Wikipedista:Andreas Organista/arenario praedii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o píšťalových varhanách. Další významy jsou uvedeny na stránce Andreas Organista/arenario praedii (rozcestník).
Varhany
Varhany
ital.: Organo
něm.: Orgel
angl.: Organ
fr.: Orgue
Klasifikace
Příbuzné nástroje

Varhany (z latinského organum, "nástroj, varhany"[p 1][1]), někdy označované jako „královský nástroj“ jsou aerofonní klávesový nástroj a největší hudební nástroj vůbec. Pro odlišení od elektrofonních varhan, kde se zvuk vytváří elektronicky, mají varhany také označení jako píšťalové varhany. Zvuk je ve varhanách vytvářen vzduchem vháněným do mnoha píšťal. V některých z nich (nazýváme je labiálami či labiálními píšťalami, česky také retné píšťaly) je pak zvuk vytvářen chvěním vzduchového sloupce (podobně jako například u zobcové flétny), v jiných (nazývají se jazykovými píšťalami či krátce jen jazyky) se zvuk vytváří chvěním kovových plátků (to se využívá i u akordeonu).

Varhaník ovládá nástroj od hracího stolu. Pomocí táhel ovládá různé rejstříky, čímž může měnit výšku a barvu tónu. Varhany s větším množstvím těchto rejstříků jsou pak schopné větší barevnosti a větších rozdílů při hře. Píšťaly se ovládají pomocí jedné nebo většího množství klaviatur pro ruce (tzv. manuály) a popřípadě ještě pomocí pedálu pro hru nohama. Každý manuál a pedál má své vlastní charakteristické rejstříky, které ale lze popřípadě mezi sebou kombinovat. Stisk klávesy k ventilům pod píšťalami může být přenášen mechanicky, pneumaticky nebo u modernějších varhan i elektrickým signálem.

Historie varhan sahá až do Antiky. K dvěma velkým vlnám rozvoje varhan došlo v období baroka a romantismu. Jako hudební nástroj se uplatňují dodnes.

V tomto článku se nebudeme zabývat varhanami elektronickými, ale pouze píšťalovými varhanami.

Rozdělení typů varhan[editovat | editovat zdroj]

Píšťalové varhany mohou být různě veliké a každé jsou jiné. Bývají stavěny v koncertních síních, obřadních síních, krematoriích, ale především nalézají uplatnění v modlitebnách a kostelech různých církví jako doprovodný nástroj při liturgii. Výjimečně můžeme můžeme menší varhany nalézt také v domech či na hradech a zámcích jako takzvané domácí varhany. Menší varhany jsou ještě pojmenovávány speciálními názvy. Malé, jednomanuálové nepřenosné varhany bez pedálu se nazývají pozitiv, který je osazený jenom labiálními píšťalami. Menší přenosné varhany s jedním manuálem a bez pedálu se nazývají portativ a zvláštním druhem portativu je ještě takzvaný regál, osazený vždy jazykovým rejstříkem. Tyto tři podoby varhan jsou známy již z rané gotiky. (O jejich předchůdcích, stejně jako o různých dalších varhanních typech pojednává kapitola Dějiny varhan.)

Akustika a umístění varhan[editovat | editovat zdroj]

Varhanář musí při výstavbě nových varhan dbát na jejich správnou akustiku, ale také i na jejich pěkný vzhled a největší funkčnost. Přitom je ale omezován prostorem, do kterého varhany staví. V ideálním případě by měly být varhany slyšet po celém prostoru stejně hlasitě a jejich tón by měl být vyrovnaný. Kromě toho varhanář ještě musí počítat s ozvěnou, která je v každém kostele jiná. Ta by neměla být příliš temná, ani by neměla vykazovat změny ve výšce tónu. Každé varhany jsou také díky své dispozici originální, neboť ta je rozdílná s ohledem na akustiku daného prostoru.

Půdorys pasovského dómu se zakreslenými varhanními skříněmi

S akustikou také souvisí umístění varhan v kostele. Jejich umístění v kostele nám totiž může leccos napovědět o jejich liturgickém využití. Nejstarší varhany se objevují na chórové kruchtě pro doprovod zpěvu scholy či sboru. V německém prostředí se také objevují specifické varhany typu „vlaštovčí hnízdo“ (německy „Schwalbennestorgel“), které jsou samostatně „přilepené“ ke zdi. Od 17. století jsou varhany stavěny na západní straně kostela na varhanním kůru, neboť se nachází naproti oltáři a ten je ve většině kostelů na východní straně.[2]

V mnoha větších kostelech či katedrálách (v ČR například v katedrále sv. Víta, či v želivském opatském kostele Narození Panny Marie) jsou v prostoru chóru umístěny ještě chórové varhany pro doprovod katolické liturgie, která se odehrává v chóru kostela. Hlavně v Itálii a ve Španělsku se vyskytuje místo chórových varhan dvojice varhan, tzv. evangelijní a epištolní varhany stojící proti sobě. (např. Varhany v pasovském dómu, v Lateránské bazilice či v klášteře v Sankt Gallenu)

Po reformaci se v evangelických kostelích začal uplatňovat nový druh varhan – Oltářní varhany (německy „Altarorgel“) umístěné vpředu za oltářem. Slavné oltářní varhany se nacházejí v drážďanském Frauenkirche a saarbrückenském Ludwigskirche. V českých zemích se oltářní varhany neujaly, ale varhany umístěné za oltářem se začaly v modernější době stavět jako takzvaný echostroj.

Dějiny varhan[editovat | editovat zdroj]

Vývoj varhan můžeme pozorovat v různých rovinách: změny v dispozici, změny v designu varhanní skříně (podrobněji popsané v článku Prospekt)

Antika[editovat | editovat zdroj]

První předchůdce varhan – „Hydraulis“ byl sestrojen roku 246 př. Kr. alexandrijským inženýrem Ktesibiosem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Latinské slovo organum ve svém původním významu označovalo jakýkoliv nástroj, později hudební nástroje obecně a až v 10. století se začalo používat toto označení jen pro varhany.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽIŽKA, Josef. Varhanní nástroje - historie varhan [online]. http://varhanninastroje.euweb.cz/, rev. 2011-11-02 [cit. 2014-01-26]. Dostupné online. (česky) 
  2. HASSETT, Maurice. Orientation of Churches [online]. New York: The Catholic Encyclopedia, 1911 [cit. 2014-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Stavba varhan[editovat | editovat zdroj]

Varhany a varhanářství v ČR[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Als nach der Reformation der Gemeindegesang an Bedeutung gewann, wanderte die Orgel an die Westwand auf die Orgelempore (seltener hinter oder über den Altar als Altarorgel) und wurde auch tendenziell größer und lauter, denn nun musste sie eine in einer gefüllten Kirche singende Gemeinde führen können.