Ticho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o stavu bez zvuku. Další významy jsou uvedeny na stránce Ticho (rozcestník).
Ukazováček před ústy (nad nápisem v portugalštině), značící požadavek na ticho

Ticho je stav, kdy přítomný zvuk má jen nízkou intenzitu, má nerušivý charakter.

Z fyzikálního hlediska se za hluboké ticho považuje intenzita zvuku do 10 dB, za ticho ještě intenzita zvuku do 40 dB. Nad tyto hodnoty se již hovoří o hluku. Pojmy ticho a hluk se mohou v okrajových intenzitách překrývat.[1][2]

Přeneseně je ticho vyžadováno ve společnosti jako mlčení a zdržení se vydávání ostatních zvuků.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Ticho, oproti nadměrnému hluku, má pozitivní vliv na organismus. Naopak pobyt ve zvukově vysoce izolovaných prostorách vyvolává závratě, nevolnost, případně i halucinace.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MIKERÁSEK, Rudolf. Měření hluku v interiérech a exteriérech. Zlín, 2010 [cit. 2020-12-27]. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati. Vedoucí práce František Hruška. s. 23. Dostupné online.
  2. BUREŠ, Jiří. Příklady zvuků (intenzita hluku). [s.l.]: converter.cz Dostupné online. 
  3. BENEŠ, Pavel. Nejtišší místo na světě: Zblázníte se za 30 minut!. Epocha Plus [online]. 2017-08-02 [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]