Vladimír Kepka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladimír Kepka
Narození20. června 1925
Zlonice
Úmrtí18. srpna 1998 (ve věku 73 let)
Neratovice
VzděláníOdborná škola výtvarná, Praha
Povolánísklářský výtvarník
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Kepka (20. června 1925, Zlonice – 18. srpna 1998, Neratovice) byl sklářský výtvarník, který se spolu se svým bratrem Zdeňkem Kepkou prosadil v 70. letech ve světě skleněnými plastikami, zhotovenými unikátní metodou pískování.[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Kepka byl synem Karla Kepky, který založil úspěšnou sklářskou manufakturu na zpracování skla studenými technikami v Kostelci nad Labem. V letech 1940–1942 navštěvoval odbornou školu výtvarnou v Praze a spolupracoval se svým otcem a bratrem v rodinné dílně.[2] Jeho bratr Zdeněk byl v 50. letech vězněn za zběhnutí z vojenské služby a tři roky pracoval v uranových dolech. Rodinná manufaktura Kepkových v Kostelci nad Labem sehrála významnou roli v 60. a 70. letech, kdy pracovala na zakázkách sklářských výtvarníků, mezi kterými byli Vladimír Jelínek, Vladimír Kopecký, František Vízner, ad.[1]

V té době už byl spolu se svým bratrem Zdeňkem Kepkou znám i v zahraničí díky výstavám organizovaným n.p. Skloexport i Art Centru, které jejich díla prodávalo. Roku 1971 byly některé jejich práce přijaty na prestižní přehlídku Salon International des Industries at Arts du Feu (SIFE) v Paříži a plastika Tvar a světlo zde získala cenu ze nejlepší dílo - Oscara, kterou uděluje Revue ABC Dècor. Roku 1977 dostali diplom na přehlídce skla Coburger Glaspreis, což bylo zcela výjimečné u sklářů, kteří neměli vysokoškolské vzdělání.

Rodina Miluše a Zdeňka Kepkových ve snaze zajistit lepší budoucnost svým dětem roku 1982 emigrovala do Německa. Usadili se v Rheinbachu, odkud roku 1986 přesídlili do Euskirchenu. Ve své firmě Kepka Art GmbH, Euskirchen zaměstnávají 15 lidí, včetně dvou vlastních dcer Martiny a Michaely. Vladimír Kepka zůstal v Československu a zemřel roku 1998 v Neratovicích.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1971 Oscar, Salon SIFE, Paříž (spolu se Zdeňkem Kepkou)

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 Galerie J&L Lobmeyr, Vídeň (se Zdeňkem Kepkou)

Skupinové[editovat | editovat zdroj]

  • 1973 International Glass Sculpture, University of Miami
  • 1973/1974 Böhmisches Glas der Gegenwart, Hamburg, Düsseldorf, Karlsruhe, Coburg
  • 1973 Montreal
  • 1974 International Handwerksmesse, Hamburg
  • 1974 Sonderschau des Kunsthandwerks, IH, Mnichov
  • 1976 Arte de vidrio checoslovaco, Bilbao
  • 1977 Coburger Glaspreis, Coburg
  • 1979 Glasgestaller aus der Tschekoslowakei, Frauenau
  • 1979/1980 The Art of Glass, Chicago, Los Angeles
  • 1980 Galeria Kreisler, Madrid, The Corning Museum of Glass, New York
  • 1980 Zentralschweizer Glaspreis, Luzern
  • 1980 Modernes Glas aus der Tschecoslowakei, Bremen
  • 1981 Czechoslovakian Glass 1350-1980, The Corning Museum of Glass, New York
  • 1981 Glaskunst ´81, Orangerie Kassel
  • 1981 Kunst in Glas aus der Tschekoslowakei, Mnichov
  • 1984/1985 Skulpturen in Glas - Situation 1984, Luzern, Rihimäki
  • 1986/1987 Expressions en verre I., Lausanne
  • 1989 Expressions en verre II., Lausanne
  • 2005/2007 Czech Glass 1945-1980, design in an age of adversity, Düsseldorf, Corning, Tacoma, Praha

Díla[editovat | editovat zdroj]

Rodinná firma Kepkových se věnovala technikám lehání skla, broušení, řezání, pískování, rytí, malbě na sklo a kombinaci skla s dalšími materiály. Na počátku zpracovávali realistické motivy - figury, krajiny, portréty nebo městská panoramata, později i zcela abstraktní formy. V 70. letech používali Kepkovi k opracování skla i některé netradiční metody, jako štípání nebo sekání skleněného bloku dlátem a následné broušení. Specializovali se na unikátní pískovací metodu do hloubky skleněného bloku,[3] pro kterou vyvinuli vlastní technologii.[4]

Před emigrací bratra a jeho manželky do Německa společně navrhovali speciální trojrozměrné skleněné skulptury z bloků skla. Vladimír Kepka s bratrem zhotovil také skleněné stěny Federálního shromáždění v Praze.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Petrová S, 2007, s. 94-95
  2. ↑ Art+ Vladimír Kepka
  3. ↑ eStarožitnosti: bratři Kepkové
  4. ↑ Vladimír Kepka (Zlonice 1925 – 1998 Neratovice), Zdeněk Kepka (Zlonice 1930): Objekt, Dorotheum

Literatura (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Tomáš Vlček a kol., Ztracené květy: Plastiky a umělecká díla druhé poloviny 20. století ve veřejném prostoru v České Lípě, 143 s., Vlastivědný spolek Českolipska 2019, ISBN 978-80-906878-2-0
  • Sylva Petrová, České a slovenské sklo v exilu, Moravská galerie v Brně a nakladatelství KANT, Praha 2007, MG ISBN 978-80-7027-165-0, KANT ISBN 978-80-86970-49-3
  • Helmut Ricke a kol., České sklo 1945 - 1980: Tvorba v době mizerie a iluzí, Uměleckoprůmyslové museum, Národní galerie v Praze 2007, ISBN 978-80-7101-069-2
  • Helmut Ricke (ed.), Czech Glass 1945-1980: design in an age of adversity, Museum Kunst Palast, Düsseldorf, Stuttgart, Arnoldsche, 2005, s. 381-382
  • F-K. Baas, Glas 2000: Glaskunst in Deutschland zur Jahrtausendwende. Glasmuseum Immenhausen 2000, pp. 72-73
  • Who is Who in Contemporary Glass Art: A Comprehensive World Guide to Glass Artists-Craftsmen-Designers, Waldrich Verlag, München 1993, s. 261
  • J.Maršíková, Sklo z rukou bratří Kepků, Domov 19, 1981, s. 42-44

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Kepka&oldid=23615671“