Třída Montford Point

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Montford Point
USNS John Glenn (T-MLP-2)
USNS John Glenn (T-MLP-2)
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy
Typ mobilní výsadková báze
plovoucí vojenská základna
Lodě 5
Osud aktivní (2016)
Technické údaje
Výtlak 60 000 t (standardní)[1]
80 000 t (plný)[2]
Délka 239 m
Šířka 50 m
Ponor 12 m
Pohon 2 diesely MAN/B&W
Rychlost 15 uzlů
Dosah 9500 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 34
Výzbroj neozbrojena

Třída Montford Point je třída pomocných vojenských plavidel námořnictva Spojených států amerických provozovaných jeho složkou Military Sealift Command. Plavidla třídy Montford Point slouží jako mobilní přístaviště a plovoucí vojenské základny. Mají široké využití od pomoci při humanitárních misích a přírodních katastrofách, po vojenské výsadkové operace.[3]

První dvě jednotky třídy jsou koncipovány jako mobilní přístaviště, sloužící k překládce vozidel a zásob z transportních lodí na vyloďovací čluny a výsadková vznášedla Landing Craft Air Cushion. Umožňují tak provádění výsadkových operací i v místech, kde by to jinak ztěžoval nedostatek přístavů.[4] Mobilní přístaviště mají spolupracovat především s plavidly kategorie „Large Medium-Speed Roll-on/Roll-off“ tříd Bob Hope, Watson, Gordon a Shughart, či s plavidly kategorie „Joint High Speed Vessel“ třídy Spearhead.[3] Původní kategorizace těchto plavidel Mobile Landing Platform (MLP) byla v roce 2015 změněna na Expeditionary Transfer Dock (ESD).

Další tři jednotky této třídy jsou stavěny ve výrazně upravené podobě plovoucích předsunutých vojenských základen (Afloat Forward Staging Base, AFSB). V roce 2015 bylo jejich označení změněno na Expeditionary Mobile Base (ESB).

Stavba[editovat | editovat zdroj]

USNS Watkins a Mighty Servant 1 při testování koncepce mobilních výsadkových bází.

Stavba třídy je součástí realizace konceptu nasazení expedičních sil Sea Base. Koncepce nasazení mobilních výsadkových bází byla v předstihu testována na cvičeních amerického námořnictva.[3] Například v roce 2005 k tomu byla využita loď pro přepravu vozidel USNS Watkins (T-AKR-315) a loď pro přepravu rozměrných nákladů Mighty Servant 1.

Vyprojektování a stavba prvních dvou jednotek této třídy byla objednána roku 2011 u loděnice General Dynamics National Steel and Shipbuilding Company (NASSCO) v San Diegu. Třetí jednotka byla u NASSCO objednána v únoru 2012[3] a čtvrtá v srpnu 2012.[5]

Stavba první jednotky Montford Point začala v červnu 2011, v roce 2012 byla loď spuštěna na vodu a v červenci 2013 vyplula ze San Diega na první zkušební plavbu.[6] Zařazena byla v květnu 2013.

Jednotky třídy Montford Point:

Jméno Zahájení stavby Založení kýlu Spuštěna Dokončení Status
USNS Montford Point (T-ESD-1, ex T-MLP-1) červen 2011 leden 2012 13. listopadu 2012 17. května 2013[7] aktivní
USNS John Glenn (T-ESD-2, ex T-MLP-2) duben 2012 4. prosince 2012[8] 15. září 2013 12. března 2014[9] aktivní
USNS Lewis B. Puller (T-ESB-4, ex T-AFSB-1) 5. listopadu 2013 6. listopadu 2014 12. června 2015[10] aktivní
USNS Hershel "Woody" Williams (T-ESB-4) říjen 2015 2. srpna 2016[11] ve stavbě[12]
(T-ESB-5) objednána[13]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

USNS Lewis B. Puller (T-ESB-4)

MLP[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce této třídy vychází z ropných tankerů třídy Alaska.[2] Plavidlo může přepravit až 1112 vojáků americké námořní pěchoty s vybavením.[1] Ponese též 100 000 galonů pitné vody a 590 000 galonů paliva JP5.[3] Bude vybaveno balastními nádržemi, které umožní ponoření lodě až po úroveň nákladové paluby, což značně zjednoduší překládku vozidel a materiálu. V nákladové palubě budou tři spoty pro přistání výsadkových vznášedel LCAC.[4] Pohonný systém tvoří dva diesely MAN/B&W. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost bude 15 uzlů. Dosah je 9500 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b US Navy's first MLP ship launched [online]. Naval-technology.com, rev. 2012-11-16, [cit. 2012-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Navy's First Mobile Landing Platform Launched [online]. US Navy, rev. 2012-11-13, [cit. 2012-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f Mobile Landing Platform (MLP) Ship, United States of America [online]. Naval-technology.com, [cit. 2012-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Nové mobilní báze USN. ATM. 2012, roč. 43, čís. 10, s. 64. ISSN 1802-4823.  
  5. Navy Special Forces units: How many are needed? [online]. Washington Post, [cit. 2012-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. USNS Montford Point departs San Diego to undergo further testing [online]. Naval-technology.com, 2013-07-16, [cit. 2013-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. USNS Montford Point (T-ESD-1) [online]. Navsource.org, [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Keel Laid for Future USNS John Glenn [online]. Navy News, rev. 2012-12-07, [cit. 2012-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. USNS JOHN GLENN (T-ESD 2) (ex - MLP 2) [online]. Naval Vessel Register, [cit. 2016-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. USNS LEWIS B PULLER (T-ESB 3) (ex - MLP 3) [online]. Naval Vessel Register, [cit. 2016-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. General Dynamics NASSCO Hosts Keel Laying Ceremony for future USNS Hershel “Woody” Williams [online]. Navyrecognition.com, 2016-08-04, [cit. 2016-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. General Dynamics NASSCO Begins Construction on Second Expeditionary Base Mobile ESB Ship [online]. Navyrecognition.com, 2015-10-15, [cit. 2016-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. GD NASSCO Awarded Contract for U.S. Navy’s Fifth Expeditionary Mobile Base (ESB-5) [online]. Navyrecognition.com, 2016-06-02, [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Krátké zprávy: Nové mobilní báze USN. ATM. 2012, roč. 43, čís. 10, s. 64. ISSN 1802-4823.  
  • ZAJAC, Ivan. Mobile Landing Platform: Stěžejní pilíř konceptu Sea Basing. ATM. 2015, roč. 47, čís. 15, s. 62 až 67. ISSN 1802-4823.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]