Věčný návrat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Uroboros

Věčný návrat, také uváděno jako Věčný návrat téhož, je filosofická myšlenka, podle které se celek světa v nekonečném čase opakuje. O věčném návratu se už zmínil Hérakleitos,[1] nejvíce však myšlenku rozšířil do povědomí Friedrich Nietzsche ve svém díle Tak pravil Zarathustra z roku 1883.

Myšlenka věčného návratu svým konceptem odporuje křesťanství, neboť v dosavadní tradici je lidský život kontinuum nedokonalých a pomíjivých okamžiků.[2] Nietzsche však v této teorii nachází kladné a produktivní poznání, podle kterého je člověk vystavěn překážkám, kterým nelze uniknout a které musí překonat. Tím způsobuje jeho zrání.[3]

Proti paralyzujícímu pocitu všeobecného zániku... jsem vyslovil ideu věčného návratu.
— Friedrich Nietzsche, Vůle k moci, aforismus 417.

Ideji věčného návratu připisuje Nietzsche mimořádný význam.[4] Nesmyslný chaos vznikání vytváří podle Nietzscheho velký, avšak přece konečný počet kombinací, které se znovu opakují v obrovských časových intervalech. Všechno, co se dějě nyní, dělo se již dříve mnohokrát a bude se i nadále opakovat.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Olšovský.
  2. KRIST, Jan. Zarathustra a věčný návrat stejného (Nietzschovství II.). Electronic Journal for Philosophy [online]. [cit. 2017-06-09]. Roč. 94. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-07. ISSN 1211-0442. 
  3. LUKŮVKOVÁ, Lenka. Výuka filozofie Friedricha Nietzscheho. Brno, 2011 [cit. 2017-06-09]. 117 s. diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce Erika Vonková. Dostupné online.
  4. Melvil, s. 513.
  5. Melvil, s. 513–514.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]