Přeskočit na obsah

Třída Halland

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Halland
Halland (J18)
Halland (J18)
Obecné informace
UživateléŠvédské námořnictvo
Kolumbijské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě4
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Öland
Nástupcetřída Östergötland
Technické údaje Halland
Výtlak2800 t (standardní)
3400 t (plný)
Délka121,05 m (max.)
Šířka12,6 m
Ponor4,7 m
Pohon2× kotel, 2× turbína
2× lodní šroub
58 000 hp
Rychlost35 uzlů
Dosah3000 nám. mil při 20 uzlech
Posádka268
Výzbroj4× 120mm kanón (2×2)
2× 57mm kanón (1×2)
6× 40mm kanón (6×1)
Rb-315 (1×2)
8× 533mm torpédomet (1×5, 1×3)
375mm raketomet (2×1)
58 min
Technické údaje 20 de Julio[1]
Výtlak2650 t (standardní)
3300 t (plný)
Posádka248
Výzbroj6× 120mm kanón (3×2)
4× 40mm kanón (4×1)
4× 533mm torpédomet (1×4)
375mm raketomet

Třída Halland byla předposlední postavená třída torpédoborců švédského námořnictva. Plavidla byla stavěna jako doprovod švédských lehkých křižníků. Jedná se o vůbec největší postavené švédské torpédoborce a první torpédoborce mimo SSSR, nesoucí protilodní střely.[2] Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. První pár získalo švédské námořnictvo a další dvě jednotky zakoupila Kolumbie. Ve službě byly v letech 1955–1987. Halland byl vyřazen jako vůbec poslední švédský torpédoborec.[3] Jeho sesterská loď Småland byla zachována jako muzejní loď. Je součástí námořního muzea MaritimanGoteborgu. Småland je největší muzejní loď ve Skandinávii.[4]

Stavba dvojice torpédoborců této třídy byla schválena 19. listopadu 1948. Kýly obou plavidel byly založeny v roce 1951 a do služby byly zařazeny v letech 1955-1956.[2] Stavbu provedly loděnice Götaverken a Eriksberg v Göteborg. Roku 1955 byla schválena stavba druhého páru torpédoborců Lappland a Värmland pro švédské námořnictvo, roku 1958 ale byla zrušena.[5] Dva modifikované torpédoborce naopak objednalo kolumbijské námořnictvo. Dodány byly roku 1958 jako 7 de Agosto (D-06) a 20 de Julio (D-05).[1]

Jednotky třídy Halland:[5][1]

Jméno Uživatel Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Halland (J18) Švédsko Götaverken 1951 16. července 1952 8. června 1955 Vyřazen 1987.
Småland (J19) Švédsko Eriksberg 1951 23. října 1952 12. ledna 1956 Od roku 1980 cvičná loď, vyřazen 1984, muzejní loď.
20 de Julio (D-05) Kolumbie Kockums 1955 26. června 1956 15. června 1958 Vyřazen 1984.
7 de Agosto (D-06, ex 3 de Junio) Kolumbie Götaverken 1955 19. června 1956 31. října 1958 Vyřazen 1986.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Třída Halland

[editovat | editovat zdroj]
Halland (J18)
7 de Agosto

Torpéborce byly vybaveny radary Scanter 009, Thomson-CSF Saturn, H.S.A. M22, LW-03 a H.S.A. M45. K detekci ponorek sloužil sonar.[2] Hlavňovou výzbroj po dokončení tvořily čtyři 120mm kanóny Bofors v dvoudělových věžích, dva 57mm kanóny Bofors ve dvoudělové věži před můstkem a šest protiletadlových 40mm kanónů Bofors. Torpédoborce rovněž nesly dvě protilodní střely Robot Rb-315 s dosahem 18,5 km. Pro ně bylo neseno vypouštěcí zařízení Mk.20. Další ofenzivní zbraní představoval jeden pětihlavňový a jeden trojhlavňový 533mm torpédomet. K napadání ponorek sloužily rovněž dva čtyřhlavňové 375mm protiponorkové raketomety Bofors.[2] Vybaveny byly též pro nesení až 58 námořních min.[5]

Pohonný systém tvořily dva kotle Penhoët a dvě převodové turbíny De Laval o výkonu 58 000 hp, pohánějící dva lodí šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[5]

Třída 20 de Julio

[editovat | editovat zdroj]

Kolumbijské torpédoborce se lišily především složením elektroniky a výzbroje. Tu představovalo šest 120mm kanónů ve dvoudělových věžích, čtyři 40mm kanóny Bofors, jeden čtyřhlavňový 533mm torpédomet a jeden 375mm protiponorkový raketomet Bofors.[1]

Modernizace

[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborec Småland (J19) byl zachován jako muzejní loď

V 60. letech byly švédské torpéboroce modernizovány. Původní radary LW-03 a H.S.A. M45 nahradil nový systém řízení palby PEAB 9LV 200 Mk.2. Instalovány byly rovněž modernější protilodní střely Rb-08A.[2]

  1. a b c d 20 DE JULIO destroyers (1958) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 179. 
  3. Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 180.
  4. Destroyer HMS Småland (J19) [online]. Maritiman.se [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d HALLAND destroyers (1955-1956) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]