Wikipedista:Imnah/Pískoviště

Pracovníci v sociálních službách

Pracovník v sociálních službách je člověk, který vykonává odbornou činnost v sociálních službách. Řídí se zákonem O sociálních službách (Zákon 108/2006 Sb., § 115). Podmínkou pro výkon pracovníka v sociálních službách je bezúhonnost, pracovní způsobilost a odborná způsobilost. Často se pojem pracovník v sociálních službách plete s pojmem sociální pracovník.

Definice

V sociálních službách vykonávají odbornou činnost:

• sociální pracovníci

• pracovníci v sociálních službách

• zdravotničtí pracovníci

• pedagogičtí pracovníci

• manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby (Králová, Rážová, 2008, s. 148).

Naplní práce pracovníka v sociálních službách je přímá obslužná péče o osoby, tedy pomoc s běžnými denními činnostmi. Dále základní výchovná nepedagogická činnost, například rozvíjení společenských zájmů klientů. V neposlední řadě pečují o osoby v jejich domovech a vykonávají různé činnosti pod dohledem sociálního pracovníka (Zákon 108/2006 Sb., § 116).

Odborná způsobilost pro výkon pracovníka v sociálních službách

Pracovník v sociálních službách dosáhne potřebného vzdělání pro svoji práci absolvováním kvalifikačního kurzu. Absolvovat se může na úřadu práce a v organizacích, které nabízejí akreditované rekvalifikační a vzdělávací kurzy.  Základní část kurzu má 150 hodin. Celkový počet hodin kurzu se zvyšuje podle odborného zaměření účastníků kurzu (Vyhláška 505/2006 Sb., § 37).

Náplň práce pracovníka v sociálních službách

Pracovníci v sociálních službách vykonávají:

obslužnou péči o osoby

Vykonává se v ambulantních a pobytových zařízeních sociálních služeb. Jedná se o pomoc klientům při denních činnostech, pomoc při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, posilování životní aktivizace, podporu soběstačnosti, uspokojování psychosociálních potřeb a vytváření základních sociálních a společenských kontaktů.

základní výchovnou nepedagogickou činnost

Jedná se o prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků klientů, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků klientů, manuální zručnosti a pracovní aktivity klientů, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů a znalostí, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti.

pečovatelskou činnost v domácnosti osoby

Vykonává se v domácnosti klienta. Spočívá ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti a provádění osobní asistence.

činnosti vykonávané pod dohledem sociálního pracovníka

Jedná se o základní sociální poradenství, depistážní činnosti (= vyhledávání osob ohrožených sociálním vyloučením), výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti (= zajištění co nejvyšší kvality života klientům), činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí (Králová, Rážová, 2008, s. 153).

Předpoklady pro výkon činnosti

Hlavním předpokladem je profesionalita v péči o klienta. Pracovníkům jde o blaho klienta, o jeho zájmy a pracovník musí klienta respektovat a podporovat. Dalším předpokladem je zásada, že pracovník nedává přednost jednomu klientovi před druhým podle svých sympatií. K obecným profesním předpokladům pro výkon pracovníka v sociálních službách patří empatie, úcta ke klientovi, citlivost a zájem o druhé (Pörtner, 2009, s. 39–40).

Zásady pro každodenní práci pracovníka v sociálních službách

Důležitou zásadou je naslouchat. Bez naslouchání není možná kvalitně poskytovaná péče. K dalším důležitým zásadám patří brát vážně, nepodléhat předsudkům, zaměřit se na prožitek, povzbuzovat, podporovat, poskytovat přehledně možnosti volby, poskytovat opěrné body pro samostatné jednání, podávat jasné informace, být konkrétní a nalézt společnou řeč s klientem (Pörtner, 2009, s. 39–40).

Možná rizika povolání

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření je psychický stav u lidí, kteří vykonávají pomáhající povolání, tedy práci s lidmi. Může se jednat o emoční nebo celkové vyčerpání. Nejčastějšími příznaky jsou stres, únava, úzkosti a deprese. Syndromu vyhoření se alespoň trochu může předejít pomocí psychohygieny. (Maroon, 2012, s. 15).

Literatura

Králová, J., & Rážová, E. (2008). Sociální služby a příspěvek na péči (2. vyd.). Olomouc: ANAG.

Maroon, I., & Lepičová, K. (2012). Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků: Teorie, praxe, kazuistiky (Vyd. 1.). Praha: Portál.

Pörtner, M., & Babka, P. (2009). Na osobu zaměřený přístup v práci s lidmi s mentálním postižením a s klienty vyžadujícími trvalou péči (Vyd. 1.). Praha: Portál.

Vyhláška č. 505/2006 Sb., Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách. Dostupné z https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-505

Zákon č. 108/2006 Sb., Zákon o sociálních službách. Dostupné z https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#cast3