Technické železo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Technické železo je tuhý roztok železa s prvky, které významně určují jeho vlastnosti. Nejvýznamnějším prvkem je uhlík, podle jehož obsahu lze technické železo rozdělit na železo nekujné, z něhož se vyrábí litina, a železo kujné, které je výchozí surovinou pro výrobu oceli.[1]

Železo nekujné se vyrábí ve vysokých pecích buď jako surové železo bílé nebo jako surové železo šedé:

  • Surové železo bílé, ve kterém je uhlík rozpuštěn jako karbid železa Fe3C, tzv. cementit, je křehké, nekujné, nesvařitelné a používá se k výrobě oceli.
  • Surové železo šedé, které se odlévá jako šedá litina, a v němž je uhlík částečně obsažen ve feritu α a částečně vyloučen jako grafit, se používá k výrobě šedé litiny.

Železo kujné se používá pro výrobu oceli, při níž se ze surového železa odstraní přebytečný uhlík, křemík a nežádoucí fosfor, síra a další.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Faltus, str. 33
  2. Faltus, str. 34

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FALTUS, František, 1962. Prvky ocelových konstrukcí. III. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV. 696 s. [reference viz Faltus]. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]