Přeskočit na obsah

Třída Rihtniemi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Třída Rithiemi)
Třída Rihtniemi
Röyttä (55)
Röyttä (55)
Obecné informace
UživateléFinské námořnictvo
Estonské námořnictvo
Kolumbijské námořnictvo
Typhlídková loď
Lodě8
Zahájení stavby1955–1958 (Finsko)
Spuštění na vodu1956–1959 (Finsko)
Uvedení do služby1957–1959 (Finsko)
Osudvyřazeny
Technické údaje Rihtniemi
Výtlak90 t (standardní)
110 t (plný)
Délka33 m
Šířka5,6 m
Ponor1,8 m
Pohon2 diesely
Rychlost15 uzlů
Posádka20
Výzbroj1× 40mm kanón
1× 20mm kanón
RBU-1200 (2×1)
Radarano
SonarSimrad
Technické údaje Ruissalo
Výtlak110 t (standardní)
130 t (plný)
Délka32 m
Šířka6 m
Ponor1,8 m
Rychlost15 uzlů
Výzbroj1× 40mm kanón
1× 20mm kanón
RBU-1200 (2×1)

Třída Rihtniemi (někdy též třída R) byla třída hlídkových lodí finského námořnictva. Nasazeny mohly být též jako minolovky. Celkem bylo pro finské námořnictvo postaveno pět jednotek této třídy ve dvou skupinách. Druhá skupina je někdy označována jako třída Ruissalo. Finské námořnictvo celou třídu vyřadilo do roku 2000.[1] Roku 1999 dvě vyřazení finská plavidla zakoupilo Estonsko.[2] Kromě finských plavidel byly postaveny ještě tři čluny pro Kolumbii.

První skupina této třídy čítala dvě jednotky (Rihtniemi a Rymättylä) postavené loděnicí Rauma-Repola ve městě Rauma. Do služby byly přijaty v roku 1957.[3]

Druhou tříčlennou skupinu postavila loděnice Laivateollisuus v Turku. Tato plavidla byla do služby přijata v roce 1959.[4]

V roce 1971 do služby vstoupily tři lodě postavené pro Kolumbii. Tato plavidla neměla schopnost protiponorkového boje.[5]

Jednotky třídy Rihtniemi:[3][4][5]

Jméno Podtřída Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Rihtniemi (51) Rihtniemi Rauma-Repola 1955 1956 květen 1957 Roku 1999 prodán Estonsku jako Ristna (P 422). Zařazen 8. července 1999. Vyřazen 2005. Reaktivován 2009. Vyškrtnut 2015. Muzejní loď.
Rymättylä (52) Rihtniemi Rauma-Repola 1955 1956 únor 1957 Prodán Estonsku jako Suurop (P 421). Zařazen 8. července 1999. Vyškrtnut 2005. Muzejní loď.
Ruissalo (53) Ruissalo Laivateollisuus 1958 16. června 1959 srpen 1959 Vyškrtnut 1994.
Raisio (54) Ruissalo Laivateollisuus 1958 2. července 1959 září 1959 Vyškrtnut 2004.
Röyttä (55) Ruissalo Laivateollisuus 1958 2. června 1959 říjen 1959 Vyškrtnut 2005.
Jorge Soto del Corval (AN 207) Ruissalo Laivateollisuus 1971 Vyškrtnut 1984.
Carlos Alban (AN 208) Ruissalo Laivateollisuus 1971 Vyškrtnut 1984.
Nito Restrepo (AN 209) Ruissalo Laivateollisuus 1971 Vyškrtnut 1990.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Ristna (P 422, ex Rihtniemi)
Suurop (P 421, ex Rymättylä) v Tallinu v roce 2015

Skupina Rihtniemi

[editovat | editovat zdroj]

Plavidla byla vybavena radarem a sonarem Simrad. Výzbroj plavidel se skládala z jednoho 40mm kanónu Bofors, jednoho 20mm kanónu Madsen. (Navypedia uvádí rovněž dva vrhače raketových hlubinných pum RBU-1200, dle jiného pramene byla plavidla první skupiny postavena bez nich a instalovány byly až při modernizaci.[3][6]). Dále mohly být vybavena minolovným tralem. Pohonný systém tvořily dva diesely MTU o výkonu 2500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala patnáct uzlů.[3]

Skupina Ruissalo

[editovat | editovat zdroj]

Plavidla byla zvětšena, přičemž došlo k instalaci protiponorkové výzbroje. Výzbroj se tak skládala z jednoho 40mm kanónů Bofors, jednoho 20mm kanónu Madsen a dvou vrhačů raketových hlubinných pum RBU-1200. Pohonný systém tvořily dva diesely MTU o výkonu 2500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala patnáct uzlů.[4]

Skupina Jorge Soto del Corval

[editovat | editovat zdroj]

Od ostatních plavidel třídy Ruissalo se lišily výzbrojí tvořenou dvěma 20mm kanóny.[7] Nejvyšší rychlost dosahovala sedmnáct uzlů.[5]

Modernizace

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1981 byly oba finské čluny první série (Rihtniemi a Rymättylä) modernizovány. Trup byl prodloužen (délka 34 m, ponor 6 m, standardní výtlak 115 t, plný výtlak 135 t). Nový radar byl typu Decca 1226. Výzbroj nahradily dva 23mm dvojkanóny ZU-23-2.[3] V letech 1976–1980 kanóny ZU-23-2 nahradily původní hlavňovou výzbroj i u všech plavidel druhé série.[4]

  1. CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 147. 
  2. RISTNA patrol boats (1957/1999) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e RIHTNIEMI large patrol craft (1957) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d RUISSALO large patrol craft (1959) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c JORGE SOTO DEL CORVAL patrol craft (1971) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 68. 
  7. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 206. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 68. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]