Teorie reaktance
Teorie reaktance, kterou formuloval sociální psycholog J. W. Brehm (1966), vysvětluje reakci jedince v situaci, kdy je omezována jeho osobní svoboda. Lidé, jejichž osobní svoboda je ohrožována (např. zákazem), mají tendenci si tuto svobodu zachovat, což může v důsledku vést k nežádoucímu jednání (porušení zákazu). Reaktance je odporem proti manipulaci a snahou uhájit pocit vnitřní svobody vlastního jednání. Používané jsou také názvy reactance theory, psychologická reaktance.
Teorie[editovat | editovat zdroj]
Reaktance je koncept z oblasti sociální psychologie, který vychází z pojmu sociální frustrace (stav jedince, kterému jsou kladeny překážky na cestě k dosažení jeho cíle). Reaktance se objevuje tehdy, když jsou ohroženy svobody a práva jedince[1].
Teorii reaktance formuloval v roce 1966 profesor z americké University of Kansas J. W. Brehm (1928 - 2009). Brehmova teorie vychází z předpokladu, že každý jedinec věří, že má svobodné právo rozhodovat o svém chování v konkrétní situaci. Pokud však daná osoba vnímá, že je její svoboda nějakým vnějším vlivem ohrožena, či omezena, reaguje snahou získat jí zpět[2][3].
Vznik a důsledky reaktanční situace[editovat | editovat zdroj]
Klíčovým prvkem teorie je předpoklad, že ohrožení svobodného jednání jedince zvyšuje jeho motivaci znovunabýt dotčené svobody a chránit se před její opětovnou ztrátou[4]. Reaktance ovšem může také vyvolat konflikt mezi podlehnutím či odporem. Chování jedince se poté vyvíjí v závislosti na tendenci, která měla převahu. Opětovného nabytí svobody může být v případě odporu dosaženo chováním, které je opačné vůči tomu, které činy jedince omezuje. Koncept reaktance je proto často spojován s pojmem reverzní psychologie. Ta je založena na předpokladu, že zákaz určitého chování způsobí, že je toto chování pro jedince mnohem atraktivnější[5]. Pokud je tedy svoboda člověka omezena např. určitým zákazem, jedinec reaguje tím, že začne usilovat o zachování své svobody a důsledkem může být, že zakázané chování realizuje[1].
Výzkum Gniechové a Dickenbergerové (1978) odhalil, že je typ reaktance závislý na síle ovlivňování. Reaktanční situaci zkoumaly v prostředí obchodu a reklamy. Vyvíjela-li reklama na zákazníky jen slabý pokus o ovlivnění, bylo získáno 90 % nakupujících, byl-li tento pokus silnější, úspěch ovlivnění byl výrazně slabší[2].
Podle W. Herknera (1975) síla reaktance souvisí:
- s důležitostí omezené svobody
- s očekáváním moci svobodu realizovat
- se sílou ohrožení a rozsahem omezení svobody
Herkner zároveň zdůraznil, že se v případě reaktance jedná o tzv. subjektivně prožívanou svobodu, tedy nikoliv svobodu v politickém slova smyslu[2].
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b VACULÍK, Martin. Vybrané pojmy ze sociální psychologie. Brno: FSS MUNI, 2006. S. 19.
- ↑ a b c NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Praha: Academia, 2009. S. 187–189.
- ↑ JÁNIŠ, M. Kompliance (část III.) – Teoretické modely. PSYCHOSOM. Říjen 2012, roč. 3, s. 166–175.
- ↑ BREHM, S.; BREHM, Jack W. Psychological Reactance : A Theory of Freedom and Control. New York: Academic Press, 1981. Dostupné online.
- ↑ BAUMEISTER, R.F.; CATANESE, K.R.; WALLACE, H.M. Conquest by Force: A Narcissistic Reactance Theory of Rape and Sexual Coercion.. Review of General Psychology. Červen 2002, s. 92–135.
