Vsevolod Michajlovič Garšin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vsevolod Michajlovič Garšin
Vsevolod Michajlovič Garšin, 1885
Narození 14. února 1855
Prijatnaja Dolina, Jekatěrinoslavská gubernie
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 5. dubna 1888 (ve věku 33 let)
Petrohrad
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Příčina úmrtí pád
Místo pohřbení Literatorskie mostki
Povolání spisovatel, literární kritik, básník a kritik umění
Alma mater Petrohradská báňská univerzita (1874–1876)
Manžel(ka) Nadezhda Zolotilova (od 1883)
Rodiče Michael Vosotros Garshin a Ekaterina Stepanovna Akimova
Příbuzní Yevgeny Garshin
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vsevolod Michajlovič Garšin (rusky Все́волод Миха́йлович Га́ршин; 2. únorajul./ 14. února 1855greg. Prijatnaja Dolina, Jekatěrinoslavská gubernie – 24. březnajul./ 5. dubna 1888greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel, básník a umělecký kritik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vsevolod Michajlovič Garšin se narodil ve vsi Prijatnaja Dolina, v tehdejší Jekatěrinoslavské gubernii, Bachmutském újezdu. Dnes se obec ukrajinsky nazývá Prijemna Dolina (Приємна Долина) a leží v Bachmutském rajónu Doněcké oblasti ve východní části Ukrajiny.

Rod Garšinů byl podle tradice poruštělého tatarského původu, otec Michail Jegorovič Garšin (1817—1870) byl důstojníkem. Na výchovu Vsevoloda Garšina měla vliv matka, která se zajímala o literaturu i politiku a ovládala němčinu a francouzštinu. V letech 1864–1874 se Garšin vzdělával v petrohradském gymnáziu (později reálné gymnázium), vysokoškolské vzdělání na Důlním institutu nedokončil. Jako dobrovolník se zapojil do rusko-turecké války (1877–1878). Po válce se stal záložním důstojníkem.

I když byl literárně úspěšný, Garšin trpěl periodickými záchvaty duševní choroby. Ve věku 33 let se pokusil o sebevraždu skokem do schodištní šachty v obytném domě, kde žil.[p 1] O několik dnů později podlehnul v nemocnici zraněním.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Dle soudobého českého nekrologu byl Garšin ženat,[1] ruské a anglické zdroje se o rodině nezmiňují.

Bratr Jevgenij Michajlovič Garšin (1860–1931) byl významný pedagog, literát, kritik a vydavatel.

Posmrtná připomínka[editovat | editovat zdroj]

Známka s portrétem V. M. Garšina, SSSR

Při příležitosti 100. výroční narození byla v roce 1955 vydána v SSSR poštovní známka s Garšinovým portrétem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Garšin se ve svém díle často věnuje smrti, jako meznímu okamžiku, ve kterém člověk zjišťuje skutečnou hodnotu života. Smrt je pro něj měřítko této hodnoty.[2]

Nejstarší vydání v ruštině[editovat | editovat zdroj]

  • Рассказы (Povídky, 1882)
  • Вторая книжка рассказов (Druhá knížka povídek, 1885)
  • Из записок рядового Иванова, о походе 1877 года (Ze zápisků vojína Ivanova, 1887)
  • Третья кн. рассказов (Třetí knížka povídek, 1891)

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Časopisecky bylo dílo Vsevoloda Garšina v Česku publikováno a komentováno již za jeho života, např. v časopisech Ruch a Květy.[3][4]

Knižně česky vyšlo:

  • Červený květ a jiné novely (přeložil Vilém Mrštík, V Praze, F. Šimáček, 1894 a 1921)
  • Povídky (přeložil Vilém Mrštík, V Praze, Tiskem a nákladem knihtiskárny Dra. Edv. Grégra, 1896-1898)
  • Povídky (přeložili Vilem Mrštík, P. Papáček, L. Ryšavý, V Praze, J. Otto, 1910)
  • Hrdý Aggej a jiné povídky (přeložil Quido Filip, s obrázkem Nikolaje Konstantinoviče Roericha, V Praze, Al. Hynek, 1912)
  • Válka (přeložila Bronislava Herbenová, Praha, Jan Laichter, 1913)
  • Čtyři dni (přel. Alois Tvrdek, Kolín, V. Janeček, 1921)
  • Rudý kvítek (soubor díla, přel. Ervína Mojsejenková, verše přel. Zdenka Bergrová, předmluva Vladimír Svatoň, Praha, SNKLHU, 1955)
  • Rudý kvítek (přeložil Jura Bagár, il. Vladimír Novák, Praha, Práce, 1975)
  • Čtyři dny (výbor povídek, vybral, uspořádal a doslov napsal Vladimír Novotný, přeložila Vlasta Tafelová, ilustroval Miroslav Vrátný, Praha, Odeon, 1983)

Dále byla povídka V. M. Garšina zahrnuta do antologie ruských fantastických povídek Červený smích (Naše vojsko, 1970)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. O sebevraždě hovoří jednoznačně ruské i anglické zdroje. Český nekrolog (Zlatá Praha) uvedl jako možnou i laskavější variantu o nešťastné náhodě.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Гаршин, Всеволод Михайлович na ruské Wikipedii, Vsevolod Garshin na anglické Wikipedii a Приємна Долина na ukrajinské Wikipedii.

  1. Ruská beletristika utrpěla před nedávnem těžkou ztrátu. Zlatá Praha. 22/1887-1888, s. 351. Dostupné online. 
  2. SOUŠKOVÁ, Pavlína. Motiv smrti v povídkách V. M. Garšina. Brno, 2014. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, filozofická fakulta. Vedoucí práce Josef Dohnal. s. 46. Dostupné online.
  3. Vsevolod Garšin: Setkání. Ruch. 15. 5. 1986, s. 220. Dostupné online. 
  4. Vsevolod Garšin: Červený květ. Květy. 10/1886, s. 445. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • SOUŠKOVÁ, Pavlína. Motiv smrti v povídkách V. M. Garšina. Brno, 2014. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, filozofická fakulta. Vedoucí práce Josef Dohnal. s. 46. Dostupné online.

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]