Třída K (1938)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída K
Ilustrace ponorky K-22
Ilustrace ponorky K-22
Obecné informace
UživatelVlajka Sovětského námořnictva Sovětské námořnictvo
Typponorka
Lodě12 kusů
Osud5 potopeno
1 nedostavěna
6 vyřazeno
Předchůdcetřída M
NástupceProjekt 613 / třída Whiskey
Technické údaje
Výtlak1490 t (na hladině)
2104 t (pod hladinou)[1]
Délka97,65 m
Šířka7,4 m
Ponor4,51 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory
8400 bhp + 2400 shp
2 lodní šrouby
Rychlost21 uzlů (na hladině)
10 uzlů (pod hladinou)
Dosah14 000 nám. mil při 9 uzlech (na hladině)
160 nám. mil při 3 uzlech (pod hladinou)
Posádka60
Výzbroj10× 533mm torpédomet
(24 torpéd, 20 min)
2× 100mm kanón (2×1)
2× 45mm kanón (2×1)
Sonarhydrofon Mars-16
Ostatníoperační hloubka ponoru 80 m

Třída K byla třída oceánských ponorek Sovětského námořnictva. Název třídy odkazuje ke slovu Krejserskaja, tedy křižníková ponorka (neoficiálně též Kaťuša). Celkem bylo postaveno dvanáct ponorek této třídy. Označeny jsou jako série XIV. Byly to největší a nejlepší sovětské ponorky z období druhé světové války.[1] Ve válce jich bylo pět ztraceno. Koncem 50. let byly ostatní vyřazeny, přičemž dva kusy ještě mnoho let sloužily ve výcviku. Ponorka K-21 byla zachována jako muzejní loď.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Vývoj třídy K byl zahájen roku 1934. Jednalo se o velkou a silně vyzbrojenou ponorku, která měla silnou hlavňovou výzbroj a zároveň byla schopna nést 24 torpéd a 20 min. Její konstrukce byla optimalizována pro provoz v Arktidě. Původní plány na nesení vlastních hydroplánů nebyly realizovány. Stavba ponorek třídy K začala roku 1936 ve třech leningradských loděnicích. Celkem bylo rozestavěno dvanáct ponorek označených K-1 až K-3, K-21 až K-23 a K-51 až K-56. Ponorka K-54 nebyla dokončena. Prvních devět bylo objednáno v rámci druhé a ostatní v rámci třetí pětiletky.[1]

Jednotky třídy K:[2]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámky
K-1 1936 29. dubna 1938 prosinec 1939 Ztracena v Karském moři v září 1943. Pravděpodobně zničena minou.[1]
K-2 1936 29. dubna 1938 prosinec 1939 Ztracena v září 1942. Nevrátila se z patroly v oblasti severního Norska.[1] Pravděpodobně zničena minou.
K-3 1936 31. července 1938 listopad 1940 Ztracena v březnu 1943 v oblasti fjordu Porsanger. Potopena německými stíhači ponorek UJ1102, UJ1106 a UJ1111.[1]
K-21 1937 16. srpna 1939 listopad 1940 Od roku 1954 dobíjecí stanice. Zachována jako muzejní loď.
K-22 1938 3. listopadu 1938 červenec 1940 V únoru 1943 zničena minou.
K-23 1938 28. dubna 1939 září 1940 Dne 12. května 1942 v mysu Kinnarodden potopena německými stíhači ponorek UJ1101, UJ1109 a UJ1110.
K-51 1938 30. července 1939 listopad 1943 Od roku 1956 dobíjecí stanice.
K-52 1938 5. července 1939 říjen 1942 Od roku 1955 dobíjecí stanice.
K-53 1938 2. září 1939 červenec 1943 Od roku 1954 dobíjecí stanice.
K-54 1937 8. března 1941 – Stavba zrušena, sešrotována.
K-55 1937 7. února 1941 prosinec 1944 Od roku 1954 dobíjecí stanice.
K-56 1937 29. prosince 1940 listopad 1942 Vyřazena, 1955 potopena jako cvičný cíl.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Věž ponorky K-21
Ponorka K-21

Ponorka měla dvoutrupou koncepci. Trup byl rozdělen do sedmi vodotěsných sekcí. Hlavňovou výzbroj představovaly dva 100mm kanóny a dva 45mm kanóny. Ponorka byla vyzbrojena deseti 533mm torpédomety (šest příďových, dva záďové, dva externí) pro které bylo neseno 24 torpéd. Nést mohla také až 20 min. Pohonný systém tvořily dva diesely 9DKR o výkonu 8400 bhp a dva elektromotory PG-11 o výkonu 2400 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů na hladině a deset uzlů pod hladinou. Dosah byl 14 000 námořních mil při rychlosti devíti uzlů na hladině a 160 námořních mil při třech uzlech pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru byla osmdesát metrů. Maximální hloubka ponoru byla 100 metrů.[2]

Služba[editovat | editovat zdroj]

K Severnímu loďstvu se podařilo nasadit ponorky K-1 až K-3 a K-21 až K-23. Po přerušení provozu Bělomořsko-baltského kanál německo-finskými vojsky v září 1941 musely ostatní ponorky zůstal na Baltu.[1] Nejznámější akcí ponorek třídy K je údajné zasažení německé bitevní lodě Tirpitz dvěma torpédy vystřelenými K-21 5. července 1942 v rámci akcí při ochraně konvoje PQ-17.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 338. (anglicky) 
  2. ↑ a b "Series XIV" submarines (K-1) (1939 - 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_K_(1938)&oldid=23728968“