Ticho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o stavu bez zvuku. Další významy jsou uvedeny na stránce Ticho (rozcestník).
Ukazováček před ústy značí požadavek na ticho.

Ticho je stav, kdy přítomný zvuk má jen nízkou intenzitu, má nerušivý charakter.

Z fyzikálního hlediska se za hluboké ticho považuje intenzita zvuku do 10 dB, za ticho ještě intenzita zvuku do 40 dB. Nad tyto hodnoty se již hovoří o hluku. Pojmy ticho a hluk se mohou v okrajových intenzitách překrývat.[1][2]

Přeneseně je ticho vyžadováno ve společnosti jako mlčení a zdržení se vydávání ostatních zvuků.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Ticho, oproti nadměrnému hluku, má pozitivní vliv na organismus. Naopak pobyt ve zvukově vysoce izolovaných prostorách vyvolává závratě, nevolnost, případně i halucinace.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MIKERÁSEK, Rudolf. Měření hluku v interiérech a exteriérech. Zlín, 2010 [cit. 2020-12-27]. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati. Vedoucí práce František Hruška. s. 23. Dostupné online.
  2. BUREŠ, Jiří. Příklady zvuků (intenzita hluku). [s.l.]: converter.cz Dostupné online. 
  3. BENEŠ, Pavel. Nejtišší místo na světě: Zblázníte se za 30 minut!. Epocha Plus [online]. 2017-08-02 [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Téma Ticho ve Wikicitátech
  • Slovníkové heslo ticho ve Wikislovníku