Výhrada vlastnického práva
Výhrada vlastnického práva (lat. pactum reservati dominii) je ujednání v kupní smlouvě, kterým si prodávající zajišťuje zaplacení kupní ceny. Toto ujednání spočívá v tom, že kupující se stane vlastníkem až od okamžiku, kdy plně zaplatí kupní cenu. Dokud tedy není uhrazena úplná kupní cena zboží, může s ním kupující zacházet pouze v rozsahu dohodnutém s prodávajícím a je pouze držitelem daného zboží, vlastníkem se stává až po zaplacení celé částky.[1]
Pokud kupující ztratí svou schopnost splácet, musí se zboží vydat zpět prodávajícímu, nebo kupní cenu doplatí insolvenční správce. Zboží se tak stane součástí konkursní podstaty.
Výhrada vlastnického práva podle starého a nového občanského zákoníku[editovat | editovat zdroj]
Dle staré terminologie dřívějšího občanského zákoníku se jednalo o výhradu vlastnictví, podle nové úpravy v § 2132–2134 novém občanském zákoníku došlo od roku 2014 k několika změnám.
Výhrada vlastnického práva byla dříve upravována jak občanským zákoníkem v § 601, tak i zákoníkem obchodním v § 445.
Jednou ze změn je ustanovení § 2133 nového občanského zákoníku, kde se řeší postup v případě prodlení ve splátkách kupujícího, který je splácením zavázán. V takovém případě při prodlení se splátkou, která převyšuje desetinu kupní ceny, prodávající má právo od kupní smlouvy odstoupit. Také pokud splátka nepřevyšuje desetinu ceny zboží, má prodávající právo odstoupit od smlouvy, pokud kupující zbývající částku nevyrovná nejbližší následující splátkou. Dané ustanovení zákona tak řeší doposud právně neupravené situace prodeje na splátky.[2]
Další změnou je, že lze tuto výhradu ujednat i ústně. Dřívější občanský zákoník vyžadoval uplatnění jednoznačně pouze písemnou formu. Obchodní zákoník písemnou formu nevyžadoval.[2][3]
Výhradu vlastnického práva lze také uplatňovat v souvislosti s koupí nemovitosti. Tato možnost je zásadní novinkou této právní úpravy. Nicméně pro zachování maximální možné míry efektivity však musí být tato výhrada zapsána do katastru nemovitostí.[4] Proti věřitelům výhrada vlastnického práva jinak působí jen tehdy, byla-li ujednána ve formě veřejné listiny, resp. alespoň s úředně ověřenými podpisy.[5]
U movitých věcí, které se zapisují do veřejného seznamu, existuje možnost, aby mohla třetí osoba nabýt výhradu vlastnického práva od kupujícího, který na věc sjednal také výhradu vlastnického práva - podle § 1109 písm. c).[6]
V případě výhrady vlastnického práva u nemovitostí se toto právo odnímá třetím osobám, které by od kupujícího nabyly věc. Není tedy možné, aby došlo k nabytí věci od neoprávněného dle § 1109.[6]
Dalším rozdílem oproti staré legislativě je vyjasnění okamžiku, kdy může být vlastnické právo vyhrazeno. Obchodní zákoník totiž stanovoval vyvratitelnou domněnku, že se vlastnického práva nabývá až zaplacením plné kupní ceny. Nebylo tedy pevně stanoveno, kdy se toto právo nabývá, a mohl být tedy stanoven i jiný okamžik nabytí vlastnického práva.[6]
Přechod rizika škody na věci[editovat | editovat zdroj]
V případě škody na věci nerozhoduje, kdy kupující nabude vlastnické právo, protože nebezpečí škody na věci přechází na kupujícího již samotným převzetím věci. Tato úprava odpovídá úpravě nebezpečí škody na věci movité § 2121 a nemovité § 2130.[6]
Plody a užitky[editovat | editovat zdroj]
Pokud jde o movitou věc s výhradou vlastnického práva, pak se po dobu trvání sjednané výhrady vztahují veškeré plody a užitky věci na prodávajícího. Strany si však ve smlouvě mohou dohodnout i jiný postup. Pokud se jedná o výhradu vlastnického práva u věci nemovité, pak není možné uplatňovat § 1066, ale naopak dochází ke zvláštnímu ustanovení § 2130, kdy veškeré plody a užitky náleží kupujícímu od okamžiku převzetí věci, pokud je tento okamžik ujednán ve smlouvě. Rovněž však přechází na kupujícího veškeré nebezpečí škody na věci. I u věci nemovité lze však ujednat jiná ustanovení obou stran o plodech a užitcích.[6]
Související ustanovení[editovat | editovat zdroj]
§ 489 a násl., § 1792 odst. 1, § 2079 a násl.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ § 2132 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Dostupné online.
- ↑ a b DOHNAL, Jakub; GALVAS, Miroslav. Nové pojetí výhrady vlastnictví v obchodních vztazích?. epravo.cz [online]. 2014-02-24 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online.
- ↑ § 601 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Dostupné online.
- ↑ BIELESZ, Martin. Vedlejší ujednání v kupních smlouvách aneb co znamenají jednotlivé výhrady smluvních stran, předkupní právo, koupě na zkoušku či cenová doložka? [online]. Český Těšín: Hajduk a Partneři, 2014-08-01 [cit. 2015-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ § 2134 o. z.
- ↑ a b c d e HULMÁK A KOL. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. [s.l.]: C. H. Beck, 2014. 2080 s. ISBN 978-80-7400-287-8.