USS West Virginia (BB-48)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
West Virginia v roce 1927
Základní údaje Vlajka
Typ dreadnought
Třída Colorado
Číslo trupu BB-48
Uživatelé Vlajka US Navy
Jméno podle West Virginia
Objednána 5. prosince 1916
Zahájení stavby 12. dubna 1920
Spuštěna na vodu 19. listopadu 1921
Uvedena do služby 1. prosince 1923
Osud prodána do šrotu, 24. srpna 1959
Takticko-technická data
Výtlak 34 130 t (plný)
Délka 190 m
Šířka 29,72 m
Ponor 9,3 m
Pohon 8× Babcock & Wilcox
4× General Electric
lodní šroub
28 900 koní (21 600 kW)
Palivo nafta
Rychlost 21 uzlů (39 km/h)
Dosah 8 000 nám. mil (15 000 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h)
Posádka 64 důstojníků
1 241 námořníků
Pancíř boky: 203 mm - 343 mm
paluba: 89 mm
barbety: 330 mm
velitelská věž: 430 mm
Výzbroj Po modernizaci:
8× 406 mm (4×2)
16× 127 mm (8×2)
40× 40mm Bofors
43× 20mm Oerlikon
Operační nasazení
Nasazení Druhá světová válka

USS West Virginia (BB-48) byla bitevní loď typu dreadnought Námořnictva Spojených států amerických. Byla to čtvrtá a zároveň poslední jednotka třídy Colorado. Nicméně tím, že byla stavba třetí lodi třídy - Washington zrušena, stala se třetí (dokončenou) jednotkou své třídy. Třída Colorado představovala vyvrcholení série bitevních lodí standardního typu postavených pro námořnictvo Spojených států v 10. a 20. letech 20. století; lodě byly v podstatě opakováním dřívější konstrukce třídy Tennessee, ale s výrazně silnější výzbrojí hlavních baterií ráže 16 palců (406 mm) ve čtyřech věžích po dvou. Ve 20. a 30. letech loď prováděla různá rutinní cvičení, včetně typicky každoročních tzv. Fleet problems, které poskytly neocenitelné zkušenosti pro nadcházející válku v Pacifiku.[1]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Útok na Pearl Harbor[editovat | editovat zdroj]

Záchrana přeživších z lodi USS West Virginia po útoku na Pearl Harbor.

Ráno 7. prosince 1941, když Japonsko zaútočilo na Pearl Harbor a přivedlo USA do druhé světové války, kotvila West Virginia v Battleship Row v Pearl Harboru. Těžce poškozená torpédy se potopila v mělké vodě, ale později byla vyzdvižena a v průběhu roku 1943 a do poloviny roku 1944 byla rozsáhle přestavěna.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V kampani na Filipínách, kde v noci z 24. na 25. října vedla americkou linii během bitvy u průlivu Surigao. Tam byla jednou z mála amerických bitevních lodí, které pomocí svého radaru zachytily cíl ve tmě, což jí umožnilo zaútočit na japonskou formaci a došlo tak k závěrečné akci mezi bitevními loděmi v námořní historii. Po bitvě v úžině Surigao zůstala loď na Filipínách, aby podpořila jednotky bojující během bitvy o Leyte v roce 1944, a poté podpořila invazi do Lingayenského zálivu počátkem roku 1945. Loď se později téhož roku zúčastnila také bitev o Iwodžimu a Okinawu, kdy poskytla rozsáhlou palebnou podporu pozemním silám útočící na tyto ostrovy. Během druhé operace ji zasáhl kamikaze, který způsobil malé škody. Po kapitulaci Japonska se West Virginia zúčastnila počáteční okupace a poté se podílela na operaci Magic Carpet, během které byli přepraveni vojáci a námořníci z Havaje na pevninu USA. V roce 1946 byla deaktivována a roku 1947 vyřazena ze služby a přidělena do Pacifické rezervy, kde zůstala až do roku 1959, kdy byla prodána do šrotu a rozebrána.[2]

Výzbroj po dokončení lodi[editovat | editovat zdroj]

Primární výzbroj lodě tvořily čtyři dvojhlavňové střelecké věže s 406mm děly. Sekundární výzbroj tvořilo šestnáct 127mm děl, dále bylo na lodi nainstalováno osm 76mm kanónů Mk 22 a dva torpédomety pro torpédy Mk 8, které měřily na délku přes 6 m, na průměr měřily 533 mm a ve vodě dosahovaly maximální rychlosti 65 km/h.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku USS West Virginia (BB-48) na anglické Wikipedii.

  1. USS West Virginia (BB-48), 1923-1959 [online]. history.navy.mil [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. MOHL, Michael. BB-48 USS WEST VIRGINIA [online]. navsource.org [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (angličtina) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JACKSON, Robert. Encyklopedie válečných lodí. [s.l.]: NAŠE VOJSKO, 2015. 448 s. ISBN 978-80-206-1199-4. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]