Václav Vavrýn
| Václav Vavrýn | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. září 1879 Čichtice,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. září 1957 (ve věku 78 let) Sušice,  Československo |
| Bydliště | Sušice, vila v oblasti nazývané „Na Štěbetce“ |
| Národnost | česká |
| Povolání | učitel; ředitel chlapecké školy v Sušici |
| Zaměstnavatel | ministerstvo školství ČSSR |
| Domovské město | Sušice |
| Ocenění | 2011: Uveden do síně slávy české turistiky Plzeňského kraje |
| Děti | Marie; Dagmar (Dáda) |
| Příbuzní | Emil Kintzl (1934–2022) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Vavrýn (19. září 1879 Čichtice – 26. září 1957 Sušice) byl učitel zpěvu; ředitel školy; muzikant a dlouholetý sbormistr sušického pěveckého sboru Svatobor;[p. 1] zapálený propagátor turismu na Šumavě; spoluautor řady turistických průvodců a map; správce několika turistických chat a ubytoven; vyhledávaný průvodce a osoba přednášející o krásách Šumavy.[4]
Život[editovat | editovat zdroj]
Rodinné vazby[editovat | editovat zdroj]
Václav Vavrýn se narodil 19. září 1879 v Čichticích na Prachaticku.[5] Bydlel v Sušici ve vile, která se nalézala v oblasti zvané „Na Štěbetce“.[4] Václav Vavrýn měl dvě dcery: Marii a Dagmar (nazývanou domácky Dáda).[4] Byl prastrýcem učitele a autora publikací o Šumavě Emila Kintzla (1934–2022).[4]
Povolání a funkce[editovat | editovat zdroj]
Na obecné škole chlapecké v Sušici pracoval jako profesor a v Sušici vedl (jako sbormistr) pěvecký sbor Svatobor.[5] Později na této škole vykonával funkci ředitele.[5] Do odboru Klubu českých turistů (KČT) v Sušici jej dovedla jeho láska k přírodě a krátce nato se stal i předsedou tohoto odboru a současně s tím byl i předsedou Šumavské župy turistické.[5] Byl i správcem několika turistických chat a nocleháren na Šumavě (například roklanské).[4]
Turistické značení[editovat | editovat zdroj]
V Sušici, které se tehdy říkalo „brána Šumavy“, začínala většina turistických značených cest vedoucích po Šumavě.[5] A byl to právě Václav Vavrýn, kdo tyto trasy vyhledával a značil svými doma vyráběnými dřevěnými směrovkami (říkalo se jim „Vavrýnovské značky“) a na značky používal osobně míchané barvy nakupované z vlastních zdrojů.[5] Nakonec mu výrobu směrovek i nákladný nákup značkovacích barev ulehčilo to, že mu prostředky a materiál posílali z ústředí KČT z Prahy.[5]
Nové turistické trasy hledal a značil se svým pomocníkem „Franckem“ (Františkem Benešem).[5][4] Kromě toho opravoval turistické značení, které bylo poničeno vichřicemi, těžbou dřeva (dřevaři pokáceli strom se značkou) nebo působením vandalů.[5] Zásluhou Václava Vavrýna vydalo nakonec (po několika jeho urgencích) ministerstvo vnitra v roce 1927 výnos na ochranu turistického značení.[5] Výnos ukládal četnictvu, aby si na svých pochůzkách všímalo turistického značení a případné jejich poškozovatele stíhalo.[4]
Propagátor Šumavy a turistiky, knihkupec, fotograf, vydavatel a nakladatel pohlednic Joža Pospíchal (1883–1968) ze Sušice o svém příteli Václavu Vavrýnovi (při příležitosti Vavrýnova odchodu do starobního důchodu) napsal:
Když byl ředitel Vavrýn ještě v činné službě, těšil se vždy na prázdniny, kolik toho zase vyznačí. Ztratil se z domova vždy na nejméně tři týdny a v Sušici, krom několika zasvěcených, nikdo nevěděl, kde tráví svou dovolenou. U Vavrýnů vždy celé prázdniny neviděli hlavu rodiny jinak, než když přišel často až pozdě v noci umazaný od barev, promoklý a tělesně vyčerpaný, aby se za málo chvil vracel na místo, kde přestal.Joža Pospíchal (1883–1968) ze Sušice, O Václavu Vavrýnovi k jeho odchodu do důchodu, [4]
Další aktivity[editovat | editovat zdroj]
Kromě letního turistického značení vypracoval v roce 1934 Sušický odbor KČT i schéma lyžařských tras. Ty byly zakresleny do lyžařské mapy, kterou vydal český Ski klub v Plzni.[5] Václav Vavrýn se zasloužil nejen o zřízení oblasti Churáňov – Stachov – Javorník – Sušice – Svatobor, ale i o vybudování rozhleden na Svatoboru (při jejím otevírání pronesl slavnostní proslov) a na Javorníku, kde značnou měrou pomáhal.[5]
Osvědčil se také jako vedoucí jednodenních či vícedenních turistických výprav; byl zdatným a oblíbeným řečníkem; přispíval do lokálního tisku a těmito svými aktivitami se zasloužil o propagaci Šumavy.[5] Jeho dlouholetá činnost mu vynesla čestné členství v odboru KČT v Sušici a v Šumavské župě turistické.[5]
Závěr[editovat | editovat zdroj]
Václav Vavrýn zemřel 26. září 1957 v Sušici.[5] Dne 6. února 2011 byl (in memoriam) uveden do síně slávy české turistiky Plzeňského kraje.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Smíšený pěvecký sbor Svatobor byl založen v Sušici roku 1860.[1] Václav Vavrýn byl v letech 1908 až 1939 učitelem na sušickém gymnáziu, kde poskytoval zároveň i nepovinné hodiny zpěvu.[2] V letech 1909 až 1939 působil jako sbormistr tohoto tělesa.[3] Během jeho třicetiletého působení dosáhl pěvecký sbor nebývalého rozkvětu.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Svatobor (smíšený sbor; Sušice; založen v roce 1860) [online]. web: České sbory.cz [cit. 2022-08-21]. Dostupné online.
- ↑ a b NOVÁKOVÁ, Dagmar. Svatobor; Naše slavná historie; Sborová činnost; Václav Vavrýn (1909-1939) [online]. web: Svatobor sweb cz [cit. 2022-08-21]. Výběr ze seminární práce studentky sušického gymnázia. Dostupné online.
- ↑ POLÁČEK, Radek. Svatobor (Slovanská lípa; Svatý Václav; Zpěvácký spolek), smíšený pěvecký sbor, založen 1859, Sušice. [online]. web: Český hudební slovník, rev. 2011-09-08 [cit. 2022-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-21.
- ↑ a b c d e f g h KINTZL, Emil; FISCHER, Jan. Zmizelá Šumava 3. Příprava vydání Pavlína Andreeová; redakce Eva Hermanová. 1. vyd. Zlín: Kniha Zlin (Albatros Media a.s.); Stream, 2015. 164 s. ISBN 978-80-7662-062-9. Kapitola Strejček Vavrýn, s. 160, 161, 162, 163.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Václav Vavrýn (životopis) [online]. web: Plzeňský kraj KČT cz [cit. 2022-08-21]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KINTZL, Emil a FISCHER, Jan. Zmizelá Šumava 3. Zlín: Kniha Zlin, 2015; Stream; 164 stran; strany 160–163, kapitola: „Strejček Vavrýn“; ISBN 978-80-7662-062-9.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Vavrýn na Wikimedia Commons
