Věčný návrat
Věčný návrat, také uváděno jako Věčný návrat téhož, je filosofická myšlenka, podle které se celek světa v nekonečném čase opakuje. O věčném návratu se už zmínil Hérakleitos,[1] nejvíce však myšlenku rozšířil do povědomí Friedrich Nietzsche ve svém díle Tak pravil Zarathustra z roku 1883.
Myšlenka věčného návratu svým konceptem odporuje křesťanství, neboť v dosavadní tradici je lidský život kontinuum nedokonalých a pomíjivých okamžiků.[2] Nietzsche však v této teorii nachází kladné a produktivní poznání, podle kterého je člověk vystavěn překážkám, kterým nelze uniknout a které musí překonat. Tím způsobuje jeho zrání.[3]
„ | Proti paralyzujícímu pocitu všeobecného zániku... jsem vyslovil ideu věčného návratu. | “ |
— Friedrich Nietzsche, Vůle k moci, aforismus 417. |
Ideji věčného návratu připisuje Nietzsche mimořádný význam.[4] Nesmyslný chaos vznikání vytváří podle Nietzscheho velký, avšak přece konečný počet kombinací, které se znovu opakují v obrovských časových intervalech. Všechno, co se děje nyní, dělo se již dříve mnohokrát a bude se i nadále opakovat.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Olšovský.
- ↑ KRIST, Jan. Zarathustra a věčný návrat stejného (Nietzschovství II.). Electronic Journal for Philosophy [online]. [cit. 2017-06-09]. Roč. 94. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-07. ISSN 1211-0442.
- ↑ LUKŮVKOVÁ, Lenka. Výuka filozofie Friedricha Nietzscheho. Brno, 2011 [cit. 2017-06-09]. 117 s. diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce Erika Vonková. Dostupné online.
- ↑ Melvil, s. 513.
- ↑ Melvil, s. 513–514.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MELVIL, Jurij, 1976. „Filosofie života“. F. Nietzsche. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 509–515.
- OLŠOVSKÝ, Jiří, 2011. Slovník filozofických pojmů současnosti. 3., rozšířené a aktualizované vyd. Praha: Grada. 333 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-3613-6. Kapitola „Věčný návrat téhož”, s. 271.