Třída Kartal
| Třída Kartal | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Turecké námořnictvo |
| Typ | torpédový člun / raketový člun |
| Lodě | 9 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třída Doğan |
| Technické údaje torpédové čluny | |
| Výtlak | 184 t (standardní) 210 t (plný)[1] |
| Délka | 42,8 m |
| Šířka | 7,2 m |
| Ponor | 2,2 m |
| Pohon | 4 diesely, 4 lodní šrouby |
| Rychlost | 42 uzlů |
| Dosah | 1000 nám. mil při 32 uzlech |
| Výzbroj | 2× 40mm kanón (2×1) 4× 533mm torpédomet (4×1) |
| Technické údaje raketové čluny | |
| Výzbroj | 2× 40mm kanón (2×1) 2× 533mm torpédomet (2×1) 4× Penguin Mk.2 (4×1) |
Třída Kartal byla třída torpédových člunů tureckého námořnictva, které byly během služby upraveny na raketové čluny. Jednalo se o derivát německých torpédových člunů třídy Jaguar. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy.[2] Ve službě byly v letech 1967–2016.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Devět jednotek této třídy postavila německá loděnice Lürssen ve Vegesacku.[2]
Jednotky třídy Kartal:[1]
| Jméno | Zařazen do služby | Status |
|---|---|---|
| Denizkuşu (P321) | březen 1967 | Vyřazen 2016. |
| Atmaca (P322) | březen 1967 | Vyřazen 2013. |
| Şahin (P323) | listopad 1966 | Vyřazen 2015. |
| Kartal (P324) | listopad 1966 | Vyřazen 2013. |
| Meltem (P325) | říjen 1968 | Dne 25. září 1985 se potopil po kolizi se sovětskou lodí. |
| Pelikan (P326) | únor 1970 | Vyřazen 2016. |
| Albatros (P327) | březen 1970 | Vyřazen 2015. |
| Şimşek (P328) | listopad 1969 | Vyřazen 2014. |
| Kasırga (P329) | listopad 1967 | Vyřazen 2014. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Základní výzbroj představovaly dva 40mm kanóny a dva 533mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři diesely MTU 16V538 o výkonu 12 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 42 uzlů. Dosah byl 1000 námořních mil při rychlosti 32 uzlů.[1]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Roku 1975 byly čtyři jednotky (P325–P328) upraveny na raketové čluny. Později byly podobně upraveny i ostatní. Počet torpédometů byl snížen na dva, přičemž na záď byly instalovány čtyři protilodní střely Penguin Mk.2 s dosahem 30 km.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.