Třída Oriani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Oriani
Obecné informace
Uživatelé Regia Marina
Francouzské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 4
Osud 3 potopeny
1 vyřazen
Předchůdce třída Maestrale
Nástupce třída Soldati
Technické údaje
Výtlak 1584 t (standardní)
2510 (plný)
Délka 106,7 m
Šířka 10,15 m
Pohon 2 turbíny, 3 kotle
Rychlost 38 uzlů
Posádka 207
Výzbroj 4× 120mm kanón (2×2)
4× 37mm kanón (2×2)
6× 13,2mm kulomet (3×2)
6× 533mm torpédomet (2×3)
2 vrhače
56 min

Třída Oriani byla třída torpédoborců italského námořnictva nasazených do druhé světové války. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Tři z nich byly za války potopeny a jeden po válce předán Francii jako válečná kořist. Vyřazen byl v 50. letech.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy, zařazené do služby roku 1937.

Jednotky třídy Oriani:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Alfredo Oriani 1937 po válce předán Francii, do roku 1954 sloužil jako D'Estaing
Vittorio Alfieri 1937 potopen 25. dubna 1941 v bitvě u Matapanu
Giosuè Carducci 1937 potopen 25. dubna 1941 v bitvě u Matapanu
Vincenzo Gioberti 1937 potopen 9. srpna 1943 britskou ponorkou HMS Simoom

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla úzce navazovala na předcházející třídu třída Maestrale. Hlavní odlišnost spočívala v silnější výzbroji a výkonnějším pohonném systému. Výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny ve dvoudělových věžích, čtyři 37mm protiletadlové kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. Kulomety později nahradilo osm 20mm kanónů. K ničení ponorek sloužily dva vrhače hlubinných pum. Plavidla rovněž mohla naložit až 56 min. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)