých schopností. Se zjevnou ignorací toho, jak vlastně Spojené státy americké vznikly, píše Š‘ Jü-č‘, že „Spojené státy častokrát využívaly lidí jiných národů k tomu, aby rozvíjely vlastní zemi“, nicméně „Čína má 1,3 miliardy lidí, a tak se nemůže spoléhat na to, že se bude ve velké míře rozvíjet pomocí lidí zvenku“. Toto tvrzení pak podporuje myšlenku Si Ťin-pchingových „třech nezbytností“. Čínský sen, nehledě na čínskou rétoriku v mezinárodních vztazích, je tedy snem národním, snem Číňanů pro ně samé.

Čínský sen.

Podobně se vyjadřuje i Kung Fang-pin z Univerzity obrany Čínské lidové osvobozenecké armády: „Premisou amerického snu je, že lidé musí požívat svobody […]. Tento politický koncept je cejchem nejen Američanů, ale celého západního politického myšlení. Když však Si Ťin-pching mluví o čínském snu, pak je to sen státu a národa, zdůrazňuje, že teprve až se takový sen uskuteční, zasáhne každého člověka ve státě. Zjednodušeně řečeno, je to v první řadě sen země, a až pak jednotlivce“.

Čínský sen má mnoho společného s dalšími čínskými ideologickými koncepty využívanými v propagandě, jako jsou „čtyři všestrannosti“ (tedy způsoby jeho naplňování) nebo „dvě staletí“ (tedy jeho dílčí cíle). A jak je vidět z výše popsaného, společný má s nimi i způsob jejich implementace svrchu, z pozice moci strany, která ví nejlépe, jaký sen by celá Čína měla snít.

Odkazy

Externí odkazy

• Čínský sen na webu Sinopsis