Třída Rithiemi
| Třída Rithiemi | |
|---|---|
 Plavidlo třídy Rithiemi | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Finské námořnictvo Estonské námořnictvo Kolumbijské námořnictvo |
| Typ | hlídková loď |
| Lodě | 8 |
| Osud | vyřazeny (Finsko, Estonsko) |
| Technické údaje Rithiemi | |
| Výtlak | 90 t (standardní) 110 t (plný) |
| Délka | 33 m |
| Šířka | 5,6 m |
| Ponor | 1,8 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 15 uzlů |
| Posádka | 20 |
| Výzbroj | 1× 40mm kanón 1× 20mm kanón |
| Technické údaje Ruissalo | |
| Výtlak | 110 t (standardní) 130 t (plný) |
| Délka | 32 m |
| Šířka | 6 m |
| Ponor | 1,8 m |
| Rychlost | 17 uzlů |
| Výzbroj | 1× 40mm kanón 1× 20mm kanón 2× RBU-1200 (2×1) |
Třída Rithiemi (někdy též třída R) byla třída hlídkových lodí finského námořnictva. Celkem bylo pro finské námořnictvo postaveno pět jednotek této třídy ve dvou skupinách. Druhá skupina je někdy označována jako třída Ruissalo. Finské námořnictvo celou třídu vyřadilo do roku 2000.[1] Vyřazená plavidla zakoupilo Estonsko, které je již také vyřadilo. Kromě finských plavidel byly postaveny ještě tři čluny pro Kolumbii.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
První skupina této třídy čítala dvě jednotky postavené loděnicí Rauma-Repola ve městě Rauma. Do služby byly přijaty v roce 1956.[2] Druhou tříčlennou skupinu postavila loděnice Laivateollisuus v Turku. Tato plavidla byla do služby přijata v roce 1959.[1] V roce 1971 do služby vstoupily tři lodě postavené pro Kolumbii. Lišily se výzbrojí tvořenou dvěma 20mm kanóny.[3]
Jednotky třídy Rithiemi:
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| Rymättylä (51) | 1956 | prodána Estonsku jako Suurop (P 421), muzejní loď | |
| Rithiemi (52) | 1956 | prodána Estonsku jako Ristna (P 422), muzejní loď | |
| Ruissalo (53) | 1959 | vyřazena | |
| Raisio (54) | 1959 | vyřazena | |
| Röyttä (55) | 1959 | vyřazena | |
| Jorge Soto del Corval (AN 207) | 1971 | vyřazen | |
| Carlos Alban (AN 208) | 1971 | ||
| Nito Restrepo (AN 209) | 1971 |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Rithiemi[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj plavidel se skládala z jednoho 40mm kanónů Bofors a jednoho 20mm kanónu Madsen (roku 1976 byly nahrazeny dvěma 23mm dvojkanóny ZU-23-2). Pohonný systém tvořily dva diesely MTU o výkonu 2500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů.[2]
Ruissalo[editovat | editovat zdroj]
Plavidla byla zvětšena, přičemž došlo k instalaci protiponorkové výzbroje. Výzbroj se tak skládala z jednoho 40mm kanónů Bofors, jednoho 20mm kanónu Madsen (roku 1976 byly nahrazeny dvěma 23mm dvojkanóny ZU-23-2) a dvou vrhačů raketových hlubinných pum RBU-1200. Pohonný systém tvořily dva diesely MTU o výkonu 2500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 147.
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 68.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 206.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Rithiemi na Wikimedia Commons
