Wikipedista:Denisa Dolanská/Pískoviště
Filiální kostel sv. Vavřince se nachází ve středu obce Veliká Ves, jihozápadně od Neratovic v okrese Mělník. Tvoří výškovou dominantu obce. Jedná se o jednolodní gotickou stavbu. Ke kostelu náleží renesanční zvonice. Okolo kostela se nacházel hřbitov, ze kterého se dochovalo několik hrobů a část hřbitovní zdi.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První zmínky o obci i kostele pochází už ze třetí čtvrtiny 13. století.[1] Ve starší literatuře se uvádí, že kostel nechal vystavět děkan Pražské kapituly Vít už v roce 1261 na vlastní náklady.[2] Dnes filiální kostel byl původně farní. Od roku 1356 zde byla fara, která ale zanikla během husitských válek.[3] Kostel byl přifařen k Odolené vodě v roce 1793,[3] pod jejíž správu spadá dodnes, předtím spadal pod faru v Obříštví.[3]
Podle Dobroslava Líbala byl kostel vystavěn až kolem roku 1340.[4] Sakristie měla být připojena až na konci 14. století. Kostel prošel renesančními a barokními úpravami. Kostel byl obnoven v roce 1881.[2] V té době zde také proběhla puristická rekonstrukce, která silně ovlivnila vnější vzhled kostela.[4]
Exteriér kostela[editovat | editovat zdroj]
Celkový vzhled stavby je sjednocován podokenní římsou, která se táhne kolem hlavní lodi i presbyteria. Profilovaná římsa probíhá i přes opěrné pilíře, které naopak zajišťují členění kostela. Opěrné pilíře mají různou velikost.
Kostel je bíle omítnut, s výjimkou prvků z opracovaného lomového kamene, jako jsou čela opěrných pilířů, okna a portály. Západní průčelí je tvořeno hranolovou věží a schodištěm.
Části kostela[editovat | editovat zdroj]
Kostel se skládá z předsíně, jedné lodi, západní věže, kněžiště a sakristie. Kněžiště je tvořeno jedním obdélným polem a pětibokým závěrem. Presbytář kostela je tradičně orientovaný, směřuje na východ. Ze severní strany k němu přiléhá sakristie na čtvercovém půdorysu. Na obdélnou loď o dvou polích navazuje věž a osmiboká věžička s točitým schodištěm. Střešní krytina kostela i věže je nepůvodní, břidlicová.[2] Ke kostelu náleží renesanční zvonice a hřbitov.
Věž[editovat | editovat zdroj]
V západním průčelí se nachází hranolová věž na čtvercovém půdorysu. Věž je nezdobená, kromě portálu s kružbou na západním průčelí. V úrovni prvního patra je jednou přepásaná římsou.
V horní části věže jsou lomená okna, na jižní straně je okno umístěno níž než na severní a západní, kvůli hodinám nacházejících se nad ním. Na západní zdi se nachází malé obdélné okénko přibližně v úrovni patra. Na jižní straně je malé okénko zakončené obloukem, které přerušuje římsu.
Okna[editovat | editovat zdroj]
Mezi opěráky jsou umístěna štíhlá lomená okna s kružbami. V horní části oken se nachází kruh s trojlalokem, popřípadě čtyřlalokem, dolní část je řešená pomocí dvou hrotitých dvojnosů. Kružby byly z velké části obnoveny při poslední restauraci.[2] V obou zdích lodě jsou kompletně zazděná půlkruhová románská okna.[1]
Na severní stěně sakristie je umístěno drobné hrotité okno s kružbou, ve východní zdi se nachází menší okno pouze s jeptiškou.
Zvonice[editovat | editovat zdroj]
Renesanční zvonice byla postavena v roce 1582, což dokládá letopočet vytesaný nad římsou. V horní části je zvonice hladce omítnutá, na spodní část byla použita rustika. Zvonice má sedlovou střechu. Přízemí zvonice slouží jako vstup ke kostelu a na hřbitov. Přízemí zvonice je zaklenuté křížovou klenbou s výsečemi bez žeber.
Hřbitov[editovat | editovat zdroj]
Ze hřbitova se dochovalo několik hrobů a část hřbitovní zdi. Na hřbitov se vchází skrz přízemí zvonice, která je součástí hřbitovní zdi.
Interiér kostela[editovat | editovat zdroj]
Kněžiště[editovat | editovat zdroj]
Rozměry: délka 7,25m, šířka 5,25m, výška 8,7m
Kněžiště (presbytář, presbyterium) je zaklenuté křížovou žebrovou klenbou v obdélném poli a paprsčitou v závěru. Klínová vyžlabená žebra vychází z oblých přípor. Na svornících jsou namalované hvězdice. Válcové přípory jsou uloženy na profilované římse, která se táhne kolem celého kněžiště a obíhá vítězný oblouk. Hlavice přípor mají různé tvary - s kružbou, geometrické, odstupňované. Stejné tvary se opakují v lodi kostela u konzol.
V severní stěně se nachází vchod do sakristie. Portál je lomený, hrotitý. Sakristie je na čtvercovém půdoryse, zaklenutá křížovou klenbou. Žebra vychází z polygonálních jehlancových konzol, mají tvar otupeného klínu.
V jižní stěně je umístěná obdélníková sedile zakončená hrotitými štítky s tympanonem, ve kterém jsou neúplné slepé hrotité trojlisty, na jejích bocích se nacházejí kraby a na špici listové kytice. Styk je řešen oblou profilovanou konzolou, nad kterou se nachází drobná mužská hlava v hrotitém klobouku.[2]
Kněžiště je od lodi oddělené pomocí hrotitého lomeného vítězného oblouku. Nad vítězným obloukem je situován znak a nápis: „Nákladem záduše obnoveno 1881.“
Předsíň[editovat | editovat zdroj]
Předsíň kostela je zaklenuta polokruhovou klenbou. V interiéru jsou umístěny kamenné lavice. Půlkruhový vnější portál pochází z 16. století.
Portál vedoucí z předsíně do lodi je hrotitý s hruškovcovým profilem prutu.
Loď[editovat | editovat zdroj]
Rozměry: délka 9,45m, šířka 8,78m, vysoká 8,78m
Loď je zaklenutá křížovou žebrovou klenbou o dvou polích. Žebra hruškovcového profilu vychází z polygonálních konzol. Svorníky jsou hladké, bez profilace, zdobené pouze malbou s motivem hvězdice.
V zadní části lodi je umístěna kruchta s varhany. V zábradlí jsou vyobrazena slepá okna s jeptiškou a kružbami. Varhany jsou stylizované jako neogotické průčelí.
Oltář[editovat | editovat zdroj]
Oltář se skládá ze dvou částí. Dolní část oltáře je tvořena gotickou mensou zhotovenou z kamene. Oltářní Mensa je zdobená slepými okny s kružbami. Horní část oltáře je barokní, vyrobená ze dřeva. Na oltářním obraze je zobrazeno umučení sv. Vavřince. Za oltářem se nachází barokní dřevěné sochy sv. Václava a sv. Ludmily z konce 17. století.
V lodi jsou umístěny dva menší boční oltáříky.
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kruchta -
Sedile v kněžišti
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 4. Vyd. 1. Praha: Academia, 1982, s. 193-194.
- ↑ a b c d e PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Karlínském. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa, 1901, s. 318-324.
- ↑ a b c PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1910, s. 301-302.
- ↑ a b LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Vyd. 1. Praha: Unicornis, 2001, s. 536.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Karlínském. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa, 1901.
- LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Vyd. 1. Praha: Unicornis, 2001, 607 s. ISBN 8090158781.
- LÍBAL, Dobroslav. Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Vyd. 1. Praha: Výtvarný odbor umělecké v Praze, 1948, 290 s.
- PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1910, 319 s.
- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 4. Vyd. 1. Praha: Academia, 1982, 636 s.