Přeskočit na obsah

Třída Calvi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Calvi
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Kriegsmarine
Typponorka
Lodě3
Osudztraceny
PředchůdcePietro Micca
Nástupcetřída Argo
Technické údaje
Výtlak1525 t (na hladině)
2028 t (pod hladinou)[1]
Délka84,3 m
Šířka7,7 m
Ponor5,2 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost17,1 uzlu (na hladině)
7,9 uzlu (pod hladinou)
Dosah13 400 nám. mil při 8 uzlech (na hladině)
80 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka77
Výzbroj2× 120mm kanón (2×2)
4× 13,2mm kulomet (2×2)
8× 533mm torpédomet (16 torpéd)
Ostatníoperační hloubka ponoru 100 m
Ponorka Enrico Tazzoli

Třída Calvi byla třída křižníkových ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1935–1943. Účastnily se bojů druhé světové války. Dvě byly za války ztraceny a třetí byla po italské kapitulaci ukořistěna Německem a do srpna 1944 byla provozována Kriegsmarine.[1]

Celkem byly postaveny tři ponorky této třídy. Konstrukčně navazovaly na třídu Balilla. Mírně širší trup znamenal zlepšenou stabilitu. Posílena byla výzbroj a výrazně lepší byl i dosah ponorek. Ten byl významný pro jejich původně zamýšlenou službu v Rudém moři a Indickém oceánu. Postavila je italská loděnice OTO v Muggiano. Do služby byly přijaty v letech 1935–1936.[1]

Jednotky třídy Calvi:[2]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámky
Pietro Calvi 1932 31. března 1935 říjen 1935 Dne 15. července 1942 jižně od Azor poškozena britskou šalupou HMS Lulworth a potopena vlastní posádkou.
Giuseppe Finzi 1932 29. června 1935 leden 1936 Dne 9. září 1943 ukořistěna Německem a zařazena do služby jako UIT21. Nasazena byla v Atlantiku. Nakonec 25. srpna 1944 potopena vlastní posádkou v Bordeaux.
Enrico Tazzoli 1932 14. října 1935 duben 1936 Při své první plavbě do Japonska přibližně 16. května 1943 zmizela v oblasti Biskajského zálivu.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Ponorky nesly čtyři příďové a čtyři záďové 533mm torpédomety se zásobou šestnácti torpéd. Dále nesly dva 120mm kanóny a čtyři 13,2mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 4400 bhp a dva elektromotory san Giorgio o výkonu 1800 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,1 uzlu na hladině a 7,9 uzlu pod hladinou.[1] Dosah byl 13 400 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 80 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 100 metrů.[2]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

Giuseppe Finzi a Enrico Tazzoli byly roku 1943 uprabeny pro přepravu surovin do a z Japonska.[1]

  1. a b c d e GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 305. (anglicky) 
  2. a b PIETRO CALVI large submarines (1935 - 1936) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]