Wikipedista:Juandev/Konference

Ladies and Gentlemen a few links in here:

http://it.wikibooks.org/wiki/Wikiversit%C3%A0

Wikimedia Polska Conference 2007 (1.-3. května 2007)[editovat | editovat zdroj]

Následuje pár řádek o konferenci polské wikimedie, které jsem se zúčastnil počátkem května 2007.

Hlavně, že jsem to věděl minimálně měsíc dopředu. Je 30. dubna 2007 a já hned po probuzení (v 6 hodin) odbíhám dohledat nějaké informace k posteru a k prezentaci, které mám prezentovat v Polsku. Zhruba o 3 hodiny později je vše hotovo, tedy nejvyšší čas odnést poster k vytištění. Zbývá mi hodina a půl do odjezdu a já jak magor jedu přes celé město, místo abych to nechal vytisknout někdě blízko. Když jsem doběhl do copycentra, povídá mi obsluha, tak za hodinu nejdřív. No tak to mě omylo studeno, protože jsem měl být půl hodin před odjezdem autobusu na nádraží a v tuto chvíly mi zbívá už jen hodina. Ale říkám si OK, skočím si zatím pro baťoh, vyměním si peníze a pojedu rovnou. Věci co jsem si chtěl dokoupit holt koupím v Polsku za levnější peníz. Běžím do banky, vystojím frontu, čekám na administrativní obstrukce, abych se dozvěděl, že 500 zlotých opravdu nemají. „No dobře, tak si to vyměním v Polsku“, říkám si běžíce domu. Přiběhnu domu, balim věci a letím spátky přes město pro poster. V tramvaji usilovně počítám. Dvě stanice před Andělem jsem usoudil, že bych prošvihl autobus, tak jsem se otočil a běžel na metro na Želivského.

Přijel jsem na Želivárnu 7 minut předem. „Bože, kde ten autobus stojí?“. Naštěstí mě nějaký babky navedli. „Nóóó, docela dobrý“, říkám si. A měl jsem pravdu. Autobus mezinárodní linky Praha-Minsk vypadal v Čechách jak z Indie, nebo Ázerbajdžánu. V Polsku se ovšem změnil na českou karosu z 60. let a v Bělorusku, ho jistě považují za luxusní linkový autobus. Nicméně měl dvě velký výhody: byl perfektně tepelně izolován a dojel. Až pojedu příště, tak si ho vyfotím:-)

Odjíždíme tedy z Prahy ve 12:00. Na hranicích vytahuji svoji otrhanou občanku a říkám si, jak budu muset šahat do kapsy pro pas. Než jsme odjeli z Vratislavy, tak se smráklo. Na hranicích jsem si vyměnil prašule a v Hradci Králové koupil trochu nedobrýho žvance (=snídaně, oběd, večere v jednom). No a pak už to šlo jen ve tmě: Lodž, Waršava, Bialystok. Když jsme odjížděli z Prahy bylo nás 15, ve Waršavě si před půlnocí nastoupili poslední cestující - to už jsem se pak moc nevyspal. Autobus jel maximálně 70 a zarputile se vyhýbal dálnicím - alespoň v ČR a za dne. Do Bialystoku jsme dojeli, ale na čas. Přesně ve 3:20 (ráno 1. května). Autobus zastavil na jakymsi plácku obklopenym tržištěm. Byl jsem jediný co vystupoval a hned jsem musel své tričko převrstvit několika hadýrky, které jsem měl na vrchu v baťohu. V Praze při odjezdu bylo 27 °C, v Bialystoku na příjezdu zmrzlé louže = -5 °C. Hmmmm, „a co dál?“

Tak se tak převlíkám a rozhlížím na tom plácku a říkám si: „to je nádraží? Tady to opravdu vypadá, tak že autobus přijede kdy chce a odjíždí když je z poloviny naplněn“, jak mi psal kdosi mejlem. Najednou se ohlídnu a kde se vzal tu se vzal stojí za mnou miniautobus. No spíš taková ta dodávka ze sedačkama. Koukám udiveně - ze tmy se sbíhaj lidi, lezou do toho autobusu, skládaj bagáž do vleku. No nějak jsem byl línej se ptát, kam že to jedou. Všim jsem si totiž velký budovy co vypadala jako nádraží. Sunu si to tedy k ní. Svítí na ní velký nápis „Dworzec PKS“. To bude autobusák, jásám v duchu. Byl, ale zavřenej. Napravo vidím vlakové nádraží. Tam je zace nápis „Dworzec PKP“. Nádhera, už umím polsky dvě slova. No, zjistil jsem, vlak jede až v 9 hodin, to bych přišel pozdě - tak znovu na autobusák. Když jsem dorazil zpět na plácek, ze kterého jsem vyrazil, malí busík s lidmi ze tmy již odjížděl. Začal jsem tedy obcházet budovu PKS a zjistil, že z druhé strany se nachází ohromné nádraží. Zrovna začali rozsvěcet a otvírat - 4. hodina raní.

Lezu tedy do nádražní budovy - batožina na zádech, batožina na břiše a v ruce spacák - abych se podíval na jízdní řády. Spolu se mou taky jakýsi mladíci, kteří se vydno pozapoměli na diskotéce a hledají si spojení domů. Nádhera nad kasami je velká přehledná cedule s odjezdy autobusů. Vyndavám mapu a hledám na ceduli Białowieża a Hajnówka (což je podle mapy víska asi 30 km před Bělověží). Pravda našel jsem hodně spojů, nicméně asi po hodině bloumání nad vysvětlivkama, jsem se dopracoval, k tomu, že je v Polsku velkej svátek a tudíž jedou jen dva busy. Jeden do Hajnówky a hodinu po něm do Bělověže. Ten ale přijíždí na místo několik minut před začátkem mé prezentace. „To jsou ale jelita“, říkám si. Jasně vědí, že přijedu až 1., že jedu přes tisíc kilometrů a daj mě jako druhýho. Nu dobrá, tak jsem tedy hupsnul do toho prvního autobusu do Hajnówky s tím, že kdyžtak přestoupím na ten pozdější, kdyby z Hajnówky nejelo něco přímího nebo vlak.

Jedu si tak krajinou a říkám si, tady je opravdu hezky. Pěkný borový lesy, a jak tu divně raší nálety z kmenu - hi, hi, hi. Najednou na mě začne ukazovat řidič, mává rukama a zběsile něco vysvětluje. Řikám si co se děje, že be to bylo na mě? Pak se směje. Po chvíly zase! Říkám si v duchu: „já ti nerozumim ty chlape rohatá - co to meleš?“ Zase se směje. Když potřetí pochopil, že neuspěje tak dal pokoj. Chudák malej. Projíždíme přes Narew. Nádherná vesnice. No ani sem se nenadál a po více jak hodině jsme dorazily do Hajnówky. Nevím kde mám vystupovat. Ptám se řidiče, a ten zas mává rukama. Najednou zastavil na nějaký zastávce a ukázal ven. Tak jsem vylez. „Hele koleje, tady bude nadráží.“ Radši jsem se, ale zeptal nějaký ženštiny co kolem chvátala: „Bělověža“, povídám. Ona místo toho odmítavě mávla rukou a zmizela za zatáčkou. „Hmmmm, tady jsou ale nesdílní lidé“, bručím. Tak jsem se vrátil na cestu a koukám na ukazatele u silnice. No dobrá říkám si půjdu pěšky a až uvidím bus tak ho stopnu. Vyrazil jsem tedy, potkal, dvě buszastávky, v jejichž jízdním řádu to vypadalo, jako by dnes nic do Bělověže nejelo. To je špatný, říkám si. 20 kiláků za hodinu neujdu. „Holt si někoho stopnu, nebo se mi uleví od prezentování“.

Stopuju. Hned za první zatáčkou mi zastavil nějakej polák. Povídám: „Bialowieža“? A on nato: „Yeah, come on“. Thank you very much! How you find out that I am not Polish. „Thats becouse your pronunciation of the word Bialowiza“. I see. Frčíme skrz les k mému cíli. Tak jsme chvíly krafali o tom kdo kam a odkud jedede a co on tam bude dělat, že jede na výzkum z Waršavy a že bude zkoumat něco u staletejch dubů. Před Bělověží mu říkám, že jedu na konferenci wikipedie a on na to že neví, ale že mě vysadí před hotelem. Já na to že máme spát na ňáký lesárně a on na to, že mě tam hodí, protože je to prej dlouhá vesnice. Když jsme tam dorazili - pěknej panelák, tak mi povídá: „Ill go with you, they wouldnt speak English“. Tak mě tam vodvedl a vysvětli, že se chci registrovat a ubytovat. Pak se se mnou rozloučil - veselej chlapík. „Třeba ho ještě tady potkám“, říkám si.