Wikipedista:Jiří Juřina Jr./Pískoviště

Hornická Dechová hudba
Původ ve stylech	evropská vážná hudba a folklór
Kulturní pozadí	začátek 20. století
Typické nástroje	dechové nástroje, perkuse, zpěv
Všeobecná popularita	Především na českém venkově a u starší generace
Odvozené styly	Jazz
Regionální scény
	Všeobecná popularita dechovky byla větší hlavně v první polovině 20. století, stabilní místo má dodnes.

Hornické dechové hudby byly fenoménem své doby. Tvořili je především nadšení havíři. Tito hudebníci byli příkladem pro dnešní generaci. Hornické kapely se především vyznačovaly nadšením a přirozeným hudebním nadáním těch, kteří tvrdě pracovali v dolech. Od první světové války měla atkřka každá šachta svoji kapelu. Členové mívali lehčí práci, placené zkoušky a chodili dříve ze směny domů. Hlavní základ těchto orchestrů tvořili bývali vojenští muzikanti, a většinou byli příkladem pro ostatní hráče. Hornické dechovky tedy měly velký přínos pro současnou dechovou hudbu a dodnes tvoří piliře mnoha hudebních dechových těles.

Čs. armáda má koncem čyřicátých let desítku Posádkových hudeb, Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, své Armádní divadlo a Vojenskou hudební školu. Zdá se to být příznivá situace kulturního vyžití vojáků i ostravských branců, z nichž mnozí začínali s hudbou právě v hornických kapelách. Po vzoru zahraničí chybí vskutku reprezentativní velké hudební těleso. Ústřední hudba Armády České republiky – jak je její součsný název – je po celá ta léta vzorem nejenom hornickým dechovým hudbám, ale všem našim dechovým souborům a těm jež tento žánr hudby pěstují.  Záměr tohoto čánku je poznat a doplnit historii Hornických kapel OKD, jejich kapelníků, spolupracovníků a příznivců dobré dechové hudby, Tento čánek navazuje na práci PhDr. Vladimíra Gregora, uveřejněnou ve sborníku prací Pedagogického institutu v Ostravě z roku 1963, podávající zevrubný popis vývoje dechové hudby na Ostravsku. Po 1.světové válce se vyvíjely hornické dechové hudby na Ostravsku ve zcela jiných společnských podmínkách. Po roce 1930 existují kapely pod různými spolky, zatímco od r.1945 jsou převáděny k závodním klubům a domům kultury. Zaznamenáváme prudký rozvoj jak dechových souborů dospělých, tak zejména dechových orchestrů mladých (na učlištích). Mění se rovněž názory kapelníků na nástrojové obsazení hudeb a jejich dramaturgii. Příklon ke tvorbě součsných autorů. Kontinuita? Jisté srovnání se tu přece nabízí. Vyznívá jednoznačě ve prospěch hornických kapel, ač nových společnských podmínkách. Perspektiva hornických dechových hudeb. Buďme optimisty.