Přeskočit na obsah

Třída Čitose

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Čitose
Čitose
Čitose
Obecné informace
UživatelJaponské císařské námořnictvo
Typnosič hydroplánů
lehká letadlová loď
Lodě2
Osudpotopeny
Předchůdcetřída Šóhó (letadlová loď)
NástupceMizuho (nosič hydroplánů)
Ibuki (letadlová loď)
Technické údaje nosič hydroplánů[1]
Výtlak11 023 t (standardní)
12 550 t (plný)
Délka183,9 m (na vodorysce)
192,5 m (max.)
Šířka18,8 m
Ponor7,21 m
Pohon2× turbína, 2× diesel
4× kotel
2× lodní šroub
44 000 hp + 12 800 hp
Rychlost29 uzlů
Dosah11 000 nám. mil při 18 uzlech
Výzbroj127mm kanón typu 89 (2×2)
12× 25mm kanón typu 96 (6×2)
Letadla24× hydroplán
Technické údaje letadlová loď
Výtlak11 190 t (standardní)
15 300 t (plný)
Délka185,9 m (na vodorysce)
192,5 m (max.)
Šířka20,8 m (na vodorysce)
23 m (max.)
Ponor7,51 m
Posádka800
Výzbroj127mm kanón typu 89 (4×2)
30× 25mm kanón typu 96 (10×3)
Pancířaž 70mm paluba
Letadla30× letadlo

Třída Čitose byla třída nosičů hydroplánů japonského císařského námořnictva z období druhé světové války. Byly to první japonské válečné lodě od počátku postavené jako nosiče hydroplánů.[1] Postaveny byly dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1938–1944. Účastnily se bojů druhé světové války. Po ztrátě čtyř letadlových lodí v bitvě u Midway je japonské námořnictvo přestavělo na lehké letadlové lodě. Obě byly potopeny v říjnu 1944 během bitvy u mysu Engaño.

Dvě jednotky této třídy postavila v letech 1934–1938 japonská loděnice v Kure.[1]

Jednotky třídy Čitose:

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Čitose Kure 1934 29. listopadu 1936 25. července 1938 Přestavěn na lehkou letadlovou loď, vstup do služby 1. ledna 1944, potopena 25. října 1944.
Čijoda Kure 1934 19. listopadu 1937 15. prosince 1938 Přestavěn na lehkou letadlovou loď, vstup do služby 31. října 1943, potopena 25. října 1944.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Nosič hydroplánů

[editovat | editovat zdroj]
Čitose

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny typu 89 a dvanáct 25mm kanónů typu 96. Neseno bylo až 24 hydroplánů. Část jich mohla být uložena v hangáru spojeném s palubou dvěma výtahy. Letouny startovaly pomocí čtyř katapultů. Pohonný systém plavidel pro zvětšení jejich dosahu kombinoval dieselové motory s parními turbínami. Tvořily jej čtyři kotle Kampon, dva diesely Kampon o výkonu 12 800 hp a parní turbíny Kampon o výkonu 44 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 29 uzlů. Dosah byl 11 000 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]

Nosič miniponorek

[editovat | editovat zdroj]

Druhá jednotka Čijoda byla v květnu až červnu 1940 upravena pro nesení 12 miniponorek typu A.[2]

Lehká letadlová loď

[editovat | editovat zdroj]
Čitose po přestavbě na letadlovou loď

V letech 1942–1944 byly přestavěny na lehké letadlové lodě hladkopalubového uspořádání. Trup byl opatřen protitorpédovou obšívkou, pohonný systém kryla až 70mm silná paluba, sklady minuce a paliva chránil 25mm pancíř. Letová paluba byla s hangárem spojena dvěma výtahy. Neseno byla až 30 letadel. Pohonný systém zůstal beze změny. Spaliny byly vyvedeny do dvou komínů, jednoho pro kotle a druhého pro diesely.[1]

  1. a b c d e CHITOSE seaplane tenders / light aircraft carriers (1938) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. IJN Seaplane/Midget Submarine Carrier CHIYODA: Tabular Record of Movement [online]. Combinedfleet.com [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LENGERER, Hans. Chitose and Chiyoda. In: JORDAN, John. Warship 2021. Oxford: Osprey Publishing, 2021. ISBN 978-1-4728-4779-9. S. 165 až 179. (anglicky)
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 369 s. ISBN 80-206-0357-3. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]