Přeskočit na obsah

Třída Turunmaa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Turunmaa
Karjala (04)
Karjala (04)
Obecné informace
UživatelFinské námořnictvo
Typkorveta
Lodě2
Osudvyřazeny 2000–2001
Technické údaje
Výtlak660 t (standardní)
770 t (plný)
Délka74,1 m
Šířka7,8 m
Ponor2,8 m
PohonCODOG
Rychlost35 uzlů
Posádka70
Výzbroj1× 120mm kanón
2× 40mm kanón
4× 23mm kanón (2x2)
RBU-1200
2× vrhač hlubinných pum
RadarWM-22
Terma 20T48
SonarSimrad

Třída Turunmaa byla třída korvet finského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy, které byly ve službě v letech 1969-2001. Jejich hlavním úkolem bylo pobřežní hlídkování a později též vedení flotily rychlých útočných člunů.[1] V době svého dokončení to byly největší válečné lodě finského námořnictva, které byly postaveny od doby druhé světové války.[1] Největšími válečnými loďmi finského námořnictva zůstaly až do svého vyřazení.[2]

Stavba dvojice plavidel této třídy byla objednána v únoru 1965. Korvety postavila loděnice Wärtasilä v Helsinkách. Do služby byly přijaty v roce 1969. V roce 1986 plavidla prošla modernizací v loděnici Wärtasilä v Turku. Modernizována byla elektronika, radary a sonar.[1]

Jednotky třídy Turunmaa:

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
Turunmaa (03) 1969 vyřazen 2000-2001[1]
Karjala (04) 1969 vyřazen 2000-2001, muzejní loď[1]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
RBU-1200

Elektroniku tvořil vyhledávací radar WM-22, navigační radar Terma 20T48, systém řízená palby 9LV200 Mk 2, elektrooptický zaměřovač EOS-400 a sonar Simrad. Plavidla rovněž nesla odpalovače klamných cílů Barricade. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden 120mm kanón Bofors ve věži na přídi, dva dvouúčelové 40mm kanóny Bofors a dva protiletadlové 23mm dvoukanóny. K ničení ponorek sloužily dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-1200 a dva klasické vrhače. V případě potřeby bylo možné naložit námořní miny.[1]

Pohonný systém koncepce CODOG tvořily tři diesely MTU o výkonu 3015 kW a jedna plynová turbína Rolls-Royce Olympus TM3B o výkonu 12 065 kW. Lodní šrouby byly tři.[1] Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů a cestovní rychlost 17 uzlů.[2]

  1. a b c d e f g CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 147. 
  2. a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 93. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]