Wikipedista:Figis24/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vallisaari[editovat | editovat zdroj]

Vallisaari je ostrov ve Finsku, 7 kilometrů vzdálený od hlavního města Helsinek.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve středověku byl ostrov známý pod jménem Lampisaari a zde si námořníci doplňovali pitnou vodu, jelikož se na ostrově nachází několik rybníků.

Alexander Baterie ve Vallisaari

V 2. polovině 18. století Vallisaari sloužil jako zásobovací místo pro Viapori (pevnost na sousedním ostrově Suomenlinna). V 18. století se ostrov stal základnou pro piloty, kteří na zde žili na severozápadním cípu ve svých kajutách. V roce 1808 byly Rusko a Švédsko ve válce a právě Rusko použilo jako základnu Vallisaari při obléhání Suomenlinny. Rusové zvítězili a začali zde rozvíjet opevnění, které se stalo součástí Krepost Sveaborg. Roku 1854 se střetli zájmy Velké Británie a Ruska v Baltskám moři a vypukla válka. Brzy po ní byla ve Vallisaari postavena impozantní baterie s názvem Alexander Battery.[2]

Roku 1906 vypukla Ruská revoluce. Vzbouřenci převzali Vallisaari a Kuninkaansaari. I přes jejich strategickou pozici bylo povstání krvavě potlačeno.

Když se Finsko roku 1917 stalo nezávislým státem, byly zde uloženy zbraně finských obranných sil. Okolo roku 1950 zde žilo přes 300 venkovanů. Poslední obyvatelé opustili ostrov v roce 1996. Finské obranné síly se vzdal ostrovů v roce 2008. V roce 2013 zahájily Metsähallitus Parks & Wildlife Finsko projekt za účelem zpřístupnění ostrova turistům. To se podařilo roku 2016.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je Vallisaari nejrozmanitější přírodní destinací v metropolitní oblasti. Aktivity finských obranných sil udržely nábřeží a louky mezi opevněním otevřené, čímž obohatily rozmanitost přírody. V posledních několika desetiletí do přírody nezasáhla lidská ruka a ostrov zůstal v přirozeném stavu.

Žije zde okolo 1000 druhů motýlů. Více než sto z nich je ohrožených nebo vzácně se vyskytujících. Ostrov je také domovem pro několik chráněných druhů netopýrů, např. netopýři šedohlaví ( Plecotus auritus ) nebo netopýři chocholatí ( Myotis mystacinus ).[3]

Svěží lesy, louky a rybníky zajišťují, že netopýři mají dostatek potravy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]