Wikipedista:Dinybot/Pískoviště/1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Úhel pohledu Whitea a podobně smýšlejících kolegů nebyl nikdy akceptován katolickou komunitou, zvláště protože Whiteova konečná analýza vylíčila křesťanství jako destruktivní sílu. Prudký výraz tohoto kritického stanoviska lze najít ve hře Bertolta Brechta o Galileovi, která se stala zdrojem populárních představ o vědcích. Navíc hlubší zkoumání primárních zdrojů o Galileovi a jeho procesu ukázaly, že tvrzení o strádání byly nadsazené. Sobelova biografie Galileova dcera (Galileo's Daughter) nabízí odlišný pohled na Galilea a jeho svět, z větší části díky soukromé korespondenci Marii Celeste, dceři z názvu titulu, a jejího otce.

Odstavec[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992, 359 let po Galileově procesu, vydal papež Jan Pavel II. omluvu, v níž ruší výnos inkvizice proti Galileovi: „Galileo pociťoval ve svých vědeckých výzkumech přítomnost Stvořitele, který podnítil hloubku jeho ducha, povzbuzoval ho, předesílal a podporoval jeho intuice.“ Dále se o něm vyjadřuje, že „… Galileo, upřímný věřící, se ukázal z tohoto pohledu [popisu vědeckých a biblických pravd] mnohem citlivější než teologové, kteří stáli proti němu.“

Galileova rodina[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byl upřímným katolíkem, Galileo byl otcem tří dětí mimo manželství. Všechno to byly děti Galilea a Mariny Gamby.

  • Virginia (narozená 1600, přijala jméno Maria Celeste), Galileovo nejstarší dítě a jeho nejmilovanější, zdědila otcovu pronikavou mysl.
  • Livia
  • Vincenzio

Galileova díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1610 Hvězdný posel (Sidereus Nuncius)
  • 1615 Dopis velkovévodkyni Kristině
  • 1624 Prubíř (Il saggiatore)
  • 1632 Dialogy o dvou největších systémech světa (Dialogo sopra i due massimi sistemi del mondo)
  • 1638 Matematické rozpravy a pokusy (Discorsi e dimostrazioni matematiche, intorno à due nuove scienze, poprvé vyšla v Holandsku)

Díla o Galileovi[editovat | editovat zdroj]

Galileo Galilei

Pojmenováno po Galileovi[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Podívejte se také na[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Drake, Stillman (1973). „Galileo's Discovery of the Law of Free Fall“. Scientific American v. 228, #5, strany 84-92.
  • Drake, Stillman (1978). Galileo At Work. Chicago: University of Chicago Press. ISBN 0-226-16226-5
  • Drake, Stillman. Discoveries and Opinions of Galileo. ISBN 0-385-09239-3
  • Fantoli, Annibale (2003). Galileo—For Copernicanism and the Church, třetí anglické vydání. Vatican Observatory Publications. ISBN 88-209-7427-4
  • Hellman, Hal (1988). Great Feuds in Science. Ten of the Liveliest Disputes Ever. New York: Wiley.
  • Newall, Paul (2004). "The Galileo Affair."
  • Settle, Thomas B. (1961). "An Experiment in the History of Science". Science, 133:19-23.
  • White, Andrew Dickson (1898). A History of the Warfare of Science with Theology in Christendom. New York 1898. text s volnou licencí, plná online verze.