Vzpínadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Příklad konstrukce vzpínadla u mostní lávky (dvojité vzpínadlo).

Vzpínadlo je druh nosné konstrukce, ve které je hlavní vodorovný trám vyztužený táhly a krátkými sloupky. Využití nachází například u mostních konstrukcí či obecně nosníků s větším rozpětím a také u konstrukcí skříně kolejových vozidel, především starších. Analogickými konstrukčními prvky jsou věšadlo, kdy je vodorovný nosný prvek zavěšen a vzpěradlo, kdy je vodorovný prvek podepřen.[1]

Hlavní trám je částečně odlehčen od ohybového namáhání tím, že je převedeno na jeho tlakové namáhání, tlakové namáhání sloupků a na tahové namáhání vzpínadla. Při těchto druzích namáhání je - na rozdíl od ohybového namáhání - rovnoměrně využit celý průřez prvku, trám tedy získává větší únosnost nebo je možné jej navrhnout menší.

Táhla jsou většinou ocelová a mohou obsahovat rektifikační článek s pravým a levým závitem pro úpravu délky a tedy i napětí v prutu. Hlavní trám je namáhán pouze ohybem a tlakem.[2][1][3]

Jednoduchá a vícenásobná vzpínadla[editovat | editovat zdroj]

Podle počtu svislých prutů, které podpírají vodorovný prvek, rozlišujeme vzpínadla jednoduchá, dvojitá či vícenásobná.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Stanislav Bechyně, Jan Kolář, Mostní stavitelství, Technický průvodce, sešit 11., Červený-Řehořovský, Praha 1930, str. 54
  2. Ferdinand Schleicher, přeložil kolektiv Vladimíra Štulce, Příručka pro stavební inženýry I., DT 604, SNTL, Praha 1960, str. 800
  3. Otakar Novák, Jiří Hořejší, Statika stavebních konstrukcí, Technický průvodce 4, SNTL, Praha 1972, str. 393