Teorie sociálního srovnávání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Teorie sociálního srovnání je teorie představená americkým sociálním psychologem Leonem Festingerem roku 1954, která vysvětluje, jakým způsobem jednotlivci upravují své názory na základě srovnání s ostatními.

Člověk se podle teorie sociálního srovnání neustále snaží porovnávat své schopnosti a názory s vnějším světem. V situacích, kdy nemá žádné objektivní měřítko správného chování, srovnává člověk své názory a schopnosti s druhými lidmi. Tehdy se ostatní lidé stávají subjektivním měřítkem, podle kterého člověk sám sebe hodnotí a oceňuje. Porovnává, jestli myslí a cítí stejně jako ostatní, zda je v něčem lepší nebo horší. Získává tak pocit vlastního ocenění a vytváří si díky tomu adekvátní sebepojetí. Taková hodnocení mohou být užitečná především, pokud se jedinec srovnává s lidmi v přibližně stejném postavení.

Sociální srovnávání je jedním z důvodů, proč lidé navazují společenské kontakty. Očekáváme, že druzí mohou mít více informací o tom, co může následovat a jak se s tím vypořádat. Přítomnost druhých také rozptyluje obavy a může odvést pozornost od nepříjemné situace. Teorie sociálního srovnávání pak předpokládá, že díky druhým lidem můžeme porovnat prožitek své vlastní obavy s reakcí jiných na stejnou situaci.

Podle Festingera máme sklon srovnávat se zejména s těmi, s nimiž jsme v blízkém v kontaktu, nebo jsou na podobné sociální úrovni. Tendence srovnávat se s určitou osobou klesá s rostoucími rozdíly v názorech a schopnostech. Lidé, kteří jsou podobní, představují obzvláště dobrý cíl srovnávání a vytváření odpovídajících představ o sobě. Festinger říká, že čím je menší rozdílnost člověka a srovnávací skupiny, tím spíše se člověk bude skupině přizpůsobovat. Z toho vyplývá i tlak ke zpodobnění s referenční skupinou. Trestající chování za odlišnosti je tím silnější, čím větší je podobnost dvou skupin. Například katolíci jsou více kritičtí vůči protestantům než vůči buddhistům, podobně marxisti byli v 50. letech více kritičtí vůči trockistům než vůči katolíkům.

  • srovnáváme s lidmi na stejné úrovni, pokud se pokoušíme o sebehodnocení
  • směrem nahoru se lidé srovnávají, pokud se pokoušejí o sebezlepšení, většinou jenom o kousek vyšší, aby se jednalo o dosažitelný vzor. Lidé se snaží dokázat, že jsou lepší, a tak srovnávají takovým způsobem, že zdůrazňují podobnosti mezi sebou a srovnávací skupinou.
  • srovnávání směrem dolů funguje opačným způsobem. Je to obranná strategie, kdy se srovnáváme se skupinou, která je na tom hůře než my a zdůrazňujeme rozdíly, abychom dokázali, že jsme na tom lépe (self-enhancement). Z tohoto důvodu lidé občas přestupují z vyšších sociálních skupin do nižších – protože chtějí, aby jejich relativní úroveň ve srovnání s ostatními lidmi byla co nejlepší.