Třída F-22P Zulfiquar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída F-22P Zulfiquar
Zulfiquar
Zulfiquar
Obecné informace
UživatelPákistánské námořnictvo
Typfregata
Lodě4
Osudaktivní (2013)
PředchůdceAlamgir (260)
Nástupcetřída Tughril
Technické údaje
Výtlak2500 t (standardní)
3144 t (plný)
Délka118 m
Šířka13,2 m
Ponor5,1 m
PohonCODAD
Rychlost29 uzlů
Dosah4000 nám. mil při 16 uzlech
Posádka188
Výzbroj1× 76mm kanón
FM-90N (1×8)
C-802 (2×4)
2× 30mm kanón typu 730B
6× 324mm torpédomet ET-52C (2×3)
2× 240mm vrhač hlubinný pum RDC-32
Letadla1 vrtulník
SonarSJD-5

Třída F-22P či třída Zulfiquar je třída víceúčelových fregat Pákistánského námořnictva. Jejich hlavním posláním je ničení hladinových lodí a ponorek, dále též hlídkování, ochrana výlučného námořního ekonomického pásma a boj s piráty. Jedná se o plavidla vyvinutá na základě čínských fregat typu 053H3 a typu 054. Jako první pákistánské válečné lodě byly jejich trupy tvarovány s ohledem na snížení jejich radarového odrazu (stealth).[1] Všechny čtyři jednotky této třídy jsou v aktivní službě.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nástavba fregaty Zulfiquar; vlevo jsou protiletadlové střely FN-90N a vpravo protilodní střely C-802.
Osm protiletadlových střel FN-90N

Pákistánské námořnictvo se dlouhodobě potýká s nedostatkem financí a možností získat ze zahraničí relativně moderní válečné lodě. Na konci 80. let námořnictvo chtělo nahradit své postarší torpédoborce americké třídy Gearing pomocí starších amerických fregat tříd Brooke a Garcia. Jelikož však Pákistán nechtěl omezit svůj jaderný program, nebyl mu pětiletý leasing prodloužen a musel plavidla vrátit USA.[2] Zastoupily je fregaty britského typu 21 Amazon, ovšem možnosti získání novějších plavidel komplikovalo embargo, uvalené na zemi po jaderných zkouškách provedených roku 1998 a nedostatek financí, omezující počet potenciálních dodavatelů. V této situaci země využila možnosti získat nové a relativně laciné fregaty z Čínské lidové republiky, která vyvinula několik nových modelů a rovněž získala cenné technologické zkušenosti při dodávce fregat třídy Naresuan Thajskému královskému námořnictvu.[3]

Od roku 1995 tak Pákistán jednal s ČLR o možnosti dodávek válečných lodí, přičemž v roce 2000 byla podepsána objednávka čtyř nových fregat exportního typu F-22P vyvinutého společností China State Shipbuilgng Corporation (CSSC), z nichž tři měly být postaveny přímo v Pákistánu. Realizaci programu zabránil nedostatek financí, ovšem v roce 2005 byla díky čínské půjčce podepsána smlouva nová. Počet objednaných plavidel zůstal stejný, změnil se však poměr lodí postavených v Číně a v Pákistánu (nyní 3:1). První tři jednotky postavila čínská loděnice Hudong Zhonghua v Šanghaji (součást koncernu CSSC), zatímco poslední jednotku postavila pákistánská loděnice Karachi Shipyard and Engineering Works (KSEW) v Karáčí.[3] První tři jednotky již vstoupily do aktivní služby – Zulfiquar (251) a Shamsheer (252) v roce 2009Saif (253) v roce 2010. Čtvrtá fregata Aslat (254) do služby vstoupila v dubnu 2013.

Trupové číslo Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby
251 Zulfiquar 12. října 2006 7. dubna 2008 30. července 2009
252 Shamsheer 13. července 2007 31. října 2008 19. prosince 2009
253 Saif 4. listopadu 2008 25. května 2009 15. září 2010
254 Aslat 10. prosince 2009 16. červen 2011 18. dubna 2013[4]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Protilodní střely C-802
324mm protiponorkový torpédomet ET-52C

Trup, stožár a nástavby fregat jsou tvarovány v souladu s principy stealth, což má zmenšit jejich radarový odraz. Oproti nejmodernějším západním typům však není omezení různých výčnělků zdaleka tak důsledné. Dobré nautické vlastnosti fregat zajišťují dva boční stabilizační kýly a dva páry aktivních ploutvových stabilizátorů.[1]

V dělové věži na přídi se nachází jeden 76mm kanón, který je čínskou verzí ruského systému AK-176M. Kanón má kadenci 120–130 výstřelů za minutu a dostřel 16 km. Za ním se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel FM-90N s dosahem 15 km (varianta francouzských střel Crotale). Ve středu lodi jsou dva čtyřnásobné kontejnery obsahující čínské protilodní střely C-802 s dosahem 120 km. Blízkou obranu zajišťují dva 30mm obranné systémy typu 730B, umístěné na střeše hangáru. Protiponorkovou výzbroj tvoří dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety ET-52C a dva 240mm raketové vrhače hlubinných pum RDC-32 (protiponorkové schopnosti plavidel však dosti snižuje zastaralý trupový sonar SJD-5).[5] Ze zádi lodí operuje jeden protiponorkový vrtulník Harbin Z-9EC. Ten může být uložen v palubním hangáru.

Pohonný systém fregat je, pro čínské fregaty obvyklé, koncepce CODAD. Pro ekonomickou plavbu slouží dva diesely MTU 12V 1163 TB83, přičemž v bojové situaci je doplňují dva diesely SEMT-Pielstick 18E 390VA. Diesely roztáčejí dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Nejvyšší rychlost je 29 uzlů a dosah 4000 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[6]

Operační služby[editovat | editovat zdroj]

Fregaty třídy Zulfiquar se účastní mezinárodních cvičení a v roce 2011 došlo poprvé k jejich nasazení proti somálským pirátům.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ZAJAC, Ivan. Fregaty třídy Zulfiquar. ATM. 2012, roč. 44, čís. 1, s. 62. ISSN 1802-4823. [Dále Zajac (2012)]
  2. [Zajac 2012, s. 60.]
  3. a b [Zajac 2012, s. 61.]
  4. Pakistan Navy commissions fourth F-22P frigate [online]. Naval-technology.com [cit. 2013-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. [Zajac 2012, s. 64.]
  6. a b [Zajac 2012, s. 65.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAJAC, Ivan. Fregaty třídy Zulfiquar. ATM. 2012, roč. 44, čís. 1, s. 60–65. ISSN 1802-4823. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]